2018/09 Obytným autem Norimberk, Hof, Aš, Františkovy Lázně, Cheb, Karlovy Vary, Chomutov, Panenský Týnec

Na cestu jsme se vydali k večeru a dojeli jsme až na náš velmi frekventovaný stellplatz za Rozvadovem (GPS 49.617716, 12.345458) ve městě Vohenstrauß. Do Norimberku na výstaviště jsme dojeli až druhý den, protože výstaviště otevírá až od 10 hod. Večer jsme se podívali do Hitlerovi arény, kde měl ty slavné projevy ke svénu lidu z NSDAP.

Pak jsme se přemístili do kempu před výstavištěm za jedným známým karavanistickým obalářem, s kterým jsme se už dlouho neviděli. Trochu jsme popovídali, probrali obalařinu, cestování, trochu popili a pozdě večer jsme se vydali do svého karavanu na přespání zaparkovaného před vchodem do výstaviště, abychom to ráno neměli složité.

Druhý den jsme se přemístili přespat na stellplatz zdarma poblíž centra Norinberka (GPS 49.459036, 11.112636), kde jsme si ještě zajeli na kole cca 4 km za 15 min. do centra. Prohlédli jsme si některé zajímavosti města, dali jsme si pod hradem pivo s posezením na kostkách silnice, a pak jsme se ještě přemístili do centra na trh, ale bohužel okolo 20 hod., kde akorát všichni uzavřeli své stánky. Zpátky jsme se vraceli již po tmě, převážně okolo vody. Druhý den jsem si šli ještě zaběhat do parku.

Dopoledne jsme se přemístili do městečka Bamberk, který jsme se projeli celý na kole. Byli jsme se podívat u hradu, prošli jsme si zahradu tvořenou pouze růžemi, pokoukali jsme z hradeb na většinu města, byli jsme u řeky s malebnými domky, kterému říkají Benátky, projeli jsme centrem a jejich starobylými uličkami, v jedné části města jsme dokonce na řece potkali italskou Gondolu, projeli jsme nákupní zónou a pak jsme se již vraceli k autu. Dále jsme se přemístili do městečka HOF, kam jsme přijeli už poměrně pozdě k večeru, kdy už město spalo. Tak jsme si pouze prohlédli centrum a zastavili jsme se v místní kavárně na zmrzlinu, kterou vlastnili manželé z Itálie. Takže sympatičtí, hovorní, nádherné prostředí, celkově mě tato kavárna moct nadchla. Na spaní jsem se přemístili na nedaleký stellplatz zdarma dle BordAtlasu.

Ráno jsme se přemístili do Aše, kde jsme byli poprvé v životě. Zaparkovali jsme u kruháče a prošli jsme se okolí centra, včetně radnice, přilehlého parku se starobylým mostem a pak už jsme pokračovali do Motýlího domu u Františkových Lázní, kde ho provozuje paní ve věku okolo 65 let. Původně to byl koníček manžela ve městě, a když už se to rozrostlo do větších rozměrů, tak si našli domek na venkově, kde svůj koníček provozovali a rozšířili. Později to začali provozovat i pro veřejnost. Během 30 let se vše naučila okolo motýlů i manželka, takže když nedávno manžel zemřel, tak je schopna to i nadále provozovat sama.

Další naše zastávka byla v Národním parku Soos, kde jsme si prohlédli bahenní sopky a místní minerální pramen.

Příští zastávku jsme jeli zavzpomínat do Františkových Lázní. Je to tu docela obtížné na parkování. Na doporučení jsme si zašli na oběd do restaurace u Modrého Slona, a pak jsme se již vydali na prohlídku kolonády, osahat Františka a nakoupit oplatky. V informačním středisku jsme potkali manžele z Prahy, s kterými jsme se potkali v Doksech u zmrzliny.

Další zastávku jsme měli v Chebu. V Chebu jsme si prohlédli náměstí, Špalíček, pamětní desku Albrechta z Valdštejna na budově místního muzea. Za rohem jsme si ještě trochu osladili život v místní cukrárně.

Co se mi moc líbilo v Chebu, byla napsaná historie celého Chebu na chodníku města. Začátek byl v centru a postupně to bylo sepsáno po celé délce pěší zóny skoro až do současnosti. Bylo uděláno i pro turisty, takže to bylo sepsáno ve třech jazycích – česky, německy a anglicky.

A pak už jsme vjeli do Karlových Varů. Zaparkovali jsme na parkovišti vedle autobusového nádraží pozdě večer. Prošli jsme okolo muzea Becherovky, kde se zrovna konal festival jídla a hrála kapela Beatles Revival. Prošli jsme pěší zónou, okolo kolonády až k hotelu PUPP. Zde jsme potkali nějakého američana důchodového věku s manželkou a po chvíli hovoru jsme zjistili, že pochází z Ukrajiny. Měli menší kavárnu, kde pracovali s manželkou 40 let a vzhledem k tomu, že děti nechtěli pokračovat, tak podnik uzavřeli a nyní se snaží trochu cestovat po světě. Cestou zpátky po 21 hod. jsme si ještě chvíli poslechli Beatles a pak už jsme jeli hledat místo na přespání, které jsme našli na vlakové zastávce Karlovy Vary – Dvory.

Odtud jsme ještě přejeli od obce Kyselka na tu často medii publikovanou zkázu tamních lázních, které dříve patřily mezi ty nejvyhlášenější. Jedna budova, kterou používá Mattoni je krásně zrekonstruovaná za 30 mil. a ostatní, které se několikrát privatizovaly nevědomky podvodníkům jsou stále v dezolátním stavu. Následně jsme vyšli nad fabriku Mattoni lesem až k muzeu Mattoni, které bylo kompletně zrekonstruováno za 25 mil. Továrnou. V muzeu byly 2 sympatické průvodkyně, které nám stručně povykládaly historii a začátky Mattoniho, ukázaly nám první pramen za muzeem, kde stáčeli minerálku, první láhve atd. V horním patře jsme se podívali na doprovodný film o vzniku lázní Kyselka.

Další zastávka v Chomutově. Byla neděle dopoledne a vcelku mi tam nic neupoutalo. Tak alespoň na náměstí jsme si trochu přisladili život.

Poslední zastávku jsme měli v Panenským Týnci v nedostavěném gotickém chrámu Panny Marie. Chrám stojí na silné pozitivní zóně, která má tvar kříže, protože se zde kříží dvě pozitivní zóny, a tím se i násobí síla léčivé energie. Takže jsme to taktéž využili postáváním mezi ostatními návštěvníky v předpokládaným prostředku pozitivní zony. Další zastávka už byla doma.