2018/05 Itálie, Janov, San Bernardino, Lichtenštejsko

Naše cesta se uskutečnila kvůli návštěvě výstavy obalů v Miláně, a když už jsme projížděli Švýcarskem, tak jsme odbočili na skok do 7 km vzdáleného průsmyku San Bernardino ve výšce 2 066 m n. mořem. I když bylo téměř letní počasí, tak v této výšce ještě byly zbytky sněhu a částečně zamrzlé jezero. Udělali jsme si krátký výlet po okolních kopcích, částečně i zasněžených. Zajímavé bylo, že tu zkoušeli kitovat 2 mladíci na jezeře s wakem, ale jak se dostali na zamrzlou část jezera, tak je pochopitelně hrany wake neudrželi a nepříjemně se jim to smýkalo a tím padali i do vody. Ale vydrželi zkoušet poměrně dlouho.

Po výstavě v Miláně jsme se ještě vydali na malý výlet do jeho centra. Obytným auto jsme jeli co nejblíže k centru, kde jsme pak zaparkovali na placeném místě na ulici. Dále do centra jsme pak dojeli na kolech, které vezeme v garáži.

Kola jsme pak následně zamkly v centru a pěšky jsme si prohlédli okolí. K večeru začalo intenzivně pršet, tak jsme se rozhodli to přečkat v podloubí, kde jsme si sedli na podlahu a naštěstí tu hrál pouliční harmonikář nádherné písničky, a to i Pavarotiho. Díky tomu jsme tam vydrželi sedět hodinu. Mezitím přestalo pršet, a tak jsme se opět vydali na kolech ke karavanu. Při jízdě po chodníku již po tmě najednou z jednoho domu nečekaně vyšla paní, tak jsem okamžitě brzdil a díky tomu se mi celé kolo postavilo na přední kolo, div jsem se nepřevrátil. Byla to velká klika, protože jsem na ten kousek cesty vůbec neměl helmu Kdoví, jestli bych to přežil, kdybych šel na chodníku přes řídítka.

Druhý den jsme se přemístili ještě do Janova. Již skoro k večeru jsem našli nevhodné místo na parkovišti pro osobáky u moře poblíž policejní stanice, ale i tak jsme to riskli a přenocovali naštěstí bez problémů. Ten večer jsme si dali ještě studenou večeři venku na molu u moře a při západu slunce, takže jsme z toho měli velmi krásné a příjemné pocity a rádi na to vzpomínáme.

Ráno jsme se přemísti po rušných italských silnicích do centra Janova, kde jsme nakonec velmi obtížně našli místo pod mostem.

Podél nábřeží jsme prošli okolo ponorky, korzárské lodi až do info centra, kde jsme si vyžádali plán města a doporučení na zajímavosti města.

Nejraději mám palácovou ulici v horní části města, kde jsou veliké domy bývalých bohatých obchodníků, Pak je zajímavé zajít do té pravé Itálie uličkou Svaté Magdaleny, kde jsou menší klasické krámky, holičství, kam jsem si zašel ostříhat za 10 EUR včetně umytí hlavy. Byl to úžasný zážitek. Původně jsem si myslel, že to jsou Italové, ale potom při komunikaci jsem zjistil, že jde o Maročany. I tak byli skvělí. Mám kratší vlasy, ale přesto jsem se nechal ostříhat. Trvalo to cca 1 hod. A to ani jednou nepoužil strojek. Stříhal pouze nůžkami, ale vypadalo to, jak koncert – hřeben, nůžky, hřeben nůžky a takto je používal nepřetržitě a poměrně ve velké frekvenci bez přestání cca 40 min. Vytvořil mi tam pěknou fazónu s pěšinkou, kterou ještě více zvýraznil pravou břitvou. Odjížděl jsem velmi spokojený.

Dále jsme projeli mnoho další uliček, kde se pohybuje i občané na okraji společnosti, protože jeden si tam dokonce píchal i nějaké drogy.

Pozdě odpoledne jsme se přesunuli již směrem k domovu a na přespání jsme se zastavili v Miláně na našem osvědčeném stellplatzu, kde zrovna byl nějaký šábes, protože se tam pohybovalo mnoho turků.

Zpátky jsem se opět vydali přes Švýcarsko, když už jsme měli jejich dálniční známku. Před hranicemi se Švýcarskem jsem projeli okolo houfu lehkých žen a Švýcarskem jsme projeli až do Lichtenštejska, kde jsme přespali na stellplatze u hřiště a dopoledne jsme vyrazili na prohlídku města, kde jsme nakonec strávili celý den, protože se tu konal festival pouličních umělců od loutkářů, hráčů na různé netradiční nástroje, ale i komiků. U jednoho vystoupení komiků jsem usnul, a pak jeden klaun poukazoval na mě, že je asi tak vtipný, že jsem u toho usnul. Tyhle pouliční umělce mám moc rád, protože často mnoho toho nemají, ale lidi vždy dokáží něčím zaujmout.

Večer jsme se vydali na cestu až do Sulzemoosu u Mnichova, kde jsme opět přespali na stellplatzu zdarma u velkého dealera karavanu Gluck, kde se dá udělat i karavanový servis.

Dopoledne už byl přejezd domů. Opět skvělé dobrodružství a zážitek z Janova.