2026/03 Obytným autem do Chorvatska se zastávkou v termálech v Maďarsku

Na cestu jsme vyjeli v sobotu dopoledne rovnou do Bratislavy, kde jsme parkovali poblíž centra vedle Dunaje na placeném parkovišti (Fajnorovo nábrežie 1-3, 811 02 Bratislava, Slovensko, GPS 48.140030, 17.115716). Následně jsme si prošli centrum přes Hviezdoslavovo náměstí se zastávkou v katedrále sv. Martina. Dále jsme šli pěší zónou po ulici Michalská, kde jsme si udělali příjemnou zastávku v místní kavárně, abychom nasáli místní pouliční atmosféru Bratislavy. Následně jsme vyšli až do horní části a pak jsme se obloukem vrátili zpět k autu. Cestou jsme ještě potkali místního Čumila a další.

Ještě ten den, chvíli před půlnocí, jsme dorazili do termálních lázní Hegykő, 9437 Maďarsko (GPS 47.620608, 16.785925), kde jsme přespali na místním parkovišti. Druhý den dopoledne jsme se šli zrekreovat do termálního bazénu. Po vykoupání jsme si ještě zajeli natankovat léčivou minerální vodu k veřejnému pramenu Zsolnay Kút, Sopron, Fő u. 123, 9494 Maďarsko (GPS 47.658170, 16.667602), a pak jsme již pokračovali vstříc dalšímu dobrodružství.

   

   

Delší zastávku jsme si udělali v turistickém městečku Keszthely, které je na břehu Balatonu. Prošli jsme se po nábřeží i po promenádě, dali si langoše, chvíli poseděli s výhledem na Balaton, abychom nasáli místní atmosféru za pěkného slunečného počasí. Pak jsme pokračovali směrem na Plitvická jezera, ale nakonec jsme přespali cca 12 km před Plitvicemi na parkovišti nějakého hotelu, který měl mimo sezónu zavřeno, takže nebyl problém s přespáním. Časně ráno jsme se přesunuli na Plitvice. Prohlídkový okruh jsme na doporučení AI zvolili B, kde je vidět ta hlavní jezera a vodopády. Cestou na další zastávku jsme se zastavili na karavanový servis ve městečku Rastoke, ulica Nikole Zrinskog (GPS 45.116463, 15.590236), kde v zimě bohužel nefungovala voda, ale fekálie a šedou vodu bylo možné vylít.

Dále jsme pozdě odpoledne dojeli do Zadaru, kde jsme chtěli zaparkovat na placeném parkovišti na nábřeží (GPS 44.118650, 15.222800), ale zrovna poblíž nasedal do auta místní policista, a když jsem se ho ptal, kde můžu zaplatit, sdělil mi, že se tu nyní neplatí. Přemístili jsme se nedaleko na Mořské varhany (GPS 44.117171, 15.220000), které vydávají 7 akordů a 5 tónů. Je to založené na tlaku moře – moře tlačí vzduch do schovaných varhanových píšťal a ty vydávají tóny. Pokud jede loď a vznikají vlny, zvýší se tlak a tím i hlasitost tónů. A pokud jede významně velká loď, jsou i tóny výrazně vyšší. Pak jsme si již za tmy prošli uličky starého města Zadaru a nedaleký přístav turistických lodí. Na přespání jsme se přemístili nedaleko průmyslové zóny asi u opuštěného nádraží na prašné ploše (GPS 44.081937, 15.277990).

Následující den jsme se přemístili do Biogradu na Moru, kde jsme zaparkovali nedaleko centra (GPS 43.934005, 15.445178), kde se mimo sezónu za parkování ani neplatí. Po pár stech metrech jsme se ocitli na cestě podél moře, kde jsme se u místního parčíku s výhledem na moře zastavili na relax a kávu. Dále jsme to prošli až na opačnou stranu centra, kde jsme se ocitli v přístavu, odkud jezdí trajekty na okolní ostrovy. Cestou k autu jsme ještě prošli centrem městečka. Na závěr návštěvy města jsme se ještě vydali hledat vodu na doplnění do karavanu, protože jsme na internetu zjistili, že by v Biogradu na Moru měla být na veřejném prostranství pitná voda, kterou jsme i našli, ale bohužel vzhledem k tomu, že byl začátek března, tak voda byla vypnutá. Naproti v přístavu u lodi jsme se zeptali místního Chorvata na možnost získání vody a ten nás odkázal na místní areál mariny, ale tam se nám to také nepodařilo obstarat. Odevzdaně jsem se vracel k autu a jenom jsem zmínil směrem k Chorvatovi (okolo 45 let), že ani tam se nám nepodařilo obstarat vodu. Najednou nám navrhl, ať jedeme za ním, za jeho autem, a dovedl nás vlastním autem k němu domů, kde nám poskytl vlastní vodu rovnou z hadice do našeho auta. Mezi doplňováním vody jsem se ho ptal, kolik budeme dlužni. Chorvat nás odmítl s tím, že v Chorvatsku je voda zdarma a dost vody a takto by to mělo být v celé EU. Tak přemýšlím, jestli skutečně ani Chorvati neplatí v domácnosti vodu. Když nechtěl peníze, tak jsme mu věnovali alespoň láhev vína, které jsme měli s sebou v autě. Myslel jsem si, že si Chorvat odnesl láhev domů, ale on tam šel proto, aby nám na revanš přinesl flašku olivového oleje z domácích zdrojů, což nás velmi příjemně překvapilo a vůbec jsme to nečekali. Během tankování vody jsme se dozvěděli, že si pán sám stavěl zdejší dům a nyní si staví ještě loď. Docela šikovný, ochotný a zajímavý. Náhodně jsme narazili na Chorvata, který vůbec nekoresponduje se všeobecným negativním názorem na Chorvaty, které občas slýcháváme. Jsme rádi, že jsme ho potkali.

Další zastávku jsme si udělali ve městě Vodice na parkovišti (GPS 43.754533, 15.769868) a opět po pár metrech jsme šli podél pobřeží až do centra. Cestou jsme se zapovídali s jedním místním otužilcem, který nám vyprávěl, že měl před časem silný covid a od té doby se začal celoročně otužovat a nyní se mu nemoci vyhýbají. Voda měla ten den 14 stupňů. V centru jsme si prošli uličky starého města. Šli jsme i okolo sochy Ježíše, která byla překvapivě vyrobená z ostnatého drátu, a přesto vypadala dost věrohodně. Na nábřeží jsme se zastavili v místní pekárně na sladkou svačinu a také jsme se doptávali na kávu, ale paní prodavačka nám sdělila, že ji nevedou. V tu chvíli se tam objevil otec majitele, který ho právě zastupoval, a okamžitě se do situace vložil – vyndal nějaký kávovar a kapsle s kávou. Bohužel to neuměl ovládat, ale při druhém telefonátu začal dostávat pokyny, jak kávu zprovoznit, a cca do půl hodinky jsme obdrželi i kávu. Se zakoupenými produkty jsme posvačili na boku schodu do místní pekárny, protože nás ten pouliční život baví, i když mimo sezónu tam spíše sem tam někdo přešel. Alespoň sympatický zástupce majitele důchodového věku si s námi chvíli pohovořil. Pak už jen cesta zpátky a odjezd do cílové destinace u Šibeniku.

Další den jsme jeli na výlet do Primoštenu. Auto jsme zaparkovali na nábřeží nedaleko centra a šli jsme rovnou obejít celý poloostrov po stezce, která se v zadní části mírně zvedá o pár výškových metrů s vyhlídkou na moře. Při zpáteční cestě jsme odbočili do centra ostrůvku, kde jsme navštívili kostelík St. George s okolním hřbitovem a krásnou vyhlídkou do vzdáleného kraje.

Následující den nás přátelé pozvali na výlet na lodi, což nás velmi potěšilo. Na výlet jsme nakonec jeli ze Žaboriće na nedaleký ostrov Krapanj. Loď byla obytná, 7 m dlouhá, se silným motorem 200 PS. Náš hostitel Tomáš mě nechal i řídit, což mě velmi potěšilo. Ostrov je bez možnosti provozu aut, a to i přesto, že je trvale obydlený. Zajímavostí ostrova je, že jde o plochý ostrov bez jakýchkoliv kopců s nadmořskou výškou 1 m n. m. Ostrov jsme obešli nejdříve po široké cestě, která později přechází na užší chodník okolo ostrova. Přibližně v půlce ostrova jsme se vrátili do přístavu, kde jsme na chvíli poseděli při kávě a zasnili se do místních ostrovanů. Cesta zpátky uběhla rychle, protože jsme zažili rychlou jízdu ve skluzu motorovým člunem.

Další den jsme se prošli městečkem Grebaštica. Je tu několik kempů a v centru jsme se stavili jeden den v místní kavárně na 2 kávy za 4,5 EUR a druhý den na 2 skleničkách vína za 4 EUR, což mě mile překvapilo – očekával bych to naopak. Ještě jsme se prošli i kus za město a bylo vidět, jak se v okrajových částech dost staví a nad centrem městečka již existovalo několik nových apartmánových domů.

Další den jsme navštívili Šibenik. Začali jsme nejdříve na místním vyhlášeném tržišti se vším možným a nakonec jsme skončili v místní kavárně, kde 2 kávy stály 3,5 EUR. Docela jsme si oblíbili supermarket Plodine, protože součástí marketu je i teplá kuchyně, která nám vyhovuje – i když neznáme jednotlivé druhy jídel, můžeme si vybrat očima. Podle sympatií ukážeme na několik druhů jídel a vybereme menší množství, ale více druhů, abychom toho více ochutnali. Jsou tam i zajímavé hobby markety, nábytkové markety, Lidl, Jysk atd. Cítil jsem se trochu jako u nás doma.

Další den jsme jeli navštívit národní park KRKA. Na internetu píšou vstupné v sezóně 20 EUR, mimo sezónu 10 EUR, a my platili v zimě 7 EUR, což mi přijde jako prima cena. Od dubna do října se jezdí od vstupní vrátnice cca 4 km autobusy, ale v zimě nejezdí, takže umožňují vjezd vlastními auty, a to i obytnými, bez jakéhokoliv navýšení ceny až na parkoviště, od kterého se jde již na menší výlet v délce 2 km. Je to krásná procházka po chodnících z dřevěných lávek okolo jezírek a vodopádů a u malých vodopádů vedou lávky nad nimi nebo v jejich blízkosti. Řekl bych, že park je v podobném duchu jako Plitvická jezera, ale v jiném rozsahu. Cca 2 km od parkoviště národního parku je sice menší, ale úžasná pekárna Pekara Tromilja, která má skvělé produkty a za skvělé ceny. A před pekárnou je automat na kávu, kde mají i výbornou irskou kávu pod 1 EUR.

Ke konci týdne jsme se již vydali na cestu zpět k domovu, ale ještě jsme si udělali jednu zastávku v Záhřebu. Je to velké a docela moderní město. Navštívili jsme ho zrovna v sobotu, takže bylo plné lidí. Prošli jsme si centrum a blízké okolí, stavili se jako vždy na kávovou svačinu, prohlédli některé budovy zevnitř a některé pouze zvenku.

Pak už jsme se přemístili po dálnici, kde jsem platil za obytné auto pouze v Chorvatsku 35 EUR, do Maďarska, opět do termálních lázní Hegykő, kde jsme přespali na parkovišti před lázněmi. Druhý den ráno v 8:45 nás pustili do areálu a tím i do bazénů, kde jsme strávili část dopoledne.

Okolo poledne jsme se opět vydali směrem k domovu a nedaleko od lázní jsme přejeli hranice do Rakouska, kde jsme se zastavili hned v prvním městečku Pamhagen u hlavního tahu v kavárně Cafe-Bäckerei Grath OG na poobědovou kávu s dortíky, kde jsme již platili 9,6 EUR. Další cesta už vedla přes levnější benzínovou pumpu v Židlochovicích, kde jsme natankovali naftu za 40,30 Kč, a rovnou domů, kam jsme dorazili v 17 hodin.

Byl to bezvadný zážitkový a radostný výlet, kde jsme měli i štěstí na hezké slunečné počasí, kromě středy, kdy chvílemi bylo i pod mrakem. T 20.