2022/06 Řecko Peloponés, Albanie obytným autem

19.6.2022 jsme vyrazili v neděli ráno na 3 týdenní cestu obytným autem do Řecka. Cestou jsme zjistili, že nám nefunguje klimatizace a vzhledem k tomu, že jsme jeli na jih, tak jsme to začali hned řešit. V Brně jsme neuspěli, ale na druhý pokus jsme uspěli v Bratislavě. Náhodně jsme se kontaktovali na šikovného a ochotného opraváře aut z Autoservisu Non stop v Bratislavě na tel. čísle +421 904 017 829, info@autoservisnonstop.eu.

Brzy večer, jsme dojeli do maďarského Segedinu, kde jsme si ještě udělali procházku centrem města, kde je hezká pěší zóna a celkově město působí upraveně. Po procházce jsme se přemístili na přespání do míst, kde byla pumpa s vodou (GPS S 46015´56,3″, V 2006´27,7″ ) a brzo ráno po doplnění vody jsme se vydali na cestu přes hranice (cca 12 km) do Srbska, kde jsme to zvládli do 45 min.

Ten den jsme přejeli celé Srbsko, Makedonii a dojeli jsme až k nejbližšímu moři v Řecku po 1 111 km do městečka Methoni, kde jsme nakonec přespali v marině (GPS: 40’27’20,8“, 22’35’20.6′). První, koho jsme na naší zastávce potkali byla česká obytná dodávka s rodinou z Tábora. Vedle na pláži přespával pod stanem mladý pár němců, který přijel z Mnichova na kole a dál měli v plánu dojet během prosince do Dubaje na kole (cca 2000 km), a pak letadlem zpět. Byli to mladí lidé okolo 30 let. Chlapík jezdil s kamiónem, slečna administrativní asistentka a oba dali výpověď v práci a vydali se na cestu na kole.

Úterý ráno 21.6. 2022 vybíháme na krátký běh, tentokrát jen na 2,5 km, protože již je velké teplo.

Dopoledne jsme dali koupačku a slunění na pláži, po obědě výlet na motorce, kde jsme cestou navštívili zajímavé vyhlídky, městečka i další nové pláže. Večer jsme udělali přejezd 200 km do Kalambaka, kde jsme se jeli podívat na kláštery v Meteoře. Večer jsme našli zdarma místo na parkování (Free Parking, Agiou Stefanou 11, Kalampaka 422 00, Řecko, GPS 39.704162, 21.631132), kde jsme přespali. Ráno jsem po snídani vyndali z našeho obytného auta motorku a na obhlídku mezi kláštery jsme se vydali na motorce. Ke klášterům vedou pěkné a docela i široké asfaltové cesty, kde se bez problémů dát projet i obytnými auty, ale problém bude s místem na parkování. Pravděpodobně to bude trochu dál od klášterů. My s motorkou jsme parkovali vždy téměř před v chodem do areálu. Do klášterů se musí chodit chlapi pouze v dlouhých kalhotách, ženy pouze v sukni pod kolena a všichni přikrytá ramena. Vstupné bývá 3,5 EUR. Otevírací doba je většinou od 9 hod.

Odpoledne jsme přejeli 212 km k moři do městečka Itea, kde jsme strávili krásný podvečer koupáním, procházkou po promenádě a večer poseděli u moře se sklenkou vína a pěknými písničkami. Tento den tachometr ukazoval 41 stupňů.

23.6.2022 ve čtvrtek ráno po probuzení jsme si vyběhli na 2,6 km podél moře, kde bylo moc krásně. Po běhu jsme se vydali 112km směrem do městečka Delfy. Projížděli jsme vnitrozemím, které je úchvatné svými horami a serpentiny bychom nespočítali. V centru Delfy jsme se zastavili v místní kavárně na kávě, kde byl nádherný výhled na zátoku a blízké hory. Dvě kávy stály 6,5 EUR. Kolem poledne jsme konečně dorazili do historického areálu Delf. Teploměr hlásil opět 41 stupňů. Pečlivě nachystáni do vedra jsme se vydali do zdejšího archeologického komplexu, který se nacházel mezi horami, kde to působilo velmi magicky. Podle starých Řeků byly Delfy pupkem světa. Podle řecké báje vypustil Zeus z obou konců světa dva orly a ti se setkali právě zde, čímž střed světa označili.

V dobách největší slávy se bez věštby kněžky Pýthie neobešlo jediné závažnější rozhodnutí v Řecku. Věřilo se totiž, že ji bůh Apollón obdaroval uměním prorokovat budoucnost. Říká se, že Pýthie věštila v extázi umocněné zvláštními omamnými látkami. Rozluštit její vyjádření tak nebylo vůbec jednoduché. Chodili za ní proto kněží, kteří její věštby následně dále tlumočili. Pýthie při věštbách sedávala na Sibylině skále nedaleko trosek chrámu boha Apollóna ze 4. století před Kristem. Právě zde byly předpovídány ty nejdůležitější okamžiky řecké historie.

Poté jsme popojeli nedaleko, abychom vyhledali stín, po náročném odpoledni na slunci při 41 stupních a uvařili si lehký oběd. Dále pokračujeme přejezdem 87 km do Théby, kde jsme navštívili zdejší archeologické muzeum. Město se nazývá město sedmi bran. Venku stále 39 stupňů a v muzeu klimatizované místnosti. Před odjezdem se ještě osvěžíme chlazeným melounem a pokračujeme směrem k Athénám, ale večer ještě strávíme nedaleko u moře v městečku Eleusis na koupání, kde jsme se nutně potřebovali osvěžit po tak parném dni. Večer jsme si dali vínečko, pustili pohodové české písničky, sedíme na lavičce vedle přístavu a pozorujeme postupný západ slunce nad mořem. Byl to úžasný den s pěknými a skvělými zážitky. Nakonec jsme se rozhodli na tomto místě i přespat (GPS 38.034353, 23.547852 ).

Je pátek 24.6.2022, probouzíme se časně ráno, a jdeme se vykoupat místo běhu. Voda je průzračná a čistá. Ráno se v Řecku koupou jen místní důchodci a my. Jedna starší paní přijela na českém skládacím kole značky Eska, která se vyráběla okolo roku 1980, takže cca 40 – 50 let stará, ta Eska. Dnes nás čeká náročný, ale i tak krásný den. Míříme do Athén a jsme plní očekávání. Nastavujeme navigaci přibližně do centra a jakmile jsme se přiblížili centru, využili jsme aplikaci Park4night a našli místo na parkování cca 4 km od centra na ulici Thessalonikis (GPS 37.964338, 23.706135), kde bylo dost místa i na obytné auto. Jako vždy vytahujeme motorku z karavanu a vyjíždíme vstříc dokonalému balkánskému bludišti. Místy přeskakujeme chodníky, když doprava vázne, nikdo neřeší značky a předpisy, jezdí se v jednosměrce z druhé strany, na pěších zónách, a každému to je jedno, nikdo se nad tím ani nepozastavuje. V centru je dost silný provoz, nebál bych se říct i mumraj a to i motorkářský, kde se všichni motorkáři „prodírají“ stále v před, aby museli, co nejméně zpomalovat, zastavovat, a aby se minimálně zdržovali, a to i na semaforech, takže často jezdí na červenou, i v jednosměrce z druhé strany. Jsem docela učenlivý, takže jsem se poměrně rychle aklimatizoval na výše popsaný styl jízdy, a tím to byl pro nás další druh dobrodružství, který jsme cestou zažili. Trochu je tam problém se zásobováním v úzkých ulicích centra, kde při vykládce zboží zablokují celou ulici. Ale díky motorce jsem si s tím poradil, takže jsme najeli na chodník a projeli jsme mezi stoly zahrádky místní restaurace, kde dokonce omylem moje spolujezdkyně srazila kolenem i židli a skoro za jízdy znovu postavila.

Jako první jsme navštívili Akropoli. Vstupné 20 EUR, teplota 36 stupňů a velké množství lidí, i když byl pátek dopoledne. Akropole má úchvatné monumenty zašlé slávy, které stále chce vidět skoro celý svět. A dodatečně jsme zjistili, že jsme se v Akropoli pravděpodobně nakazili covidem.

Po Akropoli se těšíme, že zase naskočíme na motorku nechat se aspoň trochu ovanout svěžím větříkem, protože horko je k padnutí a rychlost motorky povzbuzující. Ještě zabrousíme do centra starého města a úzkých uliček, kde si vyhlédneme i jednu restauraci, kde se zastavíme a dáváme si oběd. Vybrali jsme místní specialitu souvlaki, hranolky a zeleninu a vychlazené pivo. V tom horku vzpruha, ale cena 15 EUR.

Náhodně jedeme okolo místních tržnic, kde zastavujeme a po návštěvě zjišťujeme, že jedna část je vyhrazena pouze pro všechny druhy masa v chladících boxech. V druhé části všechny druhy ryb a v další části jídelna, kde se dají objednat i ryby nebo chobotnice na grilu a další pochutiny. Poblíž je ještě venkovní tržnice, kde je obrovský stánek na koření, ovoce a zeleninu, vetešnictví atd. A my jsem udělali nákup kilo nektarinek za 1 euro. Pokračujeme se ještě podívat na Panathejsky stadion, který je celý postaven z mramoru. Ve starověku byl využíván k tzv. Panathénajím (tehdejší sportovní hry), podle kterých byl také pojmenován. Původně byly sedačky na stadionu dřevěné, avšak zásluhou Lykúrga, athénského archonta, byl roku 329 př. n. l. přestavěn do bílého mramoru. Roku 1896 byl dějištěm I. letních olympijských her, a v době Letních olympijských her 2004 se na tomto stadiónu pořádaly olympijské hry v lukostřelbě, kam se vejde 80 000 lidi. Byl to zážitek, na který budeme dlouho vzpomínat. U stadionu si dáváme ledovou tříšť za 5 euro, jako vzpruhu v současném parnu. U naší zaparkované motorky nacházíme spadle mandarinky, jejímiž jsou zde stromy hodně obaleny, ale bohužel jsou kyselé, možná pouze okrasné. To byla naše poslední zastávka, a pak už se vracíme k autu. Naložíme motorku a vyjíždíme k 80 km vzdálenému Korintskému průplavu. Cestou sjíždíme znaveni horkem na koupačku k moři. Našli jsme krásnou průzračnou pláž Vardaris a trávíme tu teplý konec dne včetně přespání.

Je sobota 25.6.2022 a probudili jsme se do krásného dne, pár metrů od moře. K snídani jsme si dali meloun a šli jsme se do průzračné laguny vykoupat. Byl to sen. Jen my dva. Potom jsme se vydali vstříc dalším dobrodružstvím. Máme dnes namířeno přes Korintsky průplav vzdálený cca 30 km. Průplav byl dechberoucí, navýšen tím, že byl vykopán lidskýma rukama. Ve vedlejším informačním centru jsme potkali český pár důchodců z Plzně. Byli tam letecky a na cestování po okolí si půjčili auto. Paní bylo 66 a pánovi 67. Doma sice mají obytnou dodávku, ale tentokrát cestování zvolili letecky + auto z půjčovny.

Dále jsme pokračovali do bájných Mykén. Kde jsme se ve velkém vedru vystoupali podívat na zbytky mykénské „civilizace“, a při tom zavzpomínali na film Angelika, který se tu natáčel. Parkovali jsme na parkovišti přímo před vstupem na GPS: N37.73039 E22.75470.

Poté pokračujeme na jih, projíždíme starobylé město Nafplia, a tam také podle rady jiných cestovatelů zakempujeme v zátoce na krásné pláži Paralia Karathonas Beach N37.54506 E22.82211, která leží 4 km přes kopec za městem Nafplio. Úžasné místo, kde parkujeme 12 kroků od moře u Neuplijskeho zálivu. Voda je teplá a průzračná, prostě ráj. Večer jsme poseděli před karavanem a za zvuku českých písniček jsme strávili krásny večer ve dvou. A na tomto krásnem místě jsme nakonec i přespali, i když jsou tu značky zákaz kempování.

Je neděle 26.6. a hned ráno jsme si vyběhli po pobřeží na 2,6 km a po běhu jsme si šli zaplavat s plány vyjet a přemístit se do Sparty. V poledne si uvaříme rybí prsty s bramborem a poté lenošíme. Nějak se nám nikam nechtělo a zřejmě to bylo dobré rozhodnutí. Celé odpoledne jsem prospal, k večeru se přidala zimnice a večer horečka skoro 39. Podle všeho to vypadá na upal, protože posledních pár dní jsou velká vedra a jeden den odpoledne ukazoval tachometr v autě 41 stupňů. Noc jsme zvládli s 2 paralenama.

V pondělí 27.7. vstáváme, i když mi není ještě nejlíp a hlava mě z toho třeští. Ale jsem bez horečky. Dnešek asi nepřinese žádný přejezd a ani výlet na motorce. Sedíme před autem ve stínu a užíváme si radost, že snad nejde o žádnou vážnější nemoc.

Do středy 29.6. jsme na tomto jednom místě. Zdravotní situace se zlepšila, vlastně to vypadá, že jsem se uzdravil, a tak jsme se dopoledne vydali prozkoumat další krásná místa. Projeli jsme horskou soutěsku v délce cca 60 km s překrásnými výhledy, projeli nádherné městečko Leonidy s úzkou hlavní silnici, že jsme sotva projeli a chvílemi to vypadalo, že budeme dřít zrcátky o zdi místních domů nebo krámků.

A pak jsme zakotvili na pěkné pláži Pantazi beach, pro nás dosud nejjižnější místo na pevninské části Evropy. Bohužel, nakonec i má partnerka onemocněla horečkou 38,6 a k tomu ještě bolení v krku. Tak jsme tu nakonec strávili noc, a až do druhého dne odpoledne. Nakonec jsem si tu udělal příběh. Vedle našeho karavanu zaparkoval řek, cca 35 let, takže jsme se dali do řeči. Mimo jiné mi začal vyprávět, že na stejném místě minulý rok potkal němku 29 let, která cestovala po Evropě sama karavanem. A vzhledem k tomu, že zavřeli hranice kvůli covidové pandemii, tak jí pozval na přechodnou dobu k sobě domu, kde mohla kempovat na dvoře se zázemím řeka. Nakonec se do sebe asi zakoukali a němka se rozhodla zůstat v Řecku, takže zavolala do práce do Německa, že už se nevrátí. Cestovala sama před tím karavanem, nyní je jeho životní partnerkou. Večer jsme udělali přejezd směrem k domovu asi 200 km na pláž Paralia Elea,která je kouzelná, zaparkovali jsme ve stínu cypřišového háje. Je tu spousta podobné založených lidi s dodávkami a obytnými auty i na delší dobu. V místě je i kohoutek s vodou na doplňování, ale bohužel tu není možnost vylití fekálií. Jinak to tu je super. Souřadnice S 37⁰22’20,4“ V 21⁰41’6,1“ zůstáváme tu do pátku 1.7.2022 do pozdního odpoledne v odpočinku s knížkou a s pospáváním. Přijíždí sem dost prodejců, a tak jsem koupil olivový olej v plechovce, údajně strašně kvalitní, který nám v autě docházel za 5 euro. A prý je nejlepší, tak uvidíme. 

Moc se nám z tohoto klidného místa nechtělo. Mám pocit, že jsme byli na nejkrásnějším místě a věděli o tom své hlavně postarší Němci s obytnými auty. K moři kousek, velká dlouhá pláž a nikde nikdo,jen byly dnes velké vlny. Moře bylo slyšet celou noc, jak bouřilo. Navečer jsme se s tímto krásným místem rozloučili a vyjeli pomalu cestou k domovu. Dojeli jsme do velkého města Patra, kterým se vyjíždí z Peloponésu. Stojíme tady těsně u moře 538’12’46.8  a 21’42’57.2, pěkné místo. Měli jsme tu zážitek, najednou se u nás objevilo asi 5 leté cikánské děvčátko a žebralo a pochopili jsme, že má asi žízeň a tak jsme ji dali kousek vychlazeného melouna, ihned ho popadla ale nechtěla od nás odejít a my neměli ani bombon. Nakonec odešla. Potom jsme zjišťovali, jestli bude lepší přejet most anebo plout trajektem. Volíme trajekt stoji 6 euro, kdežto přejezd po mostě 13 euro.Trajekt to zvládne za 20 min.

2.7. po obědě tedy přejíždíme k trajektu a najednou zase ta malá holčička přeběhla 3 proudou silnici, a asi nás pozorovala odněkud a mávala nám na rozloučenou. Přibrzdil jsem, otočil se a stavil se v supermarketu pro sušenky a čokolády. Vracíme se za holčičkou, tentokrát jsem ji dal i láhev s vodou. Byla ráda, zamávali jsme si a my pokračujeme hledat trajekt do pevninské části Řecka. Děláme celodenní přejezd na Lefkadu cca 150 km. přes hory, takže nás čekali samé pěkné serpentiny. Po cestě jsme se zastavili v jednom malém městečku na kávě a zrovna, když jsme si objednali, chystala se přímo před námi zakotvit luxusní jachta, a tak jsme se zájmem přihlíželi, jaká to je šichta pro personál přiblížit se a zakotvit. Šlo o španělskou jachtu, z níž vystoupila mladá žena, a pak spekulovali jsme, jak k té jachtě mohla přijít. Jestli si na to vydělala sama nebo její manžel. Prošli jsme ve stínu uliček kousek promenády a v jedné hospůdce si dáváme kebab za 2,8 eura. Super cena.

Navečer jsme dorazili na jih Lefkady do městečka Vasiliky, přejeli jsme celý ostrov horským masivem, kde cesty byly někdy tak úzké, že před námi muselo několik aut vycouvat abychom se vešli. Stojíme na městské pláži, večer jsme si prošli promenádu, pěkný přístav a usínáme únavou.

3.7. jsme se probudili do krásného dne, dali jsme si melouna a šel jsem se vykoupat. Na Lefkádě je nejlepší ostrov objet na motorce. Sice ji máme s sebou ale partnerka má ještě dnes atb. Dnes máme najeto už 3 300 km. Na Lefkádě jsme přeci jenom vytáhli matorku a projeli kousek pobřeží, dokonce jsme dojeli až na pláž úzkou uličkou na pěší zóně. Nejkrásnější pláž, co jsem kdy viděla Agios Nikitas.

Lefkáda na mě udělala dojem, nikde jsme tak tyrkysovou barvu moře neviděli. Bylo to úžasný. Dali jsme si guláš, co jsme uvařili a vyjíždíme pomalu z ostrova. Stavujeme se ještě na kitespotu, pozorujeme, jak tam ti borci zápasí s docela velkými vlnami. K večeru si děláme přejezd výše směrem k Albánii, jedeme podmořským tunelem za 3 euro, obsluha si nás zaměřila a usoudila, že tedy to bude za tuto částku, původně chtěla 7,5 eur. Hledáme místo na přespání, zastavujeme na noc v Paralia Alonaki u taverny přímo nad útesem. Je tady za rohem celkem pěkná plážička, u ní obytná dodávka. Soudíme, že to jsou turci. Večer sedíme pospolu a necháme se unášet šumění moře, které je krásně teplé. Je pondělí 4.7. dopoledne sedíme ještě nad útesem, a po obědě vyrážíme směr Albánie. Projíždíme vyhlášené letovisko Serenda, které je na náš vkus moc lidnaté. A odjíždíme směr kousek nad, do místa pláž Lukove, cesta se v Albánii stále klikatí, takže k moři jsme nakonec dojeli až v podvečer.. Byly ohromné vlny, takže jsem se koupal jen málo. Za přespání jsme dali 10 euro. A skoro to vypadá, že nás k přespání přemluvil polský pár na motorkách. Oba ze Štětína. Aňa je učitelka u postižených dětí a on je vším a ničím, toho času bez práce. Do noci jsme poseděli v družném hovoru oni po polsky a my po česky ale rozuměli jsme si.

V úterý 5.7. ráno se loučíme s milými Poláky, spojujeme se na FB. Fotíme se pro vzpomínku, a pak se jdeme naposledy vykoupat do nádherného modrého moře. Po koupeli vyjíždíme okolo pobřeží zase o kousek výš směrem k domovu. Tentokrát to byl přejezd okolo 100 km, který vedl podél pobřeží samými serpentinami. Cestou jsme se zastavili v malém městečku na kávě a jablkovém koláči. Následně jsme vyjeli do vysoké nadmořské výšky se zastávkou na jedné z vyhlídek, kde se nabízely tandemové lety na paraglidech nad krásnou přírodou a nad krásným modrým mořem s výhledem do nekonečné dálky. Pro nás jen ten pohled dolů do těch serpentin naháněl obavy, zda-li je to bezpečné. Nehnul se totiž v tom parnu ani lísteček. Seskok stál 80 euro a byl se zkušeným lektorem. Po stejné klikaté cestě podél moře jsme odpoledne přibrzdili na pláži Orikum, kde jsme se ihned běželi osvěžit do moře. Je tu velmi klidné místo, krásné moře a tak zůstaneme přes noc. Je tu i české obytné auto s celou rodinou. Jedno dítě mají ještě v kočárku a navíc si vozí i pejska. Cestují takto od ledna, kdy se pohybovali po Portugalsku a Španělsku, v květnu se zastavili na chvíli doma, a pak pokračovali na Balkán. K večeru jsme si šli na večeři do místní restaurace, která byla jen kousek od našeho auta. Najednou slyšíme vedle u stolu češtinu, a tak jsem dvěma čechům nabídl, jestli si k nám nechtějí přisednout. Večer jsme tak strávili v milém hovoru, pán byl kardiolog z krčské nemocnice a paní byla právnička. Oba měli již důchodový věk ale cestovatelé tělem a duší. Dceru mají gynekoložku a syna anesteziologa, a tak jsme poslouchali jejich veselé příhody. K večeři jsme si dali ryby a velkou mísu míchaného salátu. K tomu jejich albánské vínečko a stálo nás to 27 euro.

Je středa 5.7. probouzíme se do teplého jasného rána na pláži. Jdeme se vykoupat, k snídani si dáváme meloun a přemýšlíme, jak vyplníme den a co ještě bychom zažili v těchto posledních dnech naší dovolené. Navečer ve středu jsme dorazili na pláž Balaj, která se nachází na severu Albanie. Našli jsme místo v takovém oploceném pozemku za 10 euro a kempujeme tady s českými motorkáři, a tak zůstáváme na noc. Večer nám kazí komáři a jejich nálety, nepomáhá ani jablečný ocet, který s sebou vozíme pro tyto účely. Večer jsme poseděli na pláži přímo u moře s 2 slováky, ona je veterinářka. Zde jsme zažili zážitek, že po pláži běželi 2 divocí koně. Přespáváme tu.

Je čtvrtek 7.7. chystáme se dnes vytáhnout motorku a projet serpentiny u hranic u Černé hory na silnici SH21. Rozloučili jsme se se sympatickými slováky a přejíždíme blíž k serpentýnám. Zaparkovali jsme pod nimi, vytáhli motorku a díky ní jsme prožili nezapomenutelné okamžiky díky krásným scenériím hor a sem tam jsme si cestu klestili stádečky oveček, horalů, co odněkud vedli své oslíky. Na jedné vyhlídce jsme se zastavili na kávě a tiše zírali na nádherné albánské hory, na jejíž vrcholcích se držel sníh. Po návratu do karavanu jsme vyjeli ke Skadyrskemu jezeru ale nenašli jsme cestu k vodě a tak jsme se rozhodli, ze uděláme přejezd do Černé hory a tam někde u hranic se Srbskem přenocujeme a tak se také stalo. Stáli jsme u fotbalového hřiště, místo našli na park4night a byla tam s námi ještě jedna obytka z Francie. Ráno v pátek 8.7. jsme brzy po 7 hodině vyjeli domů s tím, ze v Srbsku budeme jen tankovat a tak jsme jeli celých 15 hodin až k nám na Moravu. Byl pátek večer a tak mě napadlo, ze bychom se mohli zastavit někde za zábavou. Zastavíme ve Valticích, a tam měl právě koncert Mig 21, a tak jsme si koupili vínečko a poslouchali muziku. Po skončení jsme ještě zašli na cimbalovku, potkali jsme se tam s párem z Opavy, pan zpíval krásně a druhý pár byl z Hradce Králové. On dojíždí každý den do Prahy na centrálu české pošty cca. 15 let, kde jak říkal, čeká až ho vyhodí. Staral se o bezpečnost všech poboček. Byl to zase moc pěkný večer strávený v milé společnosti při lidových písničkách. Do karavanu jsme se vrátili kolem půlnoci a ihned únavou usnuli.

Je sobota 9.7. a vyjíždíme z Valtic na snídani do známé pekárny do Podivína. Se známou pekařkou a jejím manželem povídáme, dáváme dvě kávy, 4 koláčky, malou vaničku sýrové pomazánky, ještě dáváme škvarkovou a kupujeme malý žitný chléb a platíme 220 Kč. Oba mluví o tom, že by si taky pořídili karavan, a tak šli omrknout ten náš. Potom ještě naposledy vytahujeme motorku a jedeme na vyhlídku na Kraví horu, Hradištěk, koukneme na nový stellplatz ve Velkých Bílovicích a uháníme k domovu. V 15,00 hod. chceme stihnout slavnostmi svěcení naší nové zvoničky. Přijíždíme za 5 min do začátku, a tak parkujeme a ocitáme se mezi našimi sousedy v přátelském rozpoložení při malé mši svaté, povídáme a pojídáme všelijaké dobroty k tomu udělané od šikovných kuchařek a kuchařů. Domů šťastní dojíždíme kolem 17 hodiny. Máme najeto celkem 5 500 km. 45T. Cesta se povedla a zažili jsme mnoho zajímavých zážitků.