2019/10 Do Itálie na ostrov Elba obytným autem – karavanem bez kempu.

Na cestu jsme se vydali v pátek v 19 hod. klasicky Mnichov, Brenner, Bologna, Piombino ještě na letních pneumatikách. Cesta byla 1 200 km dlouhá. Natankovali jsme standardně levnější naftu v Nýřanech v benzínky ONO, jako vždy, když jedeme na západ, protože je cca o 3,- Levnější nafta, než na poslední benzínce před hranicemi. Ten večer jsme dojeli pouze cca 15 km za Rozvadov, kde jsme přespali jako vždy na stellplatze Wohnmobilstellplatz an der Stadthalle GPS: 49.617735, 12.345180 kousek od dálnice, který je zdarma s možností doplnění vody i vylití fekálií.

Ráno jsme pokračovali již v 6,15 hod., abychom co nejdříve minuli Mnichov, kde většinou bývá ucpaná silnice. Mnichov jsme projeli nakonec bez problémů. Další zastávka jako vždy na doplnění levnější nafty ve Wattens u kruhového objezdu. Ještě jedna zastávka za Brennerem u druhé benzinové pumpy v Itálii, kde jsme doplnili vodu, protože kvůli přetížení jsme jeli na prázdno, vypustili jsme i fekálie, a pak již jsme jeli co to šlo skoro nonstop, protože se za jízdy i měníme za volantem, abychom si na střídačku odpočinuli. Do Piombina jsme dorazili v 19,30 hod. Poslední trajekt jel ve 20,30 hod., tak jsem rychle zakoupilo jízdenky za 94 EUR, ve 20 hod. jsme se nalodili a ve 20,30 jsme konečně vyrazili a po hodině plavby jsme dorazili na ostrov Elba do přístavu Portoferraio.

A nyní, kde budeme nocovat? Stáhli jsme do mobilu aplikaci Park4night a podle GPS nám nabídla v okolí několik placů. Vybrali jsme jeden za městem cca 13 km u pláže na místě Spiaggia di Schiopparello – Portoferraio (li), Via della Spiaggia, 54-56, 57037 Portoferraio LI, Italy, GPS 42.796410, 10.343632. Původní místo z aplikace je o kousek dál, ale navigace nás zavedla na pláž, kam jsme dojeli ulicí, kdy by se 2 auta nevyhnula, a na konci jsme byli v rozpacích. Dorazili jsme za tmy, že nebylo nic vidět, jenom světla auta nám místo trochu osvětlilo, takže nakonec jsme objevili šikovné místečko na jedno auto hned za zdí, kam jsme nacouvali, abychom měli východ z auta rovnou na pláž a do moře, kam jsme to měli 13 kroků (10 metrů). Stání super, protože nikde nikdo nebyl, ale pláž byla kamínková a plná vodních řas.

I když byli poslední říjnové dny, tak ráno po probuzení jsme v 8 hupsli do moře. Voda byla jako žiletky, trochu jako na Rujáně, ale byl to prima zážitek a osvěžení v krásně čisté a průzračné vodě.

Tentokrát jsme s sebou vezli v obytném autě v garáži skútra, a později jsme zjistili, že to byla velmi dobrá volba. Po ranní koupeli a snídani jsme vyrazili na skútru severovýchodně na obhlídku ostrova. Ještě že jsme jeli na skútrovi, protože kromě hlavní silnice jsou ostatní ve špatném stavu s výtluky, s nízkými větvemi nad vozovkou, téměř s neustálými serpentinami, úzkými uličkami při průjezdech vesničkami a téměř bez možností parkování s obytnými auty ve vesničkách, kde jsou i často zákazy stání nebo vjezdu pro obytná auta. Cestou jsme potkali i studnu s tekoucí vodou na veřejnosti, která by se pravděpodobně dala doplnit do karavanu na křižovatce ulic Via Valcarene a Strada Provinciale 24, GPS: 42.796606, 10.297823

V úterý večer jsme zašli do místní hospody, abychom zjistili, jak se tu žije. Původně jsme mysleli, že si koupíme láhev vína, abychom poseděli a pohovořili, ale vzhledem k tomu, že stála 20 a druhá 25 EUR, tak jsme to zavrhli a partnerka si dala 2dcl vína a já jedno pivo. Při té příležitosti jsme se tam dali do hovoru se 2 italama, kteří uměli anglicky, a tomu druhému za chvíli přišla manželka Fiona, která pochází z Londýna. Fiona po studiích jela na Elbu na brigádu, a pak už jsem jezdila každý rok po dobu 4 let a 5 rok už se na Elbu odstěhovala. Rok na to poznala současného manžela s kterým už je 14 let a spolu vychovávají 2 děti. Ona má v Portoferraio svojí vlastní restauraci Teatro Bistro, Via del Carmine, 65, 570 37 Portofererraio. , která je asi úspěšná, protože v poledne mají volněji, ale večer pouze na objednání. Život na Elbě má moc ráda, protože je tady velmi příjemné počasí a prostředí. Také je bezpečno pro děti, které si stále mohou hrát venku a kromě 5-ti měsíční turistické sezony je na ostrově klid. Žije tu ráda s manželem, který pochází z Boloni a ani jeden by neměnil. Ještě jsem se ptal na topení, tak tu mají pouze jedny kamna v jedné místnosti. V ostatních místnostech topení není.

Dnes ve středu ráno jsme již měli naplánovaný odjezd z ostrova, takže už jsme jeli pouze na kratší výlet. Po obvyklé ranní koupeli v moři studeném jak žiletky okolo 8 hod. ráno jsme si udělali snídaňo-oběd a vyrazili jsme na prohlídku letní Napoleonovy vily do 7 km vzdáleného vnitrozemí. Ještě jedno sídlo má totiž na pobřeží v Portoferraio. První dojmy z vili nejsou nijak vábné. Při příchodu do areálu je vidět na vile stavební ruch, ale celkově je ještě zanedbaná s dost oprýskanou omítkou. Vstupné stálo 5 EUR pro dospělé a prohlídka začala v komnatách horní části vily, kde je několik různorodých a vybavených místností. Následně jsme pokračovali do prostřední části vily, kde byla koupelna s mramorovou vanou podobné současným oválným vanám i s kohoutkem a s odpadem. Vedle prostor pro záchod a zpátky přes místnost se stolkem se šlo do kuchyně. Následně nás nasměrovali zahradou okolo green hausu, což jsem pochopil, že je velký skleník, u kterého bylo zajímavé, že tam byl rozvod asi centrálního topení. Obloukem jsme sešli do spodní části, kde byla galerie, která tvořila 5 tabulí s několika obrazy.

Dále jsme se přemístili do 10 km vzdálené obce Enfola, kde je Národní park Arcipelago. V kanceláři, i když to nebyla informační kancelář jsme získali trochu informací, že jsou zde turistické trasy, ke kterým jsme dostali mapku a můžeme tam obdivovat krásu okolní přírody, výhledy na moře a zátoky a také místní rostliny.

Vzhledem k tomu, že jsme zde byli ve 12, 30 hod., tak jsme krásné teplé počasí využili k odpočinku na místní kamínkové pláži na cca 1,5 hod., než zašlo sluníčko, a tím se i ochladilo, takže to přestalo být na plavky.

Na závěr jsme se ještě přemístili do Portoferraio, kde jsem chtěli ochutnat místní specialitu v restauraci, kterou vlastni včerejší i talská rodina, ale bohužel jsme dorazili 10 min. po odpolední zavíračce. Do restaurace jsme jeli pravou starou Itálií, tzn. úzké uličky, silnice z velkých dlaždic, oprýskané omítky, všudy přítomné prádlo na venkovních šňůrách, malé balkonky a dřevěné okenice. Tato část Itálie se nám docela líbí, a tak jsme ještě pár uliček projezdili a obdivovali.

Následně jsme si nakonec našli standardně krámek s pizzou, a pak ještě se zmrzlinou, s kterou jsme poseděli před krámkem s výhledem na místní ruch města. Na závěr jsme se ještě stavili v přepravní společnosti Toremar pro lístek na trajekt. Původně jsem mysleli, že pojedeme posledním trajektem ve 20.30 hod., který měl stát 88 EUR. Ale ještě jsme s paní trochu mluvili a nakonec jsem jeli předposledním trajektem o 45 min. dříve za 69 EUR, což nás potěšilo. Nevím jestli to funguje stejně i z pevniny na ostrov, ale z ostrova na pevninu to tak proběhlo. Zřejmě ty poslední trajekty jsou exponované, tak jsou dražší, ale ty v průběhu dne možná jsou méně vytížené, a tak jsou levnější. K večeru jsme se vrátili k domovskému místu, z které ho jsme celou dobu vyráželi na celodenní výlety. Naložili jsme skútra, poklidili v karavanu, lehce pojedli a pozvolna vyrazili na trajekt. V 19,45 min. jsme vyrazili trajektem na pevninu.

Ten den jsme se ještě přiblížili k Pise a přespali kousek před ní na místě opět doporučeném aplikací Park4night. Do Pisy jsme vyrazili hned ráno, a na místo jsme dorazili 9 hod. do ulice poblíž věže, kde jsme zaplatili parkovné na 2 hodiny. Během této doby jsme se šli nafotit před věž v různých pozicích a díky rannímu času téměř bez lidí.

Dále jsme se přesunuli do 90 km vzdálené Florencie. Místo na parkování jsme našli zdarma na kraji města, kde jsme opět přesedli na skútra a podle navigace Google jsme se přemístili do centra města.

Jízda na skútru po Florencii mně uchvátila. Na každé křižovatce jsem to vždy prokličkoval mezi auty na první místo hned pod semafor. Někdy jsme tam byly 2 skútry, někdy 3, někdy 5, a jak „skočila“ oranžová, tak jsme všichni „zatáhli za plyn a „kalili“ jsme to na plný plyn až na další světelnou křižovatku. A takto to bylo až do centra města, a když náhodou jsme se dostali mezi ostatní auta na třípruhové vozovce, tak jsme to prokličkovali mezi auty, kudy to zrovna šlo a pokračovali dále na plný plyn. Byl to pro mě suprový zážitek, a byl jsem rád, že jsem si to mohl rozdat a trochu si zazávodit na skútrech a místními italy. Itálie je pro mé řidičské choutky země zaslíbená.

Poblíž centra jsem zastavil a poptal jsem se jednoho itala jak to vlastně tady funguje s parkováním se skútry v centru města. Bylo to výborné, v centru se nemusí za skútry platit parkovné. Takže jsme jeli až k pěší zóně před zákaz vjezdu, kde jsme zaparkovali skútra a zámkem jsme ho zamkli k místnímu železnému a asi starodávnému patníku, a pak jsme se vydali na prohlídku centra města na většinu zajímavostí a památek v centru Florencie. K večeru již cestou za deště jsme se vrátili ke karavanu, kam jsme naložili skútra, a opět jsme se vydali na cestu a tentokrát do starobylého města Mantua, kde jsem nakonec přespali na Parking Canoe Camp Parcheggio di Campo Canoa hned vedle řeky na protější straně starobylého centra. Ráno jsme zjistili situaci a dozvěděli jsme se, že z parkoviště jezdí každých 15 min. dodávka na přepravu osob zdarma do centra, kde se nedá parkovat. A díky této dodávce jsem se přemístili s velmi sympatickým italským řidičem do města, které jsme si prošli, a kromě jiného tam byla v poledne krásná a velmi hlasitá zvonkohra. Brzo po obědě jsme se opět dodávkou zdarma přemístili na parkovišti k autu, kde už bylo přeplněné parkoviště a čekalo se na každé volné místo.

Vzhledem k tomu, že jsem si plánoval koupit pár jabloní v Itálii, protože Itálie je velmoc v pěstování jablek, tak další zastávka v pátek byla v oblasti Trentina v prodejně potravin, zeleniny a nápojů, kde jsme zjistili, kde je poblíž zahradnictví a kde se dají koupit jabloně. Tak jsme dostali doporučení na firmu Vivai Piante Omezzolli (www.fruttiantichi.biz) v Riva del Garda, PSČ 380 66, ulice Via Brione 9, kde jsme dojeli před firmu, ale vzhledem k tomu, že byl v Itálii svátek, takže jsme poblíž přespali a počkali do soboty, až otevřou. Večer jsme se ještě prošli okolo jezera Garda, kde bylo dost větrno a poměrně velké chladno na zimní bundy, ale téměř bez lidí oproti srpnu.

Ráno jsme se dostavili do zahradnictví a se starší asi paní majitelkou bez znalostí angličtiny jsme se pomocí překladače na Google v kanceláři na počítači koupili jednu letní, jednu podzimní a jednu zimní jabloň. Jedna jabloň stála 25 EUR, tj. Cca 660 Kč a v čechách stojí jabloně 250 – 350 Kč, tak jsem zvědavý, jestli to bude mít alespoň chuťový nebo výnosový nebo resistentní efekt.

Pak už jsme se vydali směr k domovu a dojeli jsme až k Linci na stpl Gallneukirchen N:48°21′38″, E:14°24′27″,kde jsme přespali zdarma na místním stellplatzu u fotbalového hřiště.

V neděli dopoledne jsem se už přemístili bez další zastávky rovnou k domovu, kam jsme dorazili šťastni a spokojeni brzy odpoledne. 20.