2019/06 Čundr v Českém ráji, Malá Skála, Besedice, Klokočí.

Sraz jednotlivých čundráků byl nakonec postupný. I když se vše domlouvá rok dopředu, tak nakonec v podstatě nic neplatí, a vaří se z vody na poslední chvíli. I přesto, že se čundru zúčastňují samí vysokoškolsky vzdělaní lidé i na manažérských pozicích.

Původní plán byl, že se nás 5 setká v pátek 10 hod. na smluveném místě. Nakonec jsme se 2 sešli v obci Hrubá Skála GPS 50.544496, 15.199098, kde jsme i nechali zaparkovaná auta. Prošli jsme hlavní stezku Českého ráje okolo Dračího zubu z filmu Jak dostat tatínka do polepšovny, dále okolo symbolického hřbitova horolezců až na hrad Valdštejn a zpět. Cestou jsme se stavili na několika vyhlídkách a nejzajímavější pro nás byla vyhlídka na celou skalní Kapelu včetně Kapelníka.

   

Po pozdním obědě v Turnově jsme se již přemístili na místo pozdějšího srazu v Malé Skále na nádraží, kde jsme nechali auta.

Než dorazil zbytek čundráků, tak jsme ji ještě udělali výlet na vyhlídku i Zřícenina skalního hradu Vranov – Pantheon, kde byl nádherný výhled na celé okolí včetně údolí řeky Jizery. Následně jsme pokračovali okolo hradu Frýdštejn až k nedalekému bufetu na občerstvení.

Zpátky jsme se vrátili přes Voděrady do Malé Skály, kde na nás čekali další účastníci čundru v hotelové restauraci nedaleko nádraží.

Po setkání a malém občerstvení jsme se po 20 hod. vydali na hledání spaní okolo nedaleké zříceniny hradu Zbiroh. Spaní bylo mezi skalními útvary, ale i tak se tam našel velmi šikovný rovinatý plácek na přespání.

V sobotu ráno po snídani, kde se vařila i míchaná vajíčka na cibulce a na špeku, puding, polévka jsme se vydali přes skalní bludiště Kalich a Chléviště do Besedic, kde jsme si v místním občerstvení dali oběd.

Další cesta nás zavedla přes Michovku až do Zrcadlové Kozy, kde jsme se opět občerstvili a hlavně jsme se zde schladili v Jizeře po celodenním parném dnu.

Další přesun byl do CHKO Klokočské skály, kde byly nádherné výhledy až do obce Klokočí. Spaní jsem si našli až okolo 21 hod. na kraji vesnice u Husova památníku, který byl cca 30 m od silnice na vyvýšeném místě, kam se šlo po pár schodech. A pod schody jsme přespali ve stanech a 2 kolegové si sem přivezli 2 auta a to se nám možná stalo osudným.

Šli jsme spát po 23 hod. a ve 3 hod. ráno nás začal budit cca 55 letý muž se ženou a rovnou nám předložili nějaký průkaz s odznakem, že jsou ochránci CHKO (chráněná krajinná oblast) a my se údajně nacházíme ještě v prvním pásmu i se zaparkovanými auty. Takže si všechno vyfotili, SPZ aut, stany, vařič, jednu plastovou vaničku. Museli jsme se legitimovat, opsali si osobní údaje a zároveň nás obešlou a předvolají do správního řízení. Ještě nám sdělili, že nás to bude stát několik stopek. Vzhledem k tomu, že někteří sebou měli i děti, tak nás nechali na místě do rána. Ráno jsme se vydali na 10 hod. na snídani k místnímu krámku k strašně sympatické, mladé, pohledné milé a ochotné prodavačce. Vzhledem k tomu, že byla neděle, tak při příchodu byla paní prodavačka velmi překvapená jakou má „frontu“ před krámkem. Paní nám udělala kávu, někteří z nás doplnili zásoby, a pak už jsme se vydali na nedalekou rozhlednu Dubecko. Byl to plán. 2 pánové ještě popojeli cca 200 m přeparkovat auta za hospodu, a když už jsme tam došli, tak jí akorát v 11 hod. otevřeli, tak jsme si ještě na jedno sedli na zahrádku. Pak přišli od zaparkovaných aut další kolegové čundráci, a když nás jeden z kolegů viděl opět sedět u piva, tak mu ztuhl úsměv, a v tu ránu na něm byl vidět vysoký stupeň nasranosti. To nás popohnalo, abychom piva vypili skoro na ex a urychleně jsme se vydali na cestu, jinak by náš kolega už naskočil do auta a předčasně by se vydal domů.

Cca 1 km za Klokočí jsme šli najednou okolo domu, na který byla částečně nalepena skála i s náboženským motivem. Během našeho obdivování se objevil před chalupou majitel chalupy, tak jsem mu to pochválil a obdivoval. Následně jsme se trochu dali do řeči, a pak nás nakonec pozval na prohlídku vnitřku chalupy. Ukázal nám sklípek ve skále, který nebyl příliš hluboko, a i když venku bylo horko, tak díky skalnatým stěnám bylo ve sklípku chladněji. Vedle byla obdobná místnost, která sloužila jako malá dílnička a zároveň část místnosti byla upravena pro posezení s přáteli a pro návštěvy. Ještě tam byly další světnice, ale ty už byly bez skalních stěn. Pak nás ještě zavedl vedle do velké dílny, kde původně byla kovárna, ale starou původní výheň si jednou přišel vzít nějaký komunista v rámci státu, že ho musí zabavit a přemístit do muzea. V dílně byly ještě pozůstatky kovárny, ve skalní stěně vytesány odvody spalin z topeniště a další tvarované části skály. Chalupu má v držení stále původní rodina a její dědicové již 140 let. Původně bylo stavení stodola a patřilo k zemědělské usedlosti naproti přes ulici, kde dělal majitelův prapraděda služebníka místnímu hospodáři, a pak po nějakém čase služebník dostal od hospodáře protější stodolu, kterou přestavěl na obytnou chalupu pro svou rodinu, a ta se zatím stále dědí v jedné rodině.

Další naše cesta vedla na rozhlednu Dubecko, kde jsme si v poslední chalupě před rozhlednou museli vyzvednout klíče a zaplatit 30 Kč za dospělého. Z rozhledny byl krásný výhled široko – daleko, a to i na Ještěd a další okolní kopečky. Cestou zpátky jsme se ještě zastavili v obci Podloktuší na oběd v restauraci Loktuše, kde byla sympatická servírka, dobré jídlo, pohodlné posezení v křeslech, ale bohužel jim skoro nesplachoval záchod. U oběda jsme ještě naplánovali termín dalšího čundru na 22-24.5.2020, abychom se měli na co těšit.

K autům do Klokočí už to bylo kousek, kde jsme se s 1/3 čundráků rozloučili a vydali se k domovu. My zbylí jsme se sice taky vydali k domovu, ale cestou jsme si ještě udělali přestávku na vykoupání v jezeru.

Díky čundru jsem poznal další zajímavou část naší republiky, a tak se těším na další poznávání.