2020/08 Karavanem – obytným autem k Baltu na Rujánu, Usedom a Svinoústí PL

Na dovolenou jsme vyrazili v neděli 16.8.2020 před polednem, dle schopnosti sbalení. Kromě jiných potřebných věcí jsme s sebou brali i motorku enduro 250L, která je universální pro města i přírodu a velmi snadno si poradí i s 2 osobama.

Téhož dne odpoledne jsme dorazili do Berlína, kde jsme zaparkovali v ulici vedle Decatlonu, ke kterému jsme přijeli výpadovkou od Drážďan, kde jsme na rozdvojce na kraji Berlína odbočili vpravo směr Alexanderplatz a nikoliv na centrum. Cca 15 km před centrem jsme narazili po pravé straně na Decatlon, kde jsme vedle v ulici zaparkovali.

     

Z obytného auta jsme vyndali motorku a vydali jsme se na prohlídku Berlína, kde jsme nejdříve zamířili kolem Brandeburské brány k Říšskému sněmu a opět z druhé strany k bráně, kde jsme těsně před ní zaparkovali a šli jsme na chvíli sledovat místní ruch na náměstí před bránou. Dále jsme se vydali na památné místo, kde je i zbytek berlínské zdi a pamětní místo těch, kteří se odhodlali přejít za lepším životem na západ, ale bohužel se jim to nepodařilo.

Dále jsme ještě přejeli na místo Art wall, kde se umělecky vyjadřují malíři na další zbytek berlínské dni. Pak jsme se ještě na chvíli zastavili poblíž na berlínské náplavce, kde jsme chvíli pozorovali zdejší ruch a následně jsme se vypravili zpět k našemu karavanu.

Na pokračovaní cesty jsme se vydali již za tmy a tím jsme i záhy našli místo na spaní cca 2 km od dálnice na parkovišti vedle jezera, kde jsme se ráno měli možnosti i vykoupat.

Po snídani jsme vyrazili dále až na Rujánu do obce Wiek, kde jsme chvíli pokoukali, pohovořili s jinými čechy, kteří již zde byli delší dobu. Mezitím k nám ke břehu přišel majitel kempu (cca 50 let), který i cíleně odmítal hovořit anglicky, protože on je doma v Německu, takže mi bychom měli hovořit taktéž německy. Ale bohužel nepochopil, že pracuje v cestovním ruchu a jezdí k němu hosté z celé Evropy, takže je kempem pro mezinárodní klientelu, tak i on by se k tomu měl přizpůsobit. Ale vzhledem, že je to hrdý němec, tak to razantně odmítá, a i když mu nic nerozumím, tak stále na mě mluví německy a odmítá jakýkoliv pokus o angličtinu, i když by základ zvládl. Pomocí jiného čecha nám sdělil, že u břehu to stojí 18 EUR za 24 hod. Ale pamatuji si, že přes den to stávalo 5 EUR a v noci 7 – 8 EUR. No němec mi určitě neudělal radost, a vzhledem k tomu, že skoro nefoukal vítr, tak jsme přejeli na druhou stranu zátoky do Dranske na parkoviště Parkplatz Bug, GPS 54.623328, 13.224128.

Pozdě odpoledne jsme se šli projít po okolí a zároveň jsme byli zjistit i podmínky kitování na místním prostranství, které využívala i zdejší kitová škola Wassersportschule Rügen Piraten, kde pronájem samotného kitu na 3 hod. stálo 25 EUR. Plac pro startování draků byl nakonec volný i pro veřejnost. Po večeři jsme si ještě chtěli popovídat a popít se sousedem francouzem, který tu byl džípem se střešním stanem, jehož pořízení této soupravy bylo jeho snem, který si mohl uskutečnit ve 40 letech. Ale v tomto místě bylo tak obrovské množství komárů, že jsme museli záhy povídání ukončit a zalézt do karavanu, kam nám během nastupování vlétlo mnoho komárů, které jsme museli cca během 30 min. souvisle pozabíjet, ale i tak jsme byli hodně poštípáni.

Druhý den v úterý jsme po snídani vyrazili na poznávací projížďku na motorce po okolí. Projeli jsme okolní vesnice i do krajů na poloostro, zajeli jsme k majáku Arkona, i okolní satelitní vesnice s nově vystavěnými domky a krásně upravenými zahradami. Některé série domků tu měli pouze doškové střechy. V jiné asi zemědělské vesnici bylo zajímavé, že před domem měli stolek s nabídkou k prodeji vlastních vyrobených produktů i s kasičkou. Takže jsme tento bezobslužný obchod taktéž vyzkoušeli. Odebrali jsme si jednu marmeládu a do kasičky vhodili 3,5 EUR.

Odpoledne jsme se vrátili do karavanu. Mezitím začalo foukat, takže jsme vyrazili zkusit kitovat. Foukalo 9m/s a když jsem nafoukl 17ku, tak za mnou přišli 2 němci, že je to na tento vítr moc velký drak a že je to dost nebezpečné. Je fakt, že zkušení jezdci stejné váhové kategorie používali draka 11, 12 a 13ku. Trochu mě vystrašili, jinou velikost jsem neměl, tak jsem draka sbalil a už jsme dělali do večera pouze diváky.

Večer opět kvanta komárů, takže ve středu hned ráno jsme se vydali za dalším dobrodružstvím do Prory a okolí.

Zaparkovali jsme tam, kde se asi moc nesmí, ale úplně zakázané to také nebylo. GPS 54.456509, 13.563208. Opět jsme vyndali motorku, na které jsme projezdili okolí. Zajeli jsme se podívat i na některé opravené a některé ještě neopravené domy, co nechal vybudovat Hitler jako rekreační středisko pro svůj lid. Jedné části, kde se dalo na motorce sjet skoro až k moři jsme si udělali pauzu, pár fotek, odpočinek na pláži a nakonec i koupačku ve vodě cca 24 stupňů. Dále jsme se byli podívat na promenádě v Binzu, prohlédli jsme si městečka Sellin, Baabe a Gohren. V podstatě jsou to všechno hezká upravená a opravená městečka z pochopitelných důvodů turisticky zaměřená.

V jedné části jsme jeli hledat vyhlídku na útesu, tak jsem projeli polní cestou mezi domky až skoro k útesu a zastavili jsme vedle nějakého moderního přízemního domku s prázdnou terasou a staženým slunečníkem, kde byl konečně i výhled na moře. Vypadalo to, že tam momentálně nikdo není, tak jsem se jel s motorkou před jejich terasu otočit a po otočce najednou vidím, jak z domu zuřivě vybíhá nějaký němec s němkou a zuřivě na mě něco řve. Zastavil jsme motorku a při jeho řevu mu říkam sorry, excuse me please a opakuji to stále dokola a on na mě řve, že je tam privát a že na mě zavolá policii, opíše si SPZ a přijdu o řidičák. Moje omlouvání stále dokola moc nepomáhalo, jeho řvaní neustávalo, tak jsme odjeli a uvidíme co bude.

Na jiném místě ve vedlejší vesnici jsme opět zastavili u moře, kam jsme se šli podívat bez motorky a když jsem zjistil, že je tu sjezd pro auta, kam vjíždějí s loděmi na vleku až do moře, tak jsem si tam jel také udělat pár fotek z jízdy na motorce po pláži a když jsme odjížděli pryč, tak najednou na nás řvali poblíž asi němečtí důchodci, že jsme blbí češi. Důchodci předtím seděli na lavičce s berlemi a invalidním vozíčkem a najednou se poměrně svižně přemístili kvůli nám k cestě. Docela by mě zajímalo, kdyby tam zrovna jelo auto s lodí na vleku až do moře a pak i zpět, jestli by jim to také vadilo a jestli by na řidiče taktéž řvali. Kdyby tam nebyl sjezd pro auta s loděmi, tak bych tam určitě nejel.

A pozdě odpoledne jsme se vydali na cestu směrem Usedom, a když už jsme projížděli městem Greifswald docela znaveni celým dnem, tak podle aplikace Park4night jsme si našli bezvadné místo na parkování na adrese, Hafenstraße, 17489 Greifswald, Německo, GPS 54.099202, 13.395497. Místo bylo daleko od silnice a hned vedle řeky mimo obytné domy, takže velmi hezké a klidné místo na přespání nedaleko od centra. Ještě ten večer jsme šli na krátkou procházku kolem řeky, kde poblíž centra byla místní „náplavka“ s několika bary obsypanými omladinou popíjející různorodé nápoje.

Druhý den jsme si ještě prošli centrum městečka, a pak jsme si na pěší zóně sedli na kávu před kavárnou a pozorovali jsme místní ruch, což nás také občas baví. A zrovna před námi pracovali 2 řemeslníci, kteří opravovali omítku. A to bylo také docela zajímavé. Pozorovali jsme je na střídačku cca 1 hodinu a bylo to dost zajímavé. Ten jeden mladší cca 30 let stále pracoval. Opravoval omítku, natahoval lepidlo na perlinku, hladil to hladítkem až do finální podoby, takže celou dobu pozvolně pracoval. A ten druhý cca 40 let celou dobu vedle postával a cca 3 x ustříhl perlinku, takže ten po celou tu dobu pracoval cca max. 10 min. a i to možná přeháním. Zákazník platí 2 lidi a většinou dělá 1. Myslím, že i ten jeden by si to dokázal sám ustřihnout.

Ve čtvrtek po obědě jsme přejeli do města Heringsdorf a podle aplikace jsme si našli místo na přespání v boční ulici, kde snad projeli 3 auta za den. GPS 53.958366, 14.145068 (Am Kanal, 17424 Heringsdorf, Německo). Opět jsme vyndali motorku a prohlédli jsme si okolní turistická městečka a k večeru jsme přejeli ještě hranice do Polska do města Ústí nad Sviňou, kde jsme zaparkovali u promenády co nejblíže u moře, což s motorkou není vůbec žádný problém a místo na parkování se najde skoro vždy.

Nejdříve jsme se šli ještě vykoupat do moře dokud je dost teplo a pak jsme se prošli okolí a hlavně přímořské centrum restaurací, kaváren, obchůdků a okolo místních pouličních umělců. My jsme si dali 3x rybu v housce, protože tady v Polsku jsou na ryby specialisté a také to bylo dobré.

Na dobu koronaviru mi přijde, že je v turistickém městečku extrémně hodně lidí a snad úplně plné všechny místní restaurace. U 2 restaurací byly fronty, a tak jsem se vydal zjišťovat, proč zrovna v těchto restauracích jsou fronty. Veškeré kouzlo bylo v tom, že lidé ve frontě šli do restaurace na základě referencí u jednotlivých restauracích na Google. A to vysvětluje vše. Cestou jsme potkali i pár pouličních umělců, převážně muzikantů.

I tady je vidět, jak ekonomika roste nebo rostla, protože je tu spoustu nových domů, hotýlků, restaurací, krámků chodníků, u pláží v některých místech rostou nové hotely s vyhlídkou na moře, takže cestovní ruch, alespoň zde jede ve velkém. Již po tmě jsme se vrátili ke karavanu a po odpočinku během příjemného večera jsme šli spát.

Ráno, okolo 9 hod. jsme se vydali konečně na pláž na delší dobu a to až do oběda si pořádně odpočinout. Doposud to byly pouze krátkodobé koupačky. Na pláži nás bylo velmi málo a spíše pejskaři, čemuž jsem nevěnoval pozornost, protože jsem si původně myslel, že jsou na ranní procházce a chvíli si tu zatím odpočinou s minimem lidí. Ale postupně ležících lidí s pejsky stále přibývalo a když už jsem si uvědomil před obědem, že kolem nás stále běhá dost psů a občas na nás odhodí i písek z běhu a v moři se vedle nás taktéž koupají psi, tak jsem to začal zjišťovat u jedné sousedky a bohužel mi potvrdila to co už jsem si myslel, že jsme na psí pláži. Plánovali jsme na pláži ještě tak 1 hod., tak jsme to již vydrželi, ale radost mi to nedělalo.

V pátek po obědě jsme už přejeli karavanem do Polska a Ústí nad Sviňou, kde jsme se museli přeplavit trajektem a to úplně zdarma. Další zastávku jsme si udělali v městečku Mezizdroje. Opět turistické městečko, opět těžké najít místo na parkování pro obytné auto 7,4 m dlouhé. Nakonec jsme našli parkování na GPS 53.926657, 14.434808, které také nebylo úplně „košér“. Stáli jsme tam cca 1 hod. na vykoupání na bíle šrafovaných čárách, tak jsme to riskli. V sobotu a v neděli se zde neplatí a vedle stál i jiný polský karavanista. Když jsme se vrátili z pláže, tak akorát byl u auta soused, a když ho míjíme, tak se navzájem pozdravíme a on se nás najednou ptá, jak se máme. To už se mi dlouho nestalo, že by takto někdo chtěl začít hovor. Tak nás to mile překvapilo a chvíli jsme si vzájemně popovídali. Samozřejmě o cestování a karavaningu. V Mezizdrojích jsme se přemístili ještě na parkoviště u Lidlu, kde jsme nechali karavan a šli se ještě projít do centra. Všude dost lidí, hezké nové budovy, restaurace, krámky, u pláže opět stavěli hotel, jedna restaurace těsně u pláže a terasa již částečně nad pláží s vyhlídkou na moře. Velmi pěkné, upravené a prostě vše pro turistický ruch, který je zdrojem ekonomiky. I my jsme udělali pár ochutnávek, a pak jsem se již za mírného deště vraceli k autu a vydali se zpět k domovu přes Štětí po nových dálnicích na Berlín. Nakonec jsme přespali na stellplatzu u Tropicalu za 5 EUR. V sobotu už byl pouze přejezd domů za vytrvalého deště.

Hezký výlet, hezké zážitky, hezké počasí a celková pohoda. 8T.