2023/05 Korsika obytným autem

Vyjeli jsme 29.4. v sobotu ve 20 hod. večer do Třeboně na čarodějnice. V neděli večer jsme strávili v příjemné atmosféře s kamarády s karavanistického prostředí u muziky a čarodějnického táboráku v autokempu. V pondělí ráno v 7,30 jsme vyjeli vstříc dobrodružství. Cestu jsme zvolili přes Brenner až do Livorna, kam jsme dorazili rovnou do přístavu cca ve 21,00 hod. V úterý ráno jsme šli zakoupit lístky na trajekt, ale bohužel místo bylo volné až na druhý den. Cena za obytné auto a 2 osoby byla 270 euro tam a zpátky 196 euro. Celkem tedy 466 EUR, tj. cca 11 200 Kč. Kdybychom se chtěli vracet o den později v pátek, tak by trajekt byl o 130 euro (3 150 Kč) dražší. Ten den jsme tedy vyrazili na motorce na výlet po okolí Livorna ale cca po 3 km jsme náhodně narazili na rybí trh Mercato del Pesce (Via Enrico Cialdini, 45, 57123 Livorno LI, Itálie, GPS 43.550435, 10.304099 ), kde jsme pořídili ryby, mělkou bedýnku ryb za 12 euro plus 3 euro za vykuchání. Při té příležitosti jsme byli přítomni i rvačky mezi kupujícím a prodávajícím. Prodávající byl původem marokánec a kupující nějaký asiat. Zřejmě se nemohla sejít nabídka s poptávkou, tak z toho nakonec vznikla rvačka.

                  

Tím byl konec výletu, vrátili jsme se do karavanu očistit ryby, naporcovat a část osmažit k obědu. Poté opět vyjížďka na prohlídku centra Livorna, synagogy, dalšího trhu, tentokrát ne rybího, vyhlídky Therreza a promenádou okolo moře. Cestou zpět nákup v Eurospinu a návrat do karavanu. Ve středu v 7,00 hod. ráno odjezd na trajekt a po 6 hodinách plavby jsme se ve 13 00 hod. vylodili na ostrově Korsika a vyrazili vstříc dobrodružství po Korsice. Ve středu jsme našli místo na parkování u tenisového klubu Tennis Club De Miomo (pod stromy na ulici Chem. de San-Martino À Miomo, GPS 42.742020, 9.455687). Odtud jsme vyrazili na motorce až na nejsevernějši cíp Korsiky až do obce Baraggio. Cestu zpátky jsme absolvovali po druhé straně západního pobřeží, které bylo serpentýnama po útesech nad mořem. Cesta byla 150 km dlouhá ale krásná, klikatá a zážitková, téměř bez provozu. Ve čtvrtek ráno jsme konečně uskutečnili běh dlouhý 2.2 km a po snídani jsme vyrazili do městečka Cakvi. Prohlédli jsme si citadelu, centrum, ochutnali želato, pokoukali po přístavu, kde jsme se i zasnili. Pak jsme se přemístili o 5 km dále, navštívili památník Noterdam, který s tím pařížským nemá nic společného. Pak jsme se vyjeli na motorce nahřát a odpočinout dolů k moři. Za dalším dobrodružstvím jsme se navečer přemístili do městečka Corte, kde jsme nakonec i přespal pod místní Citadelou (GPS 42.306736, 9.148888). Hned ráno jsme si prohlédli starou část města, při kávě jsme nasáli místní atmosféru a v další části města jsme ještě popovídali s místními korsičany u sklenky červeného vína. Zakoupili jsme pár drobných suvenýrů a vyrazili jsme na výlet na motorce do národního parku Korsiky Restonica, cca 16 km. Cesta se klikatila kolem divoké řeky plné kamenů, skalnatých útesů až k hornímu parkovišti k jezeru Melo, kde to bylo úzké i pro osobní auta. Cestou zpátky jsme se pokochali krásným okolím, a po návratu jsme pokračovali na další destinaci Ajacio, což je hlavní město Korsiky. Našli jsme pěkně místo 5 km od centra vedle pláže u moře na malém parkovišťátku ( GPS 41.927462, 8.775461), kde jsme si po přejezdu dali odpočinkové odpoledne u moře. Ráno po běhu podél pláže jsme na naší motorce vyrazili do centra Ajacia na prohlídku města. Projeli jsme uličkou rodiště Napoleona Bonaparta, navštívili muzeum jeho rodiny, navštívili místní tržnici a totálně ucpaným městem jsme se vrátili zpět. Po obědě jsme vyrazili na návštěvu soutěsky Spelunka, kterou jsme nakonec nenašli a tak jsme cestou plných serpentin objevili malou plážičku, a tam strávili poležením na sluníčku krásné odpoledne. Na večer jsme se vrátili a pokračovali do městečka Propriano, kde jsme našli podle aplikace park4night pěkné stání u moře vedle přístavu. Ráno jsme vyběhli na ranní běh a úzkými uličkami starého města se vraceli zpět do karavanu. Na tomto klidném krásném místě jsme spali nakonec 2 noci. Večer jsme strávili při sezení na pláži s místním vínem a českými písničkami. Ráno jsme vyjeli na motorce do nejkorsičtějšiho městečka Sartene, které bylo úchvatné. Jeho úzké starobylé uličky jsme si prohlédli ze sedla motorky a nakonec jsme si na náměstíčku poseděli nad kávou, a v pekárně zakoupili jejich koláčky. Po návratu zpátky do Propriana jsme pokračovali do městečka na úplném jihu Korsiky, kde jsme jen těžko hledali parkování, a tak jsme se rozhodli zajet cca 9 km od města k moři do vesničky Gurgazu, a tady jsme přímo u pláže našli pěkně místo na stání, kde parkovala jedna obytná dodávka z Belgie. Byl to mladý pár, jemu 30 a jí 28 let. On mění práci a dává si na 4 měsíce na cestování volno. Večer jsme s nimi strávili pěkný večer. Je úterý 9.5. a vstáváme do slunečného ale chladného rána. Venku je 13,5 stupňů. A přemýšlíme, co dnes zajímavého naplánujeme, jelikož se blíží čas odplutí. Ranní běh, a pak jsme se vydali nahoru po východním pobřeží. Cestou jsme sháněli karavanový servis, což se nám moc nedařilo, ale nakonec se to podařilo až na několikátý pokus sehnat vodu v přístavu, kde jsem oslovil dva zdejší pracovníky, a nakonec to nebyl problém. Pánové nám vyšli vstříc a my s radostí naplnili celou nádrž na vodu. Nabídli jsme jim jako poděkování české plzeňské pivo ale oni, že nemohou, neboť jsou muslimové a ti pivo nesmí pít. Vzali tedy s povděkem jen pardubický perník. Poté jsme pokračovali dal na sever a zastavili se v malém městečku u moře, kde jsme si uvařili oběd, ryby koupené v Livornu s rýži, a po obědě jsme si šli odpočinout na opalovačku na pláž. Foukal studenější vítr ale slunko mělo už sílu, a tak jsme tam v klidném odpočinku strávili skoro hodinu. Na to jsme pokračovali na kaskády Polischelu, kde jsme zaparkovali blízko parku. Další zastávka bylo v městě Bonifacio, kde jsme si prohlédli místní pevnost a zastavili jsme se u schodů krále Aragonského, které se používali na donášení vody do místní citadeli po 187 schodech. Večer jsme se přemístili do přístavu v Bastii, kde jsme se druhý den vrátili trajektem na pevninu Itálie.

Již delší dobu jsme si plánovali návštěvu opery v La Scala, ale bohužel při březnové návštěvě nehráli, tak jsme na představení vyrazili až dnes. Akorát jsme to měli do Milána 300 km, tak to bylo dost časově našponované. Když už jsme přijeli na periférii Milána, tak začala doprava houstnout, tak jsme vyhledali místo na zaparkování našeho obytného auta co nejdříve, abychom dále mohli pokračovat svižně na motorce. Takže po zaparkování jsem se převlékli, já do obleku, partnerka do šatů, navlékly bundy, naskočili na motorku a vyrazili jsme do La Scaly v centru Milána za zákazem vjezdu. I tak to nešlo jednoduše, protože všude byly dopravní zácpy, tak jsme museli stále objíždět fronty aut zleva, zprava, museli jsem rychle startovat z křižovatek, abychom se bez zdržování zařazovali na hlavní silnice, takže se nám občas i zvedlo přední kolo do vzduchu. Nakonec jsme přijeli do opery 15 min. před začátkem, tak jsme motorku ještě rychle zaparkovali za operou a rychle jsme pospíchali ještě zakoupit lístky, pak rychle věci a helmy do šatny, rychle se vyfotit a jakmile jsme dosedli na židle, tak za minutu zhasli světla a začalo představení. Úplně náhodně jsme koupili lístky na první balkon od hlediště (přesně jako Pretty woman), takže jsme krásně viděli nejen na hlediště, ale i do orchestřiště a díky tomu bylo naše vnímání muziky mnohem intenzivnější, když jsme mohli vidět na orchestr, než kdy jindy, kdy se sedí v zadních pozicích. Opera byla krásná, jak budova, tak i libreto Andrea Chénier, které čerpá inspiraci ve vzrušené a konfliktní době Velké francouzské revoluce v letech 1789 až 1794, bohaté na dramatické výjevy i pohnuté osudy jednotlivců. Pro nás to byl velmi silný zážitek a jsme rádi, že jsme to mohli zažít. Druhý den jsme již dojeli v klidu a v pohodě domů. 38T.