2018/05 Morava, Kroměříž, Baťa, Baťův kanál, Luhačovice, sklípek ve Vlkoši

Putování začalo výjezdem v pátek ve večerních hodinách s dojezdem až na stellplatz (místo na stání pro obytná auta) ve Svitavách. V dopoledních hodinách jsme se vydali do Moravské Třebové, kde jsme si prošli městečko i mimo centrum. Pak jsme pokračovali na prohlídku zámku a zámeckých zahrad. Zde jsme se zapovídali s jednou mladou dámou okolo 33 let, která nám vyprávěla, jak několik let strávila prací v cizině v Holandsku, Anglii, Francii a nakonec se ráda vrátila zpátky domů do Moravské Třebové. Stále hledala v cizině něco zajímavého, ale nakonec to nejlepší našla u nás v ČR, a to domov.
Další putování vedlo na Hanou za obchodním kamarádem, kde jsme strávili v přátelském prostředí večer s grilováním a opět se zajímavými příběhy.
V neděli ráno jsme se přemístili do Kroměříže, kde jsme si prohlédli místní květinové zahrady.

Další zastávku jsme si udělali ve Zlíně za nejúspěšnějším podnikatelem minulé doby z 20 a 30 let 19. století. Udělali jsme zastávku mezi Baťovými domky, kde jsem i pohovořili s místními obyvateli. I přesto, že domky jsou skoro 100 let staré, tak jsou stále atraktivní pro majitele i potenciální kupující. Prohlédli jsme si výškovou budovu s kanceláří ve výtahu, místní 100 let starou klimatizaci kancelářské budovy. Nahoře z kavárny jsme si prohlédli celé okolí, kde bylo i krásně vidět, co všechno Baťa vytvořil a vybudoval. Z venku jsme si prohlédli i jeho vilu, a pak už jsme se přemístili k Luhačovicím, kde jsme přespali mezi Luhačovicemi a Pozlovicemi na parkovišti vedle fotbalového hřiště (49.1211444N, 17.7630539E). Ráno jsme se přemístili na městké parkoviště, odkud jsme vyrazili na prohlídku Luhačovic, ochutnávku místních pramenu, kde jsme si opět povyprávěli nebo vyslechli krátké příběhy od ostatních návštěvníků. Na doporučení jsme zašli na oběd do restaurace Ve Dvoře vedle vlakového nádraží. Jen jsme dosedli, tak jsme dostali na stůl polévku a na mou připomínku, že jsme si ještě neobjednali, tak nám paní servírka sdělila, že polévku dostává každý k jídlu zdarma. To jídlo i s polévkou stálo 75,- Kč. Osvědčilo se mi, vždy se pozeptat místních lidí, kde je dobré se najíst za slušnou cenu. Dále jsme zajeli na Baťův kanál, kde jsme si na 1 hod. pronajali motorovou loďku, kde jsem si i část kanálu za pěkného počasí projeli.
Již jsme se trochu začali vracet k domovu a ještě jsme nakonec přibrzdili na náměstí v Kyjově. Po vystoupení z auta jsme vlezli otevřenými dveřmi do kostela, odkud se ozývaly kostelní zpěvy. Krátce na to skončila mše, pak vyšel farář, s kterým jsme se dali do řeči. Na faráři bylo zajímavé to, že byl vášnivý lovec keší, což mi velice příjemně překvapilo. Když už jsme na Moravě, tak jsme měli zájem navštívit vinný sklípek a právě farář nám doporučil sklípky ve Vlkoši. A tak jsme vyrazili do Vlkoše. Projíždíme ulicí plnou sklípků a před jedním ze sklípkům bylo poměrně dost lidí a rušno. Zastavím u houfu lidí a přes stažené okénko se hlasitěji ptám: Můžeme si u Vás dát skleničku vína? Můžete, odpověděli. Ještě jsme získali požehnání od majitele sklípku, že naproti sklípku přes silnici můžeme parkovat a i nocovat, a pak už jsme šli do víru dění. Byla tu velká skupina pražáků, který tu zpívali, hráli tancovali. Byl to úžasný večer, spát jsme šli až více po půlnoci tak, že jsme se pouze vyvalili před sklípek do karavanu a za chvíli jsme byli tuhý.
Byla to velká skupina lidí ze sdružení TAK (Turisticko Akademický Klub), převážně pražáci v důchodovém věku. Všichni byli vysokoškolsky vzdělaní, takže měli i velmi chytrý humor. Setkali se v mládí na studiích ještě za socialismu, kdy se nic nesmělo, takže se rozhodli, že budou cestovat po našich vlastech českých. Když se pak po revoluci otevřeli hranice, tak cestování rozšířili do celého světa – Ameriky, Austrálie, Alpy …atd.
Ráno jsme se ještě sešli na snídani před sklípkem. Jedna paní pak na snídani říká: představte si, já v tom pokoji neměla ani zrcadlo a jiný kolega se na ní podíval a říká, buď ráda. A tomto duchu byla většina komunikace. Bylo to velmi pěkné, radostné a nezapomenutelné setkání.
Cestou k domovu už nás čekala ještě jedna krátká zastávka u příbuzných u Pardubic a pak už návrat domů. Byly to krásné a pozitivně strávené dny.