2020/06 Do Chorvatska obytným autem – karavanem mimo kempy na divoko

Na cestu jsme vyrazili den předem, a po několika variantách padlo rozhodnutí na Chorvatsko, protože před prázdninami, a po situaci s koronavirem to ještě nebude tak hrozné z hlediska návštěvnosti dalších turistů.

Na cestu jsme se vydali v pátek ve 20 hod., ale byli jsme schopni dojet pouze do Českých Budějovic. V sobotu jsme se cestou ještě zastavili v Grazu, kde jsme si prošli centrum města. Jednoduše se tam parkovat nedá, tak jsme bohužel parkovali tam, kde se nesmí. Prohlídku jsme začali na horním náměstí a postupně jsme došli starými uličkami až do centra města na hlavní náměstí v dolní části města. Cestou zpátky jsme šli k místní pevnosti, na které je zámek. Na zámek se dá vyjít pěšky, vyjet lanovkou nebo výtahem. My jsme se na zámek nevydali, ale prošli jsme tunelem – jeskyní na druhou stranu podzámčí a tím i do horní části centra města. Ten den jsme ještě projeli Slovinskem, kde mají záměrně dost nešikovně udělané dálniční známky. V Rakousku se kupuje na 10 dní za 8,5 EUR, takže můžete vjet do Rakouska v sobotu a vrátit se za týden v neděli. Ve Slovinsku prodávají známky za 15 EUR na 7 dní, což je od soboty do pátku. A pokud bychom chtěli zůstat do neděle, tak bychom si museli koupit další známku za dalších 15 EUR, kvůli dalším 2 dnům. Takže by to stálo celkem 30 EUR. Zůstali jsme pouze 7 dní. V sobotu jsem dorazili až do Chorvatska a cca 100 km před ostrovem Krk, kam jsme mířili, jsme v aplikaci Park4night objevili skvělé místo na spaní, protože ráno tam bylo možno i doplnit vodu. Dopoledne jsme dorazili na ostrov Krk poprvé v životě, a tak jsme zastavili na prvním možném parkovišti Omišalj, ale vlevo silnice na horní části parkoviště: GPS 45.239533, 14.560423. Zde jsme se nakonec rozhodli vytáhnout skútr z garáže obytného auta a projezdit a obhlídnout okolí, protože ve městečkách se špatně parkuje s obytným autem 7,4m dlouhém.

NA skútru jsme projeli Nijvice, Malinskou, kde jsme si vždy prohlédli městečko. V Malinské jsem strávili nějaký čas na pláži s koupačkou s krásnou čistou vodou 22 stupňů. Pak jsme si ještě prošli promenádu a zastavili jsme se v místní restauraci na večeři. K večeru jsme se vrátili na parkoviště ke karavanu, kde jsme vše sbalili a chystali se odjet. Ale v tom přijel další obytný vůz s chorvatskou SPZ a hned bylo vidět, že se tu chystají přespat, protože najeli na klíny a zatáhli záclonky. Když jsem to viděl, tak jsem šel na výzvědy. Takže s obytnými auty to v Chorvatsku funguje tak, že se nesmí v Chorvatsku kempovat mimo kempy, ale může se na parkovištích přespávat tam, kde není značka zákaz parkování obytných aut. Nesmí se mít vyndaná markýza, židličky a stolek. Ale přespat se může. Pokud by byla na parkovišti cedule zákaz parkování obytných aut, tak se samozřejmě nesmí. Takže jsme tam také přespali. V pondělí jsme se přemístili na nejkrásnější pláž na Krku Oprna bay a Beach Stará Baška. Beach Stará Baška je zátoka která je pouze přírodní a nijak neupravovaná pláž s krásnou čistou vodou. Pláž Oprna bay je opečovávaná pláž, upravená s oblázkovými kamínky s možností pronajmout slunečníky a lehátka opět s krásnou čistou a průzračnou vodou v zátoce. Obě pláže jsou od sebe cca 100 m. U pláží se špatně parkuje na kamenech vedle skály a místy i částí vozidla ve vozovce. Okolo 9 hod. se zde: GPS 44.967697, 14.665950 dá zaparkovat celkem dobře, ale okolo oběda již téměř není možné najít volné parkovací místo. Na pláži jsme strávili od 9 do 12 hod. A po obědě v karavanu jsem se opět vydali na obhlídku po okolí na skútru. S prohlídkou jsme začali ve Staré Bašce, kde jsme se jeli podívat až na konec, kam nás silnice pustila, a tam byla opět pěkná pláž a to i s českými návštěvníky. Cestou zpátky jsme se ještě zastavili v místní restauraci na kávu, kde jsme mohli sedět na terase na útesu s krásným výhledem na moře a okolní ostrovy.

Další náš přesun byl do známého městečka Baška, kde jsme zastavili na kraji pěší zóny, kterou jsme si ve spodní části okolo moře prošli. Nakonec jsme si dali malou zastávku v místním bistru, které bylo nově opraveno, včetně domu, pod kterým bylo bistro jeho součástí. Nakonec jsme se tam zapovídali s místním chorvatem asi okolo 62 let, který v minulosti bydlel ve vnitrozemí, ale tady na pláži si před 10 lety (2010) za krize koupil tento dům za 300 000 EUR. Nyní (2020) by ten dům stál 1 000 000 EUR, jak se všechno zvedá a zdražuje. Byl to velký sympaťák a uměl dobře dělat business. Dům byl 3 patrový velmi luxusně opravený. V zadní části bydlel s rodinou a asi i s dospělými dětmi a přední část pronajímal turistům a úplně dole u pláže měl bistro s kebabem, rychlým občerstvením, zmrzlinou, nápoji, kde to obsluhovali pouze jeho děti a starší majitel už na všechno pouze dohlížel. Měl dědu slováka, takže umí chorvatsky, slovensky, česky, německy, anglicky, prostě mluví tou řečí, kterou platí jeho zákazníci. Zpátky jsme se vrátili horní části městečka starými uličkami a na skútru jsme se přemístili co nejdál, kam to ještě šlo. Na konci jsme si našli opět menší pěknou plážičku s betonovým minimolem a schůdky z betonu rovnou do moře, kde jsme strávili nějaký čas koupačkou v moři. K večeru už jsme se odebrali do Staré Bašky do karavanu. Skútr jsme uklidili do garáže a po mini svačině jsme se šli ještě podívat na večerní prohlídku moře zpět do zátoky, kde už nikdo nebyl, tak jsme se tam ještě na volno vykoupali už pouze sami dva, což je pro nás krásná vzpomínka. V úterý dopoledne jsme opět strávili na nádherné pláži Oprna bay (včera na pláži Beach Stará Baška) na oblázkové pláži s krásnou průzračnou vodou.

Po obědě při přejezdu jsem se ještě stavili v obci Krk natankovat u benziny INA d.d.,
Ul. Narodnog preporoda 73, 51500, Krk, GPS:
45.030067, 14.587469, kde jsme se zároveň zeptali na možnost doplnění vody do karavanu, což nám pracovník obsluhy benziny bez problému umožnil, takže jsme natankovali necelých 100 L vody a pokračovali dál na východní část ostrova, kde jsme zjistili, že je to zde méně komerční, jsou tu menší vesničky, méně lidí, je to tu takové více strohé, ale taky stojí za prozkoumání. Projeli jsme vesničky Vrbník, Solina a nakonec jsme na večer zakotvili v obci Čižiči. Našli jsme parkovací betonovou plochu pro 2 auta cca 20 m od silnice zde: GPS 45.160353, 14.602236. Ve středu ráno jsme si vyběhli proběhnout městečko Čižiči, kde jsme mimo jiné i běželi okolo rozsáhlé mělčiny místy i s mírným odérem. Pak jsme ještě strávili dopoledne na vedlejší malé pláži Small sand beach.

Po obědě jsme se vydali na přejezd na ostrov Istrie, ale ještě jsem jeli okolo mělčin, kde u silnice stálo hodně aut a na mělčině se pohybovalo dost lidí, tak jsme také zastavili a vydali se na výzvědy. Na mělčině okolo močálu jsme potkali nějaké čechy, tak jsme se poptali, co a jak. Takže se jednalo o léčivé bahno na lupenku a další kožní problémy. Většinou tam lidé, hlavně senioři stráví celý den. Nanosí si s sebou veškerou výbavu proti slunci, na stravování atd. Pak si napatlají celé tělo bahnem a snaží se v tom vydržet co nejdéle a to i včetně dětí.

První den na Krku a na prvním parkovišti nám dali sousední chorvati s karavanem tip na parkování bez kempu na Istrii v městečku Fažana, kam jsme se vypravili. Trochu mě překvapilo, že se na Istrii platí za silnice, i když je tam mají úplně nové. Cesta na jih Istrie nás stál okolo 10 EUR. Po příjezdu do Fažany jsme se zajeli podívat první možností k moři, a jak jsme se přiblížili, tak nám hned šla vstříc nějaká žena, která nám vysvětlila, že je tu placené parkoviště a parkování karavanů, snad na 24 hod. stojí 200 kun (700 Kč) a že v automatu nemají na tuto sazbu lístek, tak jí to máme zaplatit hotově. Pochopitelně jsem se otočil a jel hledat místo jinam. Při odjezdu mi paní ještě informovala, že se tady platí všude. Nakonec jsme opět spustili aplikaci Park4night, a ta nám doporučila místo na parkování hned u moře, kde byli i záchody a sprcha. Místo jsme našli mezi Fažanou a Pulou na GPS 44.905191, 13.811127. Bylo to fantastické místo, na kterém jsme nakonec zůstali 3 noci a dělali výlety na skútru po okolí. Bylo to velké prostranství a první noc jsme parkovali hned u pláže s výhledem na moře, z čehož jsme byli ohromě unešeni. Ale kvůli vysokým teplotám jsme se na další noc přemístili o kousek dál do chládku pod stromy. Ráno jsem chodili běhat okolo moře po vyasfaltované cestě. Po běhu jsme chodili snídat k moři. Všude byli krásné upravené veřejné pláže, ale i tak jsme se chodili koupat cca 200 m vlevo, kde byl upravený vlez pro invalidy na vozíku pozvolnou betonovou cestičkou se zábradlím rovnou do vody, což jsme také využili, abychom šikovně obešli kameny při vlezu do moře mimo tuto cestičku.

Po obědě už jsme opět vyrazili na výlet na skútru, tentokrát do 7 km vzdálené Puly. Vždy to dělám tak, že si to městečko nejdříve trochu projezdíme na skútru, a to i přes centrum a prohlídneme si ho ze sedla skútru a trochu se tím zároveň zorientujeme kde co je, abychom si později ty zajímavosti prošli pěšky. Nakonec jsme zastavili u pěší zóny na náměstíčku u „Vítězného“ oblouku, který se ve skutečnosti jmenuje Triumfální oblouk rodiny Sergiů. Opět jsme si prošli centrum uliček plných krámků s lákadly pro turisty včetně místního trhu a nakonec jsme objevili klasickou jídelnu, jak známe u nás doma na GPS: 44.866667, 13.848859, ulice Narodni trg naproti tržišti. Měli tam hotová jídla včetně ryb za super ceny. Například kalamáry za 35 kun (100 Kč) a přílohy za 15 kun (50 Kč). Správně unaveni couráním po městě, a po pořádném jídle jsme se vrátili unaveni do karavanu. Ve čtvrtek opět ranní běhání, snídaně u moře, koupačka v moři.

Dnes jsme měli v plánu výlet na úplný jih Puly, ale díky výborným cenám v jídelně jsme to vzali ještě přes Pulu kvůli obědu v jídelně díky prima cenám, a pak jsme původně měli v plánu jet do Medulinu, jenže cestou bylo ještě kousek Prematura, která byla ještě jižněji než Medulin. Tak jsme tam zajeli, projeli jsme si městečko a najednou jsme skončili před závorou. Tak jsme jeli cca o 2 km dále a opět jsme se objevili před další závorou. Tak jsem se šel informovat, co to tam je a nakonec jsme se dozvěděli, že jde o Chráněnou krajinnou oblast Kamnjak kam může za poplatek i veřejnost. Za skútr se platí 30 kun, za osobní auto 80 kun a za obytné auto 150 kun. Pěší a cyklisté mohou zdarma. Po zaplacení jsme vjeli do rozsáhlého areálu po kamenitých cestách. Vůbec jsme nevěděli, o co jde, tak jsme se vždy jeli podívat do boční ulice a nakonec jsme vždy skončili na pláži u moře. Pak jsme se vydali na nejjižnější cíp ostrova. Projeli jsme parkoviště a pokračovali, kam až to šlo. Jeli jsme už po skalnaté cestě čím dál tím víc z kopce, kde už jsem v dáli viděl pouze čtyřkolku a když už cesta začala klesat čím dál víc a začal jsem mít pocit, že skútr už by to sotva vyjel, tak jsme zastavili, zaparkovali a dál ten kousek už jsme šli pěšky. Dostali jsme se na nejjižnější cíp poloostrova a náhodně jsme se ocitli u jeskyně Kolumbarica (též uváděna jako Kolombarica ), která je vysoká 10 metrů do které se skáče do vody a chodí si tam zaplavat i další turisté do smaragdově modré vody. Cestou zpátky jsme se ještě zastavili v několika zátokách na kukačku a v jedné z nich jsme se zdrželi v jedné zátoce na koupání na skalnaté pláži, což byl v této lokalitě nejběžnější druh pláží.

Dále jsme pokračovali na prohlídku Medulinu. Projeli jsme městečkem do centra, kde jsme opět zaparkovali před pěší zónou a prošli jsme promenádou podél místních krámků z jedné strany a restaurací z druhé strany. Cestou nám do cesty vstupovali pracovníci restaurací, aby nás nalákali k sobě na jídlo, protože moc kšeftů neměli, což vůbec nebylo příjemné. Cestou zpátky jsme šli po mole mimo restaurace aby se situace neopakovala, ale přesto jsme v závěru museli jít ještě okolo stánků turistického ruchu, takže nám dva „nabízeči“ za sebou nabízeli stejný trip lodí okolo ostrovů a i návštěvu jeskyně, u které jsme byli před 2 hodinami. Ještě jsme se na chvíli natáhli na pláži na opačné straně pěší zóny, kde jsme si odpočinuli. Cesta zpátky probíhala plynule a celkem rychle.

Večer už jsme po večeři pouze poseděli na lavičce ve tmě u moře. Bohužel na té lavičce telefonoval nějaký mladý chorvat a u toho kouřil, což nám nevyhovovalo. Tak jsme začali cíleně pokašlávat v domnění, že ho to odradí – vypudí, ale bohužel to nezafungovalo, i když jsme zvýšili intenzitu pokašlávání a ještě jsem k tomu začal posmrkávat a stále nic. Tak to pro nás bylo zklamání a „museli“ jsem vydržet i kouř.

V pátek začátek běh, snídaně vedle pláže, koupačka do oběda, pak jsme opět zajeli na oběd na ryby do Puly do jídelny, obhlídka místního kolosea a k večeru odjezd do Slovinska k jezeru Bled, protože dnes nám končila platnost slovinské známky, tak jsme se ještě dnes chtěli přemístit po dálnici většinu cesty po Slovinsku k jezeru Bled. Od jezera na hranice už je to cca 30 km, a to už se přemístíme zítra v pohodě po okreskách. K jezeru Bled jsme dojeli už dost po tmě a ještě jsme zkusili asi 3 místa z aplikace, ale bohužel všude bylo zákaz parkování obytných aut. Ale přesto jsme i přes zákaz pro karavany přespali na jednom zapadlém parkovišti. Ale ráno hned v 7,30 jsme odjeli, aby nevznikly problémy. Chvíli jsme ještě jezdili po městečku a blízkém okolí, ale nenašli jsme žádné parkoviště bez zákazu karavanů. Tak jsme ještě zajeli na oficiální stellplatz, kde jsme byli připraveni zaplatit např. za 3 hodiny parkování, ale bohužel tam byla možnost pouze 24 eur za 24 hod. Tak jsem se odebrali do sousedního městečka Lesce, kde jsme našli parkování v průmyslové zóně u nějaké firmy na pozemku, kde jsme to riskli, protože byla sobota dopoledne. Z karavanu jsme vyndali skútra a opět jsme to projeli na skútrovi. Nakonec jsme se uvelebili na pláži Velika Zaka vedle kempu. A opět jsme našli snadné parkování pro skútra, a po chvíli bylo plné přilehlé parkoviště i pro osobní auta. Ještě, že máme skútra, který už nám na dovolené mnohokrát usnadnil život. Jezero je krásné, voda čistá, i když studená, takže jsme si odpočinuli, zaplavali a byla velká spokojenost. Odpoledne jsme se vydali na cestu k domovu na hranice s Rakouskem po okreskách cca 30 km a dále přes celé Rakousko domů. Ještě jsme se stavili na návštěvu v Bechyni, kam jsme dorazili ve 20 hod. a kde jsme zároveň i překempovali na sídlišti u známých. Dopoledne po snídani u známých jsme pokračovali ještě s jednou zastávkou v Praze u známých a pak už jsme to odpoledne dojeli šťastní, spokojení a plní zážitků rádi domů. 13.