Na čundru za zážitky s obytným autem – Hradec Králové, Velké Losiny, Ostrava Stodolní, Slavkov, Prýgl, 2015

30.4. – 5.5.2015 Po delší době jsme vyrazili jako celá rodina na kratší poznávací cestu, které říkám čundr s obytným autem. Plán byl přes Východní Čechy, Jeseníky, Ostravu do Žiliny a zpátky přes Kopřivnici, Brno a zpět domů. Vždy preferuji vyjet ještě večer, protože výjezd ráno většinou sklouzne do v poledne. Nabalili jsme auto a okolo 20 hod.

jsme vyrazili do Hradce Králové na Stříbrný rybník, kde jsme doufali, že ještě zastihneme částečně čarodějnice. Nakonec jsme si ještě stihli na malém ohýnku opéct špekáčky , ale již za tmy. V kempu ještě na 2 místech běžela diskotéka, takže jsme to měli i s muzikou. V dopoledních hodinách jsme se přemístili do centra Hradce, kde bylo úplně mrtvo. Muzeum moderního umění bylo v rekonstrukci, tak jsem navštívili nakonec čínskou restauraci na náměstí, kde to nebylo nic moc.

150430 (24) 150430 (47) 150430 (52) 150430 (57) 150430 (67) 150430 (70) 150430 (77) 150430 (87) 150430 (93) 150430 (96) 150430 (98)Pak jsme se přemístili na menší Masarykovo náměstí, kde byl jazzový koncert, několik stánků a dost lidí. Na trhu jsme zakoupili údajně velmi kvalitní lipový med a ještě pár drobností na mlsání, a pak jsme vyrazili vstříc dalšímu dobrodružství směr Jeseníky. Ve večerních hodinách jsme si plánovali zastávku v nějaké hospodě na shlédnutí hokejové utkání MS ČR-Švédsko. V obci Červený Potok u Králík jsme nakonec v jedné restauraci zastavili. Když jsme vešli dovnitř, tak nám pán z obsluhy sdělil, že mají kvůli soukromé akci zavřeno. Odbýt jsme se nenechali a nakonec jsem spočinuli před televizní obrazovkou i včetně piva a coca-coly. Akorát nám odmítli dát něco k jídlu, ale to jsme si nakonec mohli přinést své z karavanu. Utkání jsme hráli se Švédskem a prohráli jsme nakonec díky nájezdům 5:4. Po utkání se s manželkou zapovídal jeden Moravák okolo 35 let a už trochu připitý. Mimo jiné jí začal říkat, že jí odněkud zná. Ptám se odkud. Říká, že z facebooku. Je nám to dost divné, protože manželka má na facebooku pouze fotku části kola se řídítky. Po skončení utkání bylo už poměrně pozdě, a tak jsme se rozhodli, že překempujeme na parkovišti penzionu Na Červeném potoku. Dopoledne po snídani vyrážíme dál za dobrodružstvím, a hned po pár kilometrech zastavujeme v Hanušicích u firmy Kostka, které je velmi úspěšným výrobcem i prodejcem koloběžek různých velikostí i pro různou činnost. Pro invalidy, rodinné, sportovní, ale i s úpravou pro tažení se např. větším psem. Vzhledem k tomu, že dnes byl Svátek práce, tak ani moc návštěvníků nebylo, tak nás paní obchodnice vzala i do vedlejší výroby na ukázku, kde byla lakovna a montážní dílna. Firma denně vyrobí cca 100 ks koloběžek a je s prodejem velmi úspěšná po celém světě. Firma je velmi krásná a to jak výrobní prostory, tak i prodejní prostory, ale i venkovní prostory okolo firmy. Po popovídání si s paní obchodnicí jsme si ještě na venkovní ploše vyzkoušeli několik typů koloběžek a pak opět pokračovali vstříc dalšímu dobrodružství do Koutů. Tam jsme se chtěli podívat do útrob přečerpávací elektrárny, ale na místě jsme zjistili, že se prohlídky objednávají a další možná je až na zítra. Takže jsme opět zvedli kotvy a okolo oběda jsem dorazili do jediné funkční papírny v Evropě na výrobu ručně vyráběného papíru. Zaparkovali jsme na dvoře, kde zrovna probíhal sraz majitelů vozidel Smart, tak jsem to „zapíchnul“ hned za nimi. Prohlídku s průvodce jsme stihli od 12,30 hod. Bylo to velmi zajímavé, protože jsme prošli nejdříve muzeem, a pak jsme ještě pokračovali do výroby, kde jsme viděli i samotný a detailní proces výroby papíru. Po prohlídce jsme si zakoupili pár drobností a přemístili jsme se do vedlejších termálních lázní, kde jsme zároveň provedli i důkladnou očistu. Bazén byl kruhový a ne moc hluboký, takže se všude stačilo, při vstupu zábradlí i kolem celého bazénu. Voda byla teplá cca 37 stupňů, ale hodně smradlavá. V průběhu koupání jsem provedl pár rozhovoru s okolo koupajícími se lidmi a smrad nakonec pocházel ze síry ve vodě, kvůli léčivým účinkům kůže a pohybového ústrojí. Pak jsme si v karavanu ukuchtili něco k pozdnímu obědu a vyrazili jsme vstříc dalšímu dobrodružství do Ostravy na Stodolní. Naše obytné auto má cca 7 metrů délky, a tak je občas trochu problém najít vhodné parkovací místo. Nakonec jsme zaparkovali na kolmé ulici ke Stodolní cca 100 metrů od Stodolní bohužel celým autem podélným stáním na chodníku mimo vyhrazené parkoviště. Ale vzhledem k tomu, že se zrovna hrál hokej MS Česko-Lotyšsko, tak jsem spoléhal na to, že i policisté budou mít jiné starosti, než se zabývat naším autem na chodníku. Nejdříve jsme si prohlédli obě strany Stodolní a musím říct, že rušno bylo opravdu velké. Sotva jsme se slyšeli. Nakonec jsme se usadili v druhém baru vpravo od křižovatky a zde jsme setrvali až do konce utkání. Potom jsem se poradili s místními policisty, kde by bylo bezpečné přespat, a ty nám poradili, že tady vedle o jednu ulici rovnoběžně se Stodolní mají policejní stanici a naproti parkoviště, kde parkují i svá soukromá vozidla (49°50'3.023"N, 18°16'56.459"E), takže je to bezpečné. Považoval jsem to za dobrý nápad, takže jsme tam přespali s dobrým pocitem, že jsme pod dohledem ruky zákona. Druhý den jsme vyrazili za zážitky do Vítkovic do interaktivního muzea. Je tam jeden větší okruh po venkovních prostorách a dvě větší budovy. Jedna je pro menší děti a druhá pro dospělejší děti a dospěláky. Po prohlídce jsem se přemístili do OC Nová Karolína. Já jsem šel nakoupit nějaké důležité potraviny a zbytek posádky jiné „důležitosti“. Večer jsme již strávili na parkovišti OC, kde jsme i překempovali. Druhý den jsme navštívili centrum Ostravy, byli jsme ještě na vyhlídkové věži a tím jsem měli celé město jako na dlani. Cestou do karavanu jsme se ještě stavili na pozdní oběd v restauraci. Ještě jsme v Ostravě udělali 3 kešky, z toho jedna byla u Ostravského Orloje. Kdyby mi místní neřekli, že jde o Orloj, vůbec bych v něm neviděl žádnou podobnost, kterou jsem očekával s Pražským orlojem. Včerejší den Denisku začalo bolet v krku a vzhledem k tomu, že to nepřestalo, tak jsme již opustili Ostravu a přesunuli jsme se blíže k domovu. Ještě jsme přenocovali v Brně u McDonald’s, abychom chytli wifi a mohli koukat na další utkání MS. Druhý den jsme ještě navštívili památník bitvy u Slavkova a na parkovišti si vyslechli pana výběrčího parkovného, který byl lepší jak profi průvodce, a tím jsme se ještě dozvěděli mnoho zajímavostí. Další zastávka byla na Brněnském prýglu a pak už nudná cesta domů po naší slavné dálnici D1.

 

6 104 comments