2017/03 Mnichov, okolo Bodamského jezera, Kostnice, květinový ostrov Mainau.

V pondělí večer jsme vyrazili na výstavu technologií pro obalový průmysl do Mnichova. Cca o půlnoci jsme dojeli do Regensburgu, kde jsme přespali na stellplatzu. Ráno jsme vyrazili na výstaviště do Mnichova. K večeru jsme se rozjeli na další cestu a ráno nás čekala exkurze u jednoho výrobce na obaly v městě Immenstadt Im Allstad. Prošli jsme si za doprovodu jedné sympatické zaměstnankyně celou výrobu od začátku až po expedici. Zastavili jsme se také v laboratoři na testování kvality obalů, což bylo velmi zajímavé.

Po obědě jsme pokračovali dál, a další zastávku jsme si udělali v horském městečku Oberstaufen. Na začátku městečka bylo záchytné placené parkoviště, a pak už jsme pokračovali dále pěšky. Na svou velikost nás překvapilo, že má malou pěší zónu s nákupní ulicí, dvě nákupní pasáže v další části městečka a i další obchůdky podél silnice. V zadní části městečka je i pěkný udržovaný zatravněný parčík.

K večeru jsme se ještě setkali s jedním známým Rakušanem v městě Bregenz, kde jsme si dali večeři v místní restauraci s českou obsluhou a v přátelské atmosféře.

Místo na přespání jsme našli v průmyslové zóně za plotem mezi průmyslovou zónou a parkem na místě, kde byla značka zákaz vjezdu, soukromý pozemek.

Druhý den jsme se přemístili k lanovce, abychom i s koly vyjeli na kopec Pfander za 6 EUR, ale jeden místní Rakušan nám sdělil, že je přechodně lanovka mimo provoz. Tak nám doporučil, abychom zajeli do Lochau a vyjeli nahoru místním autobusem ze zastávky u kostela (47°31’45.6″N 9°45’06.0″E). Tak jsme tak učinili. Do Lochau jsme se přemístili rovnou na kolech a od kostela jsme jeli autobusem i s koly za 4 EUR pro 2 osoby. Řidič měl mini autobus na Mercedesu Sprinter, ale do těch serpentýn i na můj vkus jel hodně svižně, i když podle mě nemohl do těch zatáček vidět. Trochu jsem to s ním probral a říkal, že je oproti jízdnímu řádu trochu ve zpoždění. Docela jsem byl rád, když už jsme vystoupili. Od autobusu na vrchol jsme vyjeli cca ještě 1 km na kole, a pak už jsme se kochali krásným výhledem po okolí a celé Bodamské jezero za hezkého slunečného počasí. Z toho to místa jsme vůbec nepospíchali a postupně docházeli pěšky další turisté, mladí i staří.

Cesta dolů na kole byla radostná. Ani jednou jsme nešlápli do pedálů a ujeli jsme 7 km až dolů k jezeru v Lochau. Podél jezera jsme dojeli zpět do Bregenzu, kde jsme pokoukali okolo mola. Pozor nesmí se tu na kole, na což nás upozornili až místní policisté.

Každý rok se tu pořádají letní festivaly hudby, kde hlediště je na břehu a jeviště na jezeře, kde právě chystali různé, ale poměrně obrovské rekvizity, které tam stavěli pomocí jeřábu.

Dále jsme si ještě zajeli prohlédnout centrum, kde jsme si dali i pivo. Nejsem velký pivař, ale cítil jsem, že toto pivo bylo hodně silné nebo jsem byl již dost vyhládlý.

Pozdě odpoledne jsme se přesunuli do města Lindau, kde jsme zaparkovali na městkém placeném parkovišti před mostem na ostrov. Na prohlídku ostrovní části města Lindau jsme jeli na kolech. Projeli jsme starou část, prošli se po hradbě u mariny.

Cestou na Kontztans jsme pak přespali kus dál za benzínovou pumpou na parkovišti, kde byl oficiální stellplatz. Ráno jsme udělali servis, ale museli jsme si u obsluhy pumpy zakoupit žetony na fekálie a na vodu. Pak už jsme přejeli do Kontztanse kouknout se na Mistra Jana Husa.

Zaparkovali jsme na kraji města u řeky (47°40’21.1″N 9°09’49.1″E) a dále jsme opět pokračovali na kolech. Dojeli jsme okolo hranic do centra až na nábřeží ke konzilu. I když tam soud s Janem Husem neprobíhal, tak se tomu říká Konzil, protože tu byly vystavené hlavně obrázky ze soudního procesu. Jinak se jedná původně o zemědělskou sýpku, kde je nyní restaurace. Na mole Imperia je socha dámy, která patřila mezi nejznámější místní lehké ženy. Samotný soud probíhal na jiném místě v kostele. Centrem města po pěší zóně jsme se dostali až k domu Jana Husa, kde žil. Je to malý řadový domek, který se dá lehce přehlédnout, ale česká cedule nám jasně říká, že jsme na správném místě. Uvnitř je muzeum i s českou paní. Museum není velké, tak jsme ho celkem rychle prohlédli a ještě jsme vše prohovořili s paní pokladní nebo průvodkyní? Pak jsme se jeli ještě podívat k památnému kamenu Jana Husa, kde byl upálen, což je v podstatě na místním sídlišti, kam nás dovedou i české cedulky. Průvodce hovoří o tom, že ho upálili za hradbami města, ale nyní se dá říct, že je to kousek od centra v obytné zástavbě.

Na přespání jsme se vydali na nedaleký ostrov Reichenau, který jsme si tentokrát nezvykle projeli autem a místo na přespání jsme objevili na místním stellplatze za 15 EUR (47°41’56.5″N 9°02’49.7″E).

V pátek v dopoledních hodinách jsme se vydali na prozkoumání nedalekého ostrova Mainau. Jedná se o květinový ostrov, kde je pouze pro pěší bez aut a ani na kole se tam nesmí. Jedná se o ostrov, kde je mnoho záhonů, pár potůčků, chodníčky, lavičky, i pár velkých květinových kreací, velká hala hlavně s orchidejemi, místní kaple opět vybavená květinami. Ostrov byl nádherný, obzvlášť při naší návštěvě v jarních měsících, kdy už vše kvete. Vstupní cena byla v zimním období 10 EUR a v letních měsících 20 EUR. Po ostrově ještě jezdí za pár eur autobus.

V odpoledních hodinách jsme si ještě udělali cyklistický výlet po okolí Bodamského jezera, našli jsme jednu geocach, i za chladného počasí jsme pokoukali na pár místních kiterů.

Ještě k večeru jsme stihli prohlídku dalšího zajímavého městečka Friedrichshafen a u jezera vedle mariny jsme nakonec vylezli na místní vyhlídku, kde jsme měli akorát štěstí na západ slunce, ale bohužel za trochu nepříjemného již chladného větru.

Večer na přespání (48°16’54.4″N 11°15’40.2″E) jsme ještě dojeli do obce Sulzemoos poblíž Mnichova k velkému dealerovi karavanů firmy Gluck, kde se dá oficiálně a zdarma přespat. Druhý den v neděli ráno jsme se již vydali k domovu.