2018/08 Garmisch-Partenkirchen, Stelvio, San Marino

První naše zastávka byla v Garmisch-Partenkirchen pod Mnichovem. Zaparkovali jsme v centru za 1 EUR/1 hod. a šli jsme si projít město, kde bylo mnoho hezkých a krásně malovaných domů. Po prohlídce jsme se přemístili k Olympijskému stadionu se skokanskými můstky, kde jsme udělali prohlídku a vyrazili dále k místnímu kaňonu. Ke kaňonu jsme dojeli na kolech. Je tam zákaz vjezdu, a tak by to ani jinak nešlo. Cesta je cca 2,2 km mírně do kopce. Kola jsme museli nechat zamčená před kaňonem, protože dále je vstup pouze přes kasu, kde se platí, myslím 5 EUR. Je to tam velmi pěkné a obdivuhodné, co příroda vytvořila. Je to je to úzké místo mezi skálami, kde je vytvořený chodníček, který místy vede kousek nad vodou, místy pod útesy a místy tunelem ve skále, proto je dobré si s sebou vzít čelovku nebo si rozsvítit mobilem. Délka kaňonu je cca 700m a prohlídka je tak na 30 min.

Zpátky jsme sjeli až k obytňáku z kopce bez šlápnutí, což bylo také příjemné. Ještě jsme v GP natankovali za 1,31 EUR/litr nafty a jeli o dům dál. Cesta se začala zvedat do Alp, kde už jsme projížděli docela pozdě večer, protože jsme se snažili co nejvíce přiblížit ke Stelviu. Nakonec na nás cestou padla únava, tak jsem našli první možné místo na přespání v horách asi na pozemku nějaké firmy jsme se schovali za palety materiálu, kde jsme v klidu přenocovali a ráno po 7 hod. Jsme vyrazili dále na nejbližší možné místo pro snídani.
Na Stelvio jsme začali vyjíždět Italskou stranou okolo přírodního muzea obličejů, kde už jsem se z minulé návštěvy s majitelem znal, ale bohužel nebyl doma, tak me to mrzelo, že jsem se s ním nemohl pozdravit. Na Stelvio jsme vyjeli v 9 hod. ráno, což bylo skvělé, protože jsme jeli téměř sami a bez problémů jsme se mohli zatáčky najíždět do protisměrů, abychom se s naším obytným autem 7,4 m dlouhým zvládli vytočit, což se nám dařilo. Cestou jsme potkali pár motorkářů, pár rychlých aut Ferrary, Porsche atd., ale i osamělé cyklisty, což u mě vyvolávalo velký obdiv.
Nahoře jsme zaparkovali mezi pár autami, ale při odjezdu už bylo přecpané parkoviště, ale i ta okolní. My jsem si samozřejmě udělali pár fotodokumetace, dali si místní hotdog a vyrazili jsme na mini tůru po okoloních vrcholcích s nádhernými výhledy do dálky, i díky krásnému slunečnímu počasí.
Následně jsem se přemístili do poblíž Bormia, kam jsme se vydali nahřát do místního termálního jezírka, kam vytéká teplá voda cca 40 stupňů teplá přímo ze skály. Jezírko je poměrně malé, ale lidí stále dost, ale je zdarma, tak je to příjemné. Je využívané i v zimních měsících, protože voda je stále stejně teplá. Vedle teče řeka, která je zase ledová, že by vám tam i nohy umrzly i v létě. K jezírku se parkuje u můstku na silnici z Bormia do Livigna na GPS 46.489582, 10.359645. Pak je potřeba jít cca 300 m podél řeky proti proudu a dojdeme k jezírku. Vzhledem k tomu, že už se stmívalo, tak jsme se rozhodli vedle v ulici přespat na divoko. Když už je to zdarma, tak jsme si šli ještě znova ráno nahřát kosti.
Během dne jsme se začali přemísťovat níže do Itálie, a cestou, když jsme jeli okolo Lago d´Iseo, tak jsme se tam ještě zastavili na odpolední koupačku a odpočinek.
V turisticky atraktivních místech je pro nás karavanisty s dlouhými auty vždy problém s parkováním. Nakonec jsem našel dle mého mínění skvělé místo na parkovišti pro osobní auta a i když jsem cca o 2 metry přečníval, tak nikomu nepřekážel ani nebránil ve výjezdu. Ještě jsem v automatu uhradil příslušnou částku a vyrazili jsme vstříci zážitkům. Vše bylo dobré. Koupačka, procházka starou částí městečka, testování pochutin až k autu. Za stěračem jsem měl předvolání na Policii. Tak jsem to tam šel rovnou vyřídit. Strávil jsem tam snad ¾ hodiny dohadovaním. Byl to asi městký policista cca 28 let. Zpočátku jsem na něj šel mírně. Ale nepomohlo to. Byl to tvrďák, tak jsem se později začal trochu nabuzovat, ale i on kopíroval mojí náladu. Nic nepomáhalo, tak jsme to ještě trochu vystupňovali do otáček. Pak už jsem to cca po ¾ hod. vzdal, protože to byl nějaký mladý tvrďák a nic nepomáhalo, naopak chvílemi jsem měl pocit, že mi bude chtít zavřít do basy. Bohužel jsem musel zaplatit pokutu 28 EUR. Přiznávám, že občas dělám přestupky i v cizině, ale poprve v životě jsem platil pokutu za parkování na parkovišti i se zaplaceným parkovným, protože jsem cca o 1,5 m přesahoval parkovací čáru i když jsem nikoho neblokoval a nikomu nepřekážel a ještě jsem to ani nedokázal vykomunikovat. Je to pro mě velké osobní zklamání.
Další přejezd byl na doporučení do malého městečka Lido de Dante u Raveny, kde se nám nakonec moc líbilo. Stání jsme našli na hlavní příjezdové silnici k moři a hned jsme chytli první místo od moře jednou půlkou auta na chodníku, kde jsme nakonec i překempovali. Měli jsme to pár kroků k moři, byl tu i menší trh, zmrzlinářství a večer v místním parku na pódiu živa muzika a až do pozdního večera.
Další den jsme se jeli podívat do San Marina. Pro obytná auta je vyhrazeno parkoviště poměrně nízko na P8 nebo P10, ale bylo to zase velmi dobře vyřešené, protože z parkoviště vedl výtah do horní části města. Prohlédli jsme si místní kostelík, parlament, stihli jsme výměnu stráží, cestou na vyhlídku vedle hradu jsme se zastavili u stánku s prodejem kožených výrobků, kde již několik let pracuje jeden velmi zajímavý a sympatický Čech.
Kousek pod parkovištěm cca do 5 km je ještě oficiální místo pro servis karavanů. Pak už jsme se přemístili do Rimini, kde se nám to moc nelíbilo. Byla tam poměrně špinavá voda. Večer jsme se ještě trochu pokoukali po městě, ale pak už jsme se rádi vrátili na předchozí místo do Lido de Dante.
Druhý den jsem se přemístili blíže k Benátkám do městečka Sottomarina, kde jsme parkovali na Grun park, abychom se vykoupali zase v na jiném místě. Ale bylo to pro nás velké zklamání, protože tu byla zatím nejvíce špinavá voda, kvanta lidí a opravdu hóóódně obchodníků se vším možným. Chvílema to vypadalo, jako obranný val mezi pláží a mořem.
Odpoledne jsme se přemístili do vedlejšího městečka Chioggia, které díky přítomnosti kanálů, mostů si troufnu říct, že se jedná o malé Benátky.
Na večer jsme se přemístili do Dolomit. Dokud jsme mohli, tak jsme jeli. Když nás začala přepadat únava, tak jsme na prvním možném parkovišti zastavili a přespali.
Ráno jsme se přemístili do Cortina d’Ampezzo, a i když bylo ráno, tak jsme poposkakovali celou Cortinou až na horní parkoviště. Tam jsme zjistili, že informační kancelář je v dolní části města, kam jsme se tedy přemístili, abychom získali doporučení na zajímavé tůry, a pak jsem se opět proskákali zpět nahoru a pokračovali jsme okolo Misurina až na parkoviště do Parcheggio Libero (GPS 46.593818, 12.263918) a dál už jsme pokračovali pěšky k hoře Tre Cime di Lavaredo. Ale bohužel brzy začalo poprchávat, ale i tak jsme ještě pokračovali v cestě chvíli cestou vzhůru. Počasí se nelepšilo, naopak se ještě více zatahovalo počasí a blýskalo se na horší časy. Tak jsme přehodnotili situaci a vrátili se zpět. Místo celodenní tůry z toho byla dvouhodinová procházka.
Docela dost povrchově mokří jsme se vrátili do karavanu a opět v zácpách jsme poskakovali na hlavní tah Bolzáno – Brener.
Na přespání jsme dorazili na parkoviště před muzeem Swarovski ve Wattens a ráno jsme jeli udělat karavanový servis do vedlejší vesnice Schwaz.
Další pokračování výletu mělo být okolo Wolfgangsee, ale vzhledem k nepřízni počasí, kde stále pouze pršelo jsme se městečko pouze projeli obytným autem a pokračovali dál k domovu.
Bylo to hezké, dobrodružné a zážitkové.