2021/06 setkání karavanistů v Třeboni
v pátek 4.6.2021 jsme vyrazili na karavanistický sraz do Třeboně a cestou jsme se ještě zastavili v centru Benešova, kde jsme byli vlastně poprvé v životě. Parkování jsme našli vedle centra u stavby. Do centra to bylo asi 10 min. chůze, kde jsme si prohlédli místní náměstí, cestou zpět jsme se ještě zastavili na místním židovském hřbitově, pak jsme si ještě trochu prohlédli okolí centra a pokračovali do Třeboně.
V Třeboni jsme se ubytovali s množstevní slevou za 390 Kč/1 noc. Po příjezdu do kempu jsme již poseděli s přáteli, povečeřeli, prošli jsme se po kempu, kde jsme téměř hned u rybníku potkali zajímavou paní, o které je napsáno zde.
Po procházce jsme se přesunuli k restauraci, kde byla tento večer živá muzika s písničkami z našeho mládí. Vedle restaurace bylo i ohniště, kde jsme si opekli buřty, takže to byl příjemný večer u muziky.
Druhý den v sobotu jedna parta jela na cyklovýlet a my jsme šli na procházku okolo rybníku Svět do centra, kde jsme si dali v horní části náměstí oběd u místního bistra, které obsluhovala nějaká asiatka, a ta měla v nabídce min. 30 jídel a všechny začala vařit čerstvé až po přijetí objednávky. Byla trochu bez emocí, působila přísně ale připadala mi nesmírně schopná. Během čekání, a pak i oběda jsme se zapovídali s jedním návštěvníkem Třeboně z Liberce, který nám toho během půl hodinky hodně povyprávěl ze svého života a i z okolí Třeboně. Byl to učitel fyziky a tělocviku. Zajímavé na tom bylo to, že se trochu chlubil, že nikdy žádného studenta nenechal propadnout, což mě udělalo radost, protože i já býval student. Jeho švagrová byla také učitelka, ale ta klidně nechávala studenty propadat. Snažil se jí několikrát také domlouvat, ale vzhledem k tomu, že ženy jsou jiného charakteru a nátury, tak ta se s tím vůbec nemazala a studenty nechávala propadnout, pokud měli minimální znalosti nebo spíše neznalosti.
Po obědě jsme se prošli nádvořím zámku, a pak ještě přilehlou zahradou, kde byl v podstatě vykvetlý celý krásný zámecký park. Procházkou jsme došli opět na náměstí, kde jsme si v dolní části ve vyhlášené cukrárně koupili zmrzlinu, a při její konzumaci na lavičce jsme si opět udělali pár komunikačních příběhů. Jeden z turistů říkal, že mají také obytné auto, a taktéž jezdí po výletech. Nakonec jsme se dozvěděli, že obytné auto koupil táta a veškeré náklady spojené s autem také hradí táta. Pochopil jsem, že vše platí a obstarává táta a oni pouze jezdí. Potom ještě zjišťuji, když je táta tak úžasný, jestli ho občas i ocení, ale to už se bohužel nekoná, a asi je to vždy samozřejmost, že táta vše obstarává a financuje.
Cestou zpátky jsme ještě prošli zadní částí za městem naučnou stezkou okolo mlýnského kola až do blízkosti kempu, kde jsme ještě okoukli Schwarzenberskou hrobku. Odpoledne odpočinek, pak večeře, výměna dnešních zážitků s kolegy, večeře a večer opět k muzice, a to i na opékání buřtů.
V neděli ráno snídaně, dopolední posezení a před obědem jsme se sbalili a většina začala odjíždět ke svým domovům.
My jsme se ještě přemístili do nedaleké Bechyně za příbuznými, kde jsme se všichni společně prošli Bechyní na unikátní obloukový most, kde kousek za mostem byla i krásná vyhlídka na celé údolí s řekou Lužnice. Během vycházky jsme měli i to štěstí, že přes most jel vlak, který tam jezdí na stejném mostě společně s auty.
Další soukromou rodinnou zastávku jsme si udělali v Oslu poblíž Záhoří u Písku.
Na závěr již pozdě odpoledne jsme měli jednu zastávku ještě v malé vesnici u Dobříše, kde jsem prožil dětství, tak jsme tam navštívili dobrého kamaráda z dětství, který se tam přestěhoval na trvalo, pak ještě krátce další známé v nedaleké osadě.
Návrat domů byl ve večerních hodinách.
Byl to hezky strávený víkend a počasí se povedlo.