2022/09 Obytným autem na čundr po okolních státech na vinobraní do Drnholce, do Vídeňské Opery, do termálních lázní v Maďarsku, do Mariánských lázní.

23.9.2022 večer jsme vyrazili na vinobraní do našeho oblíbeného městečka Drnholec, kde jsme ještě stihli večerní zábavu u cimbálu. Druhý den začíná samotné vinobraní, a to tak, že se na vybraných místech kupují kupóny na degustaci vína. Prodává se 10 kupónů za 100 Kč, a pak už se obcházejí všechny sklepy ve městečku, které se zapojily do místního vinobraní a koštují se jednotlivá vína. Nalévá se 0,5 dcl vína a platí se kupóny od 1 – 4 kupónů podle toho, kdo jak si své víno cení. Ve 12 hod. bylo přivítání návštěvníků u kulturního domu, a pak se vydal na cestu průvod, kde jela v kočáře taženým koňmi paní hraběnka a pan hrábě, kteří navštěvovali postupně všechny sklepy, které tím odemkli a požehnali dobré úrodě.

 

   

U některých sklepů byl i vlastní hudební doprovod, v místním kulturním domě byla večer hlavní hudební zábava. V neděli dopoledne se objely sklepy, kde se předchozí den objednalo víno, následně jsme udělali ještě procházku a malý výlet po okolí.

Původně jsme plánovali jet na jih k moři, ale vzhledem ke špatnému počasí po celé Evropě, jsme se domluvili s kolegou karavanistou na návštěvě maďarských termálů, a to od úterý. Takže v pondělí dopoledne jsme se přesunuli na výlet do Vídně, kde jsme našli parkování 9 km od centra. Takže jsme po obědě vyrazili do samotného centra na motorce kvůli jednoduchému pohybu po centru a jednoduchosti parkování. V průběhu návštěvy jsme se podívali i do vestibulu Vídeňské Opery, kde mají i kavárnu, kterou jsme využili na vychutnání dobré kávy. Při té příležitosti jsme si zde popovídali s místním zaměstnancem o situaci v Opeře. Lístky na představení stojí na stání 15 EUR. Na sedění „pod stropem“ stojí lístky 24 EUR a my jsme měli lístky za 37 EUR. Vzhledem k tomu, že náš původní plán nebyla návštěva představení v Opeře, a proto jsme vyzvídali o pravidlech oblečení v Opeře místního prodavače lístků a dozvěděli jsme se, že pravidla pro oblékání v Opeře již nejsou tak striktní, takže je možná i návštěva v triku s dlouhými rukávy, džínách i sportovních botaskách. To nám v podstatě umožnilo rozhodnutí o návštěvě večerního představení, a kdy jindy, když ne dnes, protože do Vídně nejezdíme každý den a naše poslední návštěva Vídně byla v roce 1989 po Sametové revoluci.

Ještě v nočních hodinách po představení jsme se přemístili do maďarských lázních Hegyko, kde jsme strávili příjemné relaxační dny v teplé termální vodě. Ve středu jsme se přemístili za pracovními povinnostmi do Norimberka, kde jsme druhý den večer navštívili centrum, které jsme si celé prošli ve večerních hodinách. V pátek dopoledne jsme se přemístili na oběd do Chodové Plané na vyhlášenou kachnu ve Skalní restauraci pivovaru Chodovar. Do restaurace se jde poměrně dlouhou chodbou do skály, až se dojde do restaurace, která je taktéž vkusně do skály zakomponovaná. Po obědě jsme se přemístili rovnou do Mariánských Lázních, kde jsme si prošli kolonádu, poslechli jsme si zpívající fontánu, pohovořili s lidmi (jedna paní byla házenkářka z Milevska, kde měla celoživotní sportovní partu, která jim s nadšením stále funguje), dále jsme navštívili Kostel Nanebevzetí Panny Marie, a na kávu jsme si zašli do kavárny do hotelu: Nové Lázně Ensana Health Spa Hotel, kde jsme se taktéž trochu zapovídali.

Dále jsme si udělali malou zastávku v Klášteře Teplá u městečka Teplá, kde jsme si zkusili popovídat s místními řeholníky, což se nám nakonec nepodařilo, a to asi proto, že tam byla jedna hodně nepřístupná civilní zaměstnankyně. Pak jsme si prohlédli místní zahrady a pokračovali dále do Konstantinových lázních. Jedná se o malou vesničku, kterou jsme si projeli, a pak jsme si zašli pro termální vodu k Prusíkovu pramenu, kde je dost intenzivní železitá voda.

A pozdě k večeru po celotýdenním výletování jsme se vydali k domovu. 1450 km. Cca 15 T.