2022/11 Jeseníky – Praděd, Dolní Morava, Červenohorské sedlo karavanem – obytným autem

17.11.2022 ráno jsme vyrazili na 4 dny za dobrodružstvím, trochu poznat Jeseníky. První zastávku jsme si udělali v Dolním Bradle na prohlídku prodejny s vánočními ozdobami, ručně vyráběnými v Čechách. V prodejně jsme se dozvěděli, že se ve zdejší budově původně tyto ozdoby vyráběly, ale asi z ekonomických důvodů se výroba přesunula do mateřského závodu a zde zůstala již pouze prodejna.

Pak už jsme se vydali rovnou do obce Štíty, abychom se podívali, co olympijský vítěz Aleš Valenta vybudoval za tréninkové středisko pro akrobatické skoky na vrcholové úrovni. Karavan jsme zaparkovali na náměstí a cestou okolo místní fary, kde jsme potkali zdejší obyvatelku, která zrovna přerývala hlínu, a když jsme se dali do řeči, tak jsme zjistili, že jde o strašně pracovitou paní, která i hodně pracovala na svým domě ve Štítech. Dále jsme se přesunuli dolů k Acrobat parku, kde jsme prohlédli samotný park, kde byla část sportovní a část zázemí pro nesportující návštěvníky.

Pak jsme nakonec celý obešli a vrátili jsme se spodní částí městečka, kde jsme ještě potkali jednoho místního občana důchodového věku, který si zde postavil barák, a ještě přikoupil vedlejší pozemek ve svahu za 2 Kč/m2 přibližně okolo roku 1970. Na závěr jsme se ještě prošli okolo Kostela Nanebevzetí Panny Marie, kde jsme potkali restaurátora místního Sousoší Kalvárie, které zrovna opravoval. Při té příležitosti ještě vzpomněl na svého učitele dílen z UMPRUM, který učil tak, aby nikoho nic nenaučil, aby si nevychovával konkurenci, protože i sám restauroval. Myslel jsem si, že oprava sochy probíhá podobnou hmotou, jako je lepidlo na dlaždičky, ale pán vyjmenoval snad 5 – 6 speciálních složek, z kterých se skládala restaurátorská hmota.

Poslední zastávku jsme udělali v Jamné nad Orlicí u spolužačky partnerky ze střední školy. Večer jsme strávili v přátelské atmosféře při vzpomínkách na mládí, a také i o našich současných životech. Na přespání jsme se přemístili do Králík a místo jsme našli v boční ulici na malém parkovišťátku (GPS 50.085527, 16.755835).

Vzhledem k tomu, že jsme byli cca 5 km od hranic Polska, tak jsem si zajeli na snídani do Polska do 12 km vzdáleného Mezilesí. Cestou jsme na silnici ještě potkali 2 koně, které asi utekli svým majitelům, a tak s námi chvíli běželi po silnici. V Mezilesí jsme si zašli na náměstí do místní pekárny, kde jsme si k pochutinám objednali kávu a nasnídali jsme se na „stojáka“ v krámku za vyprávění si pár historek s místními a i s jednou češkou, která zrovna nakupovala sladkosti na svojí oslavu čtyřicátin. Ještě jsme se prošli některé malé krámky na náměstí, kde jsme koupili pár pochutin, protože v supermarketu za náměstí byla ohromná fronta, že se čekalo i na košíky.

Před obědem jsme se přemístili na Dolní Moravu, kde jsme lanovkou vyjeli na horní stanici lanovky, kde jsme si prohlédli stezku v korunách stromů, visutý most Sky Bridge přes údolí v délce 721m. Místní atrakce jsou v těchto cenách: jízda lanovkou 250 Kč, stezka v korunách stromů 250 Kč, visutý most 500 Kč, bobová dráha 390 Kč. Na cestu dolů jsme se vydali pěšky modrou stezkou procházkou cca 1,5 hod. Cestou jsme potkali ještě jednoho developera, který staví v Praze 9 rodinné domky, tak jsme ještě v krátkosti probrali realitní situaci, a po večeři již po tmě jsme se vydali na další dobrodružství do Velkých Losin do Termálů Losiny. Využili jsme i místní parkoviště za 10 Kč/hod. A za tuto cenu i rád zaparkuji. Takto levně už jsem opravdu dlouho neparkoval. Ale bohužel termály už jsme nestihli, takže nám ještě doporučili Lázeňský hotel Eliška s otevírací dobou do 20,30 hod. a cenou 180 Kč/hod. do termálního bazénu se sirnou vodou hlavně na pohybové ústrojí.

Když jsme z bazénu procházeli vestibulem hotelu, tak jsme z jednoho sálu slyšeli muziku, tak jsme vešli do sálu k poslechu a tanci u muziky. Po dvou hodinách poslechu hudby jsme popojeli na parkoviště (GPS 50.026048, 17.034170) u sportovní haly a areálu Zdraví Velké Losiny.

V sobotu ráno jsme se vydali směrem na Praděd. Auto jsme ponechali na parkovišti Hvězda za 100 Kč/den a autobusem jsme vyjeli za 40 Kč na Ovčárnu. V celou hodinu se jezdí nahoru a v půlhodinách se jezdí dolů. Z Ovčárny jsme se vydali pěšky na cca 3,5 km vzdálený Praděd, kde cesta vedla stále do kopce po ledové cestě, protože včera nasněžilo a v noci to pořádně umrzlo. Na Pradědu byl mráz – 11 stupňů celsia. Na Pradědu jsme si udělali pár fotek krásné okolní zasněžené a omrzlé krajiny za slunečního svitu. V místní restauraci měli pivo Holba za 58 Kč, 2 ovocné borůvkové knedlíky za 220 Kč, polévku za 75 Kč a svíčkovou za 240 Kč. Pak už byl návrat zpět do auta za hezkého jasného počasí po ledovce k autobusu, pak autobusem na parkoviště ke karavanu a přejezd na přespání na parkoviště v Koutech, kde jsme přespali u ski areálu. Také nám za karavanem celou noc hučely sněžné děla od zasněžování místních sjezdových tratí.

Další den ráno jsme vyjeli po zasněžené silnici serpentinami na Červenohorské sedlo, kde jsme zaparkovali na parkovišti u stejnojmenného hotelu.

Na výlet jsme se vydali ke 4 km vzdálené Vřesové studánky, kde byl příjemný výlet zasněženou krajinou a celou cestu většinou do kopce. Chvíli jsme se zdrželi na tomto poutním místě s krásnými výhledy do okolní kopcovité krajiny. A pak už stejnou cestou zpět, ale z kopce. Zjistili jsme, že je to poměrně frekventovaná cesta, protože jsme cestou potkávali dost turistů a turistek.

Po obědě jsme se vydali na cestu zpět a cestou jsme se ještě zastavili na návštěvu u příbuzných v Dolní Rovni u Pardubic.

Návrat domů byl již za tmy, spokojení, unavení a vyvýletovaní. Jsme rádi, že jsme mohli prozkoumat zase další část naší České krajiny.