2017/08 Na čundr obytným autem po severní Itálii – Lignano, Bibione, Caorle, Benátky, Padova, Verona, Lago di Garda, Dolomity

18.8.2017 jsme vyrazili v pátek po práci na cestu do Itálie. Nákup jsme udělali v Českých Budějovicích v Tesco, kde mají otevřeno do 22 hod. Na hranicích v Dolním Dvořišti jsme dotankovali ještě naftu za super cenu u benzínky ONO. Pak už jsme dojeli pouze před Linz na stpl Gallneukirchen N:48°21′38", E:14°24′27", kde jsme přespali zdarma na místním stellplatzu u fotbalového hřiště.

Druhý den jsme jeli přes Udine k moří, a tak jsem navrhl zastávku v Udine, protože fůra lidí včetně nás často okolo jezdí, ale málo kdo ho navštívil, a tak jsme tam zajeli na prohlídku. Zaparkovali jsme na placeném parkovišti poblíž centra za cca 1 EUR/hod. a pak jsme se již vydali na prohlídku. Začali jsme v centru u hradu s orlojem a pak jsme pokračovali okolo katedrály, kde bylo zvláštní hodně široké podhloubí skoro jako malinké náměstíčko s výhledem na protější katedrálu. Dále jsme pokračovali úzkými uličkami s oprýskanou omítkou a okenicemi a nakonec jsme pošli skoro celé centrum. Na závěr jsme se zastavili v jedné místní asi vinárně na zdejší víno a pivo, abychom nasáli místní atmosféru. Vzhledem k tomu, že se nám místní atmosféra líbila, tak jsme setrvali delší dobu a mezitím jsem si všiml, že lidé přijdou do vinárny, dají si víno, vypijí, zaplatí a jdou dál, bez nějakého dlouhého vysedávání na rozdíl od nás. Všiml jsem si, že to takto proběhlo u několika stolů v okolí. K autu jsme se vrátili již po tmě nočním osvětleným Udine.

Následně jsme se přemístili na stellplatz zdarma Gradisca d´Isonzo N:45°53′9", E:13°29′44" pod Udine. Ráno jsme se tu dali do hovoru s dvěma staršíma Němcema. Pán stavěl hudební nástroje a paní byla vychovatelka nebo učitelka tělesně postižených dětí. Byli od Frankfurtu, ale paní se narodila v Rusku na Sibiři a ve 3 letech s ní rodiče odjeli do Německa, kde žije dosud, takže jsme trochu pohovořili i rusky. Byli to zajímaví lidé, protože rádi cestovali hodně nenápadně, takže na to používali starého Fiata MPV, kde přespávali na zemi na matracích, aby mohli zajíždět na ty nejzajímavější místa a hlavně nenápadně, díky velikosti auta. Syn žil přechodně v Asii a zajišťoval dodávky spotřebního zboží do marketů. Dcera dělala v IT a měla na starosti implementaci zabezpečených komunikačních kanálů pro nadnárodní sportovní firmu, takže stále cestovala letadlem po celém světě. Po rozhovoru jsme provedli karavanový servis a pak jsme se již vydali do městečka Grado, kde jsme si nejdříve udělali průzkum města obytňákem, a pak jsme nakonec zajeli na ostrov, kde jsem zastavili na tvorbu oběda na místě, kde se to úplně nehodilo. Po obědě jsme zde potkali jednoho poměrně ještě mladého Čecha okolo 37 let. Je to člověk, který tu má byt a tráví tu poměrně dost času, takže nám vysvětlil např.: že Policie má zakázáno "prudit" turisty, že na ostrově v ulici na vnější straně ostrova se může parkovat vpravo zdarma a všude jinde se platí. Naše vyprávění se pak stočilo k cestování, a pak ještě k podnikání. Vzájemným vyprávěním jsme strávili snad 2 hod. Odpoledne jsme ještě jednou objeli ostrov a v zadní části jsme našli vpravo místo pro náš obytňák hned vedle zátoky 45°40'50.4"N 13°23'41.3"E, s výhledem na celou zátoku rovnou ze dveří, kde jsme nakonec i přespali poměrně v klidu a bez sebemenších problémů. Večer jsme ještě udělali prohlídku města včetně promenády okolo moře až do setmění. I po setmění byl v tomto letovisku stále velký ruch. Druhý den ráno jsem udělal ještě cyklistický výlet a objevil jsem přístav rybářských lodí. Jedná se o kanál, který vede do centra města, kde kotví dražší jachty a kousek před centrem v kanálu kotví mnoho rybářských lodí včetně sítí. Na některých lodích místní rybáři přebírali buď úlovky nebo rovnali sítě, jako za starých dobrých časů. Podél mola bylo mnoho rybářských sítí pěkně srovnaných a některé i přikryté plachtami.

Okolo poledne jsme se začali přemísťovat do další rekreační destinace Lignano. Cestou jsme si ještě udělali oběd. Na začátku Lignana jsme objevili LIDL, kde jsme se zastavili ještě na dokoupení dalších zásob. Pak jsme si udělali okružní obhlídku po Lignanu obytňákem, a když už jsme našli vhodné místo na parkování na bílé čáře, tak jsme tam zakotvili a šli se koupat do moře.

Parkovat na noc jsme nakonec přejeli do severovýchodní části Lignana, kde to bylo mnohem klidnější a na bílých parkovacích zónách zdarma. V okolí parkovalo i více obytných aut, takže to tam asi tolik nevadilo. Večer jsme nakonec pohovořili s dvěma posádkama ze Slovenska, kteří tu už kempovali týden.

Ráno okolo 8 hod. jsem opět projezdil místní okolí na kole okolo maríny, k moří, po centru, kde už někteří snídali v místních kavárničkách.

K moři jsme šli po obědě, kde jsme udělali koupačku a odpočinek až do večera. Po večeři, kdy už nám vytrávilo jsme se dali na 7 km běh po Lignanu. Nejdříve jsme běželi po stezce okolo zátoky, pak jsme přeběhli přes město k moři a po stezce okolo pláží jsme doběhli až na konec koupacích pláží u starého majáku, kde jsme se opět po běhu, ale již za tmy vykoupali a pak jsme strávili cce 30 – 40 minut poslouchání muziky z místního baru na pláži.

Další den po snídani jsme se přemístili do dalšího letoviska v Bibione. Opět jsme ho nejdříve projeli obytňákem, abychom se zorientovali a pak jsem našli šikovné parkovací místo asi na centrálním parkovišti před lunaparkem 45°38'18.6"N 13°03'15.2"E. Ale pozor, myslím, že v úterý tam bývají trhy, tak se možná musí parkoviště vyklidit. Na parkovišti bylo mnoho obytných aut, takže i my jsme tu na celé odpoledne zaparkovali. Odpoledne jsme si projezdili městečko na kole. Zajeli jsme i do kempu, v kterém jsem byli ubytovaní před 10 lety. Na závěr jsme ještě strávili trochu času na pláži s koupačkou. Pak jsme dojeli ještě na hlavní parkoviště u pláží, kde je skutečně placený stellplatz, myslím za 12 EUR. Po příjezdu hlavní ulicí do Bibione až k plážím je potřeba se dát vlevo do parkoviště, celým parkovištěm projet, pak je tam ještě parkoviště na dodávky a za ním je teprve stellplatz na obytná auta. Neviděl jsem tam žádnou možnost karavanového servisu. U parkoviště jsme si dali ještě v místní pizzerii pizzu, a pak již návrat k autu na přesun do Caorle, kde jsme na začátku letoviska viděli zachytné centrální parkoviště zdarma 45°36'26.9"N 12°52'27.0"E, kde opět bylo dost obytných aut. A přesto jsme si zajeli trochu prohlédnout centrum města a okolí obytným autem. Stpl byl blízko centra a stal okolo 20 EUR. Nakonec jsme si parkování našli na ulici Corso G. Chiggiato, kde jsou bílé čáry, takže je tam parkování bez problémů a zdarma. Od auta jsme prošli akorát kousek do 300m mezi hotely rovnou na pláž, kde jsme strávili odpoledne.

K večeru jsme se vypravili na prohlídku centra města na kolech, a to i kousek podél kanálu, kde stojí mnoho lodí od krásných starých zrekonstruovaných bárek, přes pravé pracovní rybářské až po zánovní plachetnice na zábavu a dále do centra kde bylo neskutečné množství lidí. Pak jsme projeli po molu, kde byly vytesány různé sochy a útvary do obrovských asi žulových kamenů a to např.: křesílko, obličej, krokodýl a další, až plážovému baru, kde zrovna byla živá muzika. Hráli tu 2 muzikanti blízko duchodového věku skupina Sandro a Paulo italské kantylény rozličného žánru. Jeden zpíval, druhý pouštěl muziku a občas foukl s harmonikou. Byl to moc hezký večer.

Ráno jsme si proběhli okolo celého Caorle celkem 6 km. Nejdříve jsme běželi přes město na kraj, kde jsme se napojili na promenádu okolo pláže a později po pláži těsně vedle šplouchajícího moře až ke karavanu.

Po snídani jsme zvedli kotvy a vyrazili do Benátek. Parkování jsme našli na stellplatzu blízko Tronchetto parking (45°26'29.7"N 12°18'18.5"E). Ale pozor 12 hod. St ání stojí 21 EUR a každých dalších započatých 12 hod. stojí dalších 16 EUR. Bohužel jsem tam stál 18 hod. za 37 EUR. Zatím to bylo moje nejdražší parkování, co pamatuji. Ale když občas parkujeme zdarma, tak se to pak kompenzuje. Jedinou výhodou bylo, že jsme mohli na stpl doplnit vodu, ale bohužel nebylo možné vylít fekálie. Do města jsme vyrazili místní městkou dopravou ze stanice cca 300 metrů vzdálené od stellplatzu linkou číslo 2, protože ta staví občas na zastávkách, kdež to číslo 1 staví na každé zastávce a jede mnohem déle. Jízda do města stála 7,5 EUR za osobu a ta jízdenka je časová na 1 hod. 50 min. A pokud nastoupíte na loď směrem doprava, tak jedete okolo po moři. Pokud zvolíte jako my loď směrem vlevo, tak jedete centrem Grand kanálem a projíždíte např. i pod neznámějším a nejhezčím mostem Benátek Ponte di Rialto až na náměstí Svatého Marka. Pokoukali jsme po centru i okolí, na gondoly, udělali mnoho fotek s gondolami, s náměstím, s mosty atd. Centrum jsme opouštěli po 20 hod. a to jsme zjistili, že není možné si již nikde skočit na toaletu, a tak jsme nakonec museli zajít do kavárny na zákusek za 3,5 EUR, abychom si mohli zajít na toaletu. Zpátky k obytnému vozu jsme šli již pěšky přes nejznámější most Ponte di Rialto a dále již tmavými nočními, úzkými uličkami, kde kolikrát ani nebylo jasné, kam pokračují. Cestou jsme ještě potkali náměstíčko, kde zrovna hrála muzika a tancovalo tam poměrně dost lidí a velice zkušeně, elegantně, profesionálně, ale celou dobu pouze na tango. Tak jsme si taky trochu zatančili ve sportovních botách s baťohem na zádech a s velkým foťákem v brašně na popruhu přes krk. Ke karavanu jsme dorazili nakonec až po půlnoci trochu utahaní.

Ráno po snídani a částečným karavanovým servisu jsme vyrazili do Padovy. Zaparkovali jsme zdarma v obytné ulici cca 1,8 km od centra, kam jsme zajeli na kolech do informačního centra pro mapku a informace o Padově. Prohlídku jsme začalo na náměstí Piazza delle Erbe u středověkého soudního paláce Palazzo della Ragione. Dále jsme pokračovali na Piazza Duomo navštívili Baptisterium, jehož celý interiér byl vyzdobený freskami ze Starého zákona. Následně jsme navštívili na náměstí Piazza del Sonto jeden z největších Dómů v Itálii jako Baziliku svatého Antonína.

Přes městský park jsme dojeli až ke druhé nejstarší univerzitě Itálie, která byla založena roku 1222, kde jsme projeli celým studenským kampusem. I v přilehlém parku bylo vidět, díky hloučkům studentů, že se blížíme ke studenskému kampusu.

Pak jsme se ještě přesunuli na největší náměstí na světě Prato della Valle (88 620 m2), které má do oválu travnaté prostranství uprostřed obehnané vodním kanálem s několika mostky a sochami s nejvýznamnějšími osobnostmi města.

Odpoledne jsme ještě přejeli do nedaleké Verony, kde jsme zaparkovali v jedné z boční ulici cca 1 km od centra za 1,5 EUR/hod. Prošli jsme vstupní bránou, pak jsme to vzali zprava okolo Kolosea a okolo velkých divadelních kulis pro představení v Koloseu. V jedné z bočních uliček jsme si dali kebab za 4 EUR. Dále jsme se pokračovali podíval na balkon Romea a Julie na ulici Via Cappello, a taky na sochu samotné Julie, která měla jedno prso vyleštěné z toho, jak si na ní turisté, snad pro štěstí sahají. Dále jsme pokračovali na náměstí Piazza delle Erbe, kde probíhají hlavní trhy hlavně se suvenýry. Ještě jsme trochu prochodili okolní centrum, a tam jsme se ještě zastavili na náměstí Piazza dei Signori, kde jeden pár pěvců zrovna zpívali operní árie, čehož jsme využili a na nějakou dobu jsme se zaposlouchali a zasnili pouze do pěkných zážitků.

Následně jsme se již začali vracet hlavní obchodní ulicí Via Giuseppe Mazzini až ke Koloseu, kde jsme si ještě udělali pár fotek s místním kovovým srdcem asi připraveným pro turisty jako památka na Veronu. A pak už jsme se vrátili již po tmě k našemu obytnému autu a přemístili jsme se na parkoviště k Moovie parku u Lago di Garda nedaleko města Peschiera, kde jsme za 6 EUR přespali. Ráno jsme udělali karavanový servis a podél gardy, často i přískokem jsme se vydali do Riva de Garda úplně v nejsevernějším cípu gardy, kde jsme opět vyzvedli propagační materiály i s mapkou v informačním centru. Obtížně jsme si našli parkování v jedné z bočních ulic. Ale při příjezdu z Torbole hned první ulici vpravo po výjezdu z tunelu je cca do 0,5 km vlevo stellplatz za 0,5 EUR/hodina (45°52'46.6"N 10°51'32.1"E).

Z Rivy jsme si dali cyklistický výlet směrem na Varone po rovině a chvílemi do mírného , a pak směrem do města Arco okolo jablečných sadů, kde jsme si i my uzmuli jedno jablko na ochutnání a musím říct, že bylo výborné. V městečku Arco jsme si dali v centru vedle kostelíka, který jsme prohlédli pauzu na zmrzlinu. Během odpočinku, jsme zjistili, že se tu vyskytuje poměrně hodně Čechů, ale i Slováků a s některými z nich jsme ztratili i slovo. Bylo zajímavé, že před Arcou jsme narazili i na stellplatz s automatem a po výjezdu z města po ulici Viale Rovereto vlevo bylo parkoviště, kde sice nebyl stellplatz, ale bylo tam vytvořeno místo na karavanový servis.

Cestou zpátky jsme jeli mimo silnice po stezce okolo řeky mírně z kopce až do Torbole, takže cesta docela utíkala. Z Torbole do Riva del Gerda byla pěkná stezka okolo jezera, i když kousek těsně kolem silnice. Na závěr výletu jsem se ještě vykoupali v jezeru. Voda byla nádherná, průzračná, ale docela chladná. Odhadovali jsme to tak na 19 – 20 stupňů.

Po rychlé večeři jsme se začali přesouvat do Dolomit nad Brixenem. Vyjeli jsme z Torbole na kruháči vlevo do prudkého kopce, abychom se ještě zastavili na vyhlídce (45°52'48.1"N 10°53'06.8"E) u restaurace Marmitte dei Giganti, kde je nádherná vyhlídka na Gardu i Torbole. Dále nás cesta dovedla na dálnici a již po tmě jsem dojeli do Brixenu do nadmořské výšky 550 m n.m. a odtud jsme během cca 20 km nastoupali až do 1900 m n.m. samými serpentínami a čím výše, tak i silnice se zužovala. Tím, že jsme to jeli již po tmě, tak jsme si mohli zatáčky šikovně nadjíždět, takže jsme to jeli skoro furt na trojku, aniž by nám klesali otáčky, i když vyjimečně v některých vracečkách jsme museli použít dvojku. Vyjeli jsme až pod kopec Gabler k hotelu Plose Parkhotel Residence, kde jsem i 2 noci překempovali.

Ráno jsme se vydali na trek 17 km dlouhý, až na vrchol Gabler ve výšce 2 570 m n.m., takže ten den jsme nastoupali cca 670 m. Bylo nádherné počasí, nádherné výhledy, nádherná příroda, pěkné stezky po převážně travnatých a místy i holých kopcích, kde jsme cestou často potkávali pasoucí se krávy se zvony na krku, kde jsme si některé mohli i pohladit. Je to hezký protiklad strávit čas v poklidu přírody a velehor, kde se čas zpomalil oproti uspěchanému městskému životu. Bylo to nádherné, odpočinkové psychicky nikoliv fyzicky a zážitkové.

Dva večery jsme strávili v karavanu s kolegy z práce, kteří tu byli s rodinou a taťkou 66 let, který na nás vždy s předstihem čekal někde na kopečku, když my jsem se teprve v kopci škrábali nahoru z posledních sil s věkem mezi 40 a 50 lety. Večer v karavanu jsme snad probrali všechno od cestování, přes byznys, rodinu až do pozdních večerních hodin v přátelské atmosféře za mírného popíjení. Druhý den ráno jsme vyrazili včas, abychom v serpentinách potkávali co nejméně aut.

Cestou jsme se ještě stavili v městečku Vattens v muzeu Swarovského, kde jsme trochu pokoukali, a pak už jsem se přemístili k jezeru Attensee, kde jsme trochu pojezdili na kole po okolí a večer již za tmy jsme poseděli na lavičce u jezera, kde jsme koukali ma okolní osvětlené osady, ještě dojíždějící lodě do mariny, pozorovali vzdálené blesky. Hezký večer. Ještě ten večer jsme se přemístili na nám již dobře známí stellplatz pod Linzem a druhý den jsme dorazili rovnou domů. Hezký a hlavně pestrý výlet.