Skutečně vždy spěcháme? 2013

Dnes jsem přicházel do firmy a zrovna vycházela z obalové firmy mladá paní s malou dcerkou s nákupem kartónových krabic a k tomu nesla i lepicí pásky. U jejího vozu jsem jí nabídl, že jí otevřu dveře od kufru, ale překvapila mi s informací, že dveře kufru se jí otevírají sami. Auto jsem jí pochválil, protože to byl Superb, 4×4, benzínový motor nadupaný motor V6, automat. To se nedalo nepochválit. Původně měla mladá paní hodně na spěch. V minulosti cca před 14 dny k nám přijela a zrovna u nás bylo hodně zákazníků před ní a vzhedem k tomu, že pospíchala pro dítě do školy, tak nemohla čekat a nákup vzdala. Ještě před odchodem, jí kolegyně informovala, že když objedná přes web dopředu, že to nachystáme a nebude muset čekat. Tak učinila právě dnes. Všechno bylo nachystáno, dopředu zaplaceno. Mladá paní přijela, pouze vzala zboží a odcházela bez sebemenšího zdržení se zbožím k autu. Jenže v tu chvíli jsem se objevil na "scéně" já. ale v ten moment ještě netušila, že brzo přestane pospíchat. Pochválil jsem jí auto, v tu chvíli jsem se dozvěděl, jak omylem přišla k takovému super autu, pak o jejím podnikání, pak se ozvěděla něco o našem podnikání, pak jsme ještě probrali společného koníčka, něco o manželství, povolání partnera, ještě o dětech jejích i našich a cca po třičtvrtě hodině odjížděla, že pospíchá. Byla to velmi zajímavá, pohledná, pracovitá, starostlivá a chytrá paní. Takovéto setkání mívám rád, ale čas při nich hodně utíká. Hovor budeme muset dokončit ještě příště. Stejně si myslím, že k nám příště opět ráda přijede.

4 788 comments