2024/05 Sicílie karavanem – obytným autem

Na ½ roku plánovanou jednoměsíční cestu jsme původně měli vyrazit v pátek večer 3. 5. 2024, ale nakonec jsme vyrazili až v sobotu pozdě odpoledne a ten večer jsme dorazili pouze kousek za Rozvadov na stellplatz do městečka Vohenstrauß, kam jsme dojeli okolo 20 hod. Po zaparkování jsme se šli ještě na chvíli projít do centra městečka. Před 2 lety jsme se stavili v hospodě, kde byla živá muzika, kterou jsme i nyní hledali, ale bohužel nenašli, a tak jsme se stavili na pivo nakonec v cukrárně, která patřila Italům, takže nakonec z toho byl příjemný pokec.
V neděli jsme vyjeli na cestu v 7 hod. a jeli jsme 1 100 km celý den, 14 hod. za volantem. Do pozdních večerních hodin až do Říma, kde jsme našli místo na přespání na parkovišti 6 km od centra.
Do centra jsme jeli na motorce a naše prohlídka začala ve Vatikánu. Sice jsme tam přijeli v 9 hodin, ale i tak jsme na vstup do baziliky sv. Petra čekali 1,5 hod. Za námi stál mladý pár Čechů, s kterými jsme si prohodili pár informací, a před námi 50letá žena s maminkou z Chicaga, s kterými jsme si taky trochu zkrátili chvíli v dlouhé frontě. Dále jsme navštívili fontánu di Trevi, Španělské schody, Pantheon a Koloseum.
Pozdě odpoledne jsme se vydali dále na jih a dojeli jsme až do Salerna a místo na přespání jsme našli zde (GPS 40.677159, 14.741177).
Dálnice Brenner–Řím nás stála 56 EUR a Řím–Salerno 17 EUR.
V úterý 6. 5. ráno jsme vyrazili na motorce do Amalfi a Positana na celkovou cestu 100 km zatáček. Cesta do Positana byla plná zatáček a občas ucpaných silnic podle provozu. Positano jsme si částečně prohlédli cestou na motorce z kopce do centra městečka, kde jsme pak zaparkovali u kraje, a dále jsme pokračovali úzkými uličkami až dolů k moři. U moře jsme ještě zjišťovali možnost výletu na ostrov Capri, který stojí lodí 48 EUR a 1,5 hod. plavby jedním směrem. Cestou zpět nahoru jsme se stavili na nějaké pochutiny, a pak jsme se přemístili do Amalfi. Tam se naopak chodí od moře hlavní ulicí do vnitrozemí opět turistickou uličkou s restauracemi a suvenýry. Motorku jsem zaparkoval v centru mezi zídkou a plnou čárou, tak aby nepřesahovala plnou čáru, i mezi další motorky, kde byla značka zákaz stání, a tak jsem nakonec dostal pokutu 29,50 EUR. Ukazuju to policistovi, který nedaleko řídí křižovatku, a ten přesně věděl, o co jde, a je vidět, že to má na svědomí, a pouze mi odkazuje přes ulici do trafiky, kde jsem ještě musel platit mírný poplatek, takže pokuta stála 31,50 EUR. Celkem jsme najeli na motorce 100 km v serpentinách na útesech celou dobu podél pobřeží s krásným výhledem na moře a i místní vesničky a městečka v dohledové vzdálenosti. Další noc jsme ještě přespali v Salernu a ráno hned po probuzení jsme se přemístili na jih Itálie do města Tropea. Spaní jsme našli ještě cca 23 km před Tropeou přímo na pláži. Ráno jsme se přemístili do Tropey, kde jsme zaparkovali u nejslavnější pláže Spiaggia della Rotonda, pod skálou s kostelem di Santa Maria. Dále jsme si prošli staré město vysoko na kopci, podívali jsme se do Leonardovy jeskyně.
Ve středu 8. 5. večer jsme se přemístili do přístavu Villa San Giovanni a přeplavili jsme se trajektem do přístavu v Messině. Jednosměrná jízdenka stála 53 EUR, zpáteční dohromady 93 EUR a platnost byla 3 měsíce. Když byla variabilita na vrácení se zpět 3 měsíce, tak jsme si rovnou koupili zpáteční lístek.
Večer po zaparkování jsme se šli projít do centra Messiny, kde jsme si prohlédli univerzitu, orloj, který je specifický tím, že tam řve lev a kokrhá kohout. Druhý den po obědě jsme se přemístili do městečka St. Georhio, kde jsme měli domluvenou schůzku s Petrem, který žije na Sicílii již 30 let a provozuje tu cestovku pro turisty, zajišťuje ubytování a pomáhá s prodejem nemovitostí Čechům. Setkání proběhlo na zahrádce místní kavárny, kam s sebou přivezl i 2 mladé turisty z Čech, Terezu a Lukáše, s kterými jsme se nakonec domluvili na večerní grilovačku u jejich pronajatého apartmánu.
V pátek návštěva poutního kostela Černé madony Santuario della Madonna Nera v Tindári.
Po prohlídce jsme se přesunuli dolů pod kostel do překrásné zátoky, kde jsme strávili zbytek dne.
K večeru jsme si prohlédli městečko Capo d’Orlando a pak jsme si již našli vedle pláže nedaleko městečka místo na přespání. Ještě jsme si stihli udělat večerní procházku se západem slunce.
V sobotu 11. 5. jsme se přiblížili k městečku Cefalù. Cestou jsme ještě v přístavu Santa Agata di Militello obstarali zásobu ryb na několik obědů. Cestou jsme ještě po obědě udělali moto výlet do hor do pohoří Madonie a večer jsme ještě stihli moto projížďku okolo městečka Cefalù. Večer jsme ještě zajeli na motorce do centra a pak již procházkou hlavní ulicí centra jsme si prohlédli staré město. Druhý den jsme vyrazili na detailnější prohlídku Cefalù, na historickou prádelnu, pak místní katedrálu Proměnění Páně na májové slavnostní mši.
Následně jsme se přemístili do Palerma, kde jsme našli místo na přespání cca 6 km od centra za městem v lesoparku (38.156397, 13.343811) vedle stáje policejních koní, takže jsme se tam cítili docela bezpečně. Po snídani jsme se na motorce přemístili do centra Palerma a parkování jsme našli u opery, kde jsme začali i naši prohlídku města. Dále jsme se přemístili na Wall of Legality, což jsou obrazy usmrcených policistů, kteří se snažili zlikvidovat sicilskou mafii, ale nakonec na to doplatili vlastním životem a někteří dokonce i životem vlastních rodinných příslušníků.
Dále jsme se prošli místním, ale poměrně rozsáhlým tržištěm, kde samozřejmě bylo hlavním obchodním artiklem jídlo, oblečení a suvenýry, čehož jsme samozřejmě také využili. Pak jsme se šli ještě projít hlavním centrem na osmiboké náměstí Quattro Canti, které je dokonalým osmiúhelníkem, kde čtyři jeho strany tvoří barokní budovy zdobené mj. mramorovými znaky králů, místokrálů i senátorů a zbylé čtyři zmíněné dvě ulice, které mezi nimi procházejí. Během víkendových odpolední se prý toto náměstí veškeré dopravě uzavírá a stává se skutečným „divadlem světa“ s umělci všech představitelných i nepředstavitelných „odvětví“. A večer bývá ještě veseleji. Nedaleko jsme ještě navštívili náměstí Piazza Pretoria se stejnojmennou fontánou. Náměstí patří mezi nejkrásnější náměstí hlavního města Sicílie a nachází se přímo ve středu historického centra Palerma. Název náměstí znamená Náměstí hanby.
Po projití starého města jsme šli na oběd do lahůdkářství Panificio Pensabene, na které jsme náhodou narazili, a bylo to bezvadné. Mělo dobré recenze, dobré ceny, chutné jídlo a stolky vedle ulice, což nám velice vyhovuje, protože můžeme sledovat pouliční život, který je také velmi zajímavý, včetně i občas divokého dopravního provozu, hlavně v podání místních skútristů.
Pak jsme pokračovali podívat se na normanský královský palác, který je sídlem sicilského regionálního shromáždění. Nedaleko paláce jsme prošli kamenný vítězný oblouk Porta Nuova.
Další zastávka byla v parku Parco Piersanti Mattarella, který je z roku 1851, navržený v anglickém stylu a doplněný vodními prvky, sochami a pomníky a mnoha desítkami starých fíkusů.
Následně jsme se stavili na gotickém mostě Ponte dell’Ammiraglio a pak jsme vyjeli na jedno z nejvyšších míst v Palermu. Nedaleko jsme navštívili kostel Pellegrini, který byl zabudovaný ve skále. Na večer jsme ještě udělali prohlídku místního parku v okolí přespání, kde bylo vidět, že park je hodně zaměřený na volnočasové aktivity.
Ráno jsme jeli do přístavu doplnit stav ryb, které jsme denně obědvali nebo večeřeli. U místních italských rybářů jsme zakoupili nějakou rybu, která vypadala jako velký had, za 10 eur, a malé ryby za 5 eur/kg, i když místní rybář nevlastnil váhu. Ale chtěl původně 10 eur, nakonec se smířil i s 5 eur/kg. Pak jsme si rovnou z přístavu zajeli na snídani do nám již známého bistra z předchozího dne. Když jsme byli u karavanu a kuchali tam ryby, tak nás najednou pozdravil okolo jdoucí 80letý Sicílián a chvíli jsme si povídali. Použil vždy 1 slovo anglicky a 9 italských, takže ta konverzace byla trochu nejasná, ale v podstatě jsme se pochopili. Cca za 1 hod. od rozloučení se objevil znovu, ale tentokrát s plnou bundou mandarinek, jako dárek pro nás od Sicílie, což nás velmi mile překvapilo, že na Sicílii existují takto milí a hodní lidé, když má Sicílie mafiánskou pověst. Asi je to skutečně jenom pověst.
Další den jsme se přesunuli do městečka Balestrate, kde jsme přespali u pláže na modrých čarách. Na motorce jsme jeli k termálnímu prameni v Segestě. Trochu jsme to hledali a nakonec jsme se ptali 2 Italů pracujících u silnice. Jeden uměl bezvadně anglicky, rád si dělal i srandičky, měl ubytování pro cizince, tak proto uměl anglicky. Probrali jsme ve srandě červenou barvu, kterou jsem měl na sobě od hlavy až k patě, včetně červené motorky. Ital nám přesně popsal cestu k jezírku terénní cestou. My jeli ještě asi hůř, než nám to vysvětlil, protože jsme nakonec jeli 200 m tunelem vedle vlakových kolejí, kde byla vyšší vrstva štěrku, do kterého se nám bořila kola, tak jsme museli jet pomalu na jedničku, protože nám to dost plavalo na tom štěrku, a trochu v otáčkách, abychom se nezabořili do štěrku, což se mírně dělo. Díky terénní motorce jsme dojeli až k jezírku. Popovídali jsme si tam s Němci – jeden chlap a dvě ženy, s Belgičanem a manželkou Polkou se dvěma dětmi, s párem Poláků, pak černý Francouz s Francouzkou. Jezírko mělo 40 °C a nedaleko bylo další, pouze 35 °C. To je zajímavé, jak u tak zapadlého a malého jezírka se sejde taková docela velká mezinárodní sestava.
K večeru v 6 hod. jsme jeli na něco dobrého do centra do pekárny, kde byl pekařem sympatický Polák, s kterým jsme také probrali místní situaci a jeho působení v Itálii. Pak jsme slyšeli nedaleko hezkou muziku, tak jsme se tam přemístili a za nedlouho se tam otevíral nový bar a u té příležitosti byla skvělá párty. Muzika, jídlo, džus, aperol, víno, hezká živá muzika se známými italskými hity, u kterých jsme si také trochu „zabékali“. Skvělý večer. U našeho karavanu už parkovala další obytná vestavba s italským Francouzem a Francouzkou. Tak jsme ještě ze slušnosti chvíli pokecali a o půlnoci šli spát.
Ráno na snídani do pekárny a pak přesun k majáku Faro di Capo San Vito poblíž městečka San Vito Lo Capo na přespání nedaleko nejhezčí pláže Spiaggia San Vito Lo Capo. Pozdě odpoledne jsme se ještě projeli na motorce poznat okolí a k večeru jsme si ještě prošli místní městečko spojené s ochutnáním některých pochutin a zmrzliny. Večer jsme potkali u našeho karavanu osamělého německého cestovatele, který používal VW Crafter California. Bylo mu 74 let a do 70 dělal učitele matematiky, a pak začal cestovat po Evropě, ale i do Íránu a Iráku sám. Chodí i na treky 16 km. Příští týden za ním přiletí manželka do Palerma, její otec pochází ze Sicílie, tak u něj budou na návštěvě týden. Druhý den ráno se přemisťoval na další stanoviště.
My jsme jeli do nedalekého bistra na snídani, pak jsme koupili v přístavu ryby od rybáře z bárky za 10 eur/kg a tentokrát měl i váhu, ale nevíme, zda funkční. Sousední rybář, 64 let, uměl perfektně anglicky, protože 7 let pracoval v USA v Michiganu a pak se zase vrátil domů na Sicílii k chytání ryb z jeho staré bárky. Taky jsme si koupili od místního obchodníka s rybami plátek tuňáka za 20 eur/kg, takže plátek nás stál 7 eur. Restuje se z každé strany 3 minuty. Byl výborný, ale trochu nás natáhl. V ČR stojí 350 Kč/kg, tj. 14 eur/kg.
Po obědě jsme vyrazili na nedalekou cca 8 km taktéž pěknou pláž, kde bylo hodně karavanů a žádný zákaz. Sice voda byla jak žiletky, 20 až 21 stupňů, ale již jsme se koupali v krásném moři 18. 5. 2024.
K večeru jsme opět popojeli do městečka na courání, na pochutiny a na popovídání si. Jeden italský manželský pár, pán 52 let, přijel na motorce Africa Twin z Bergama na Sicílii a druhý pár letadlem z Florencie. Manželské páry se neznaly, ale díky nám po odchodu z bistra už se znaly poměrně dobře.
Druhý den v sobotu ráno jsme se přemístili k Trapani na mini kamenitou pláž na Spiaggia della Segheria, SP20, 109, 91016 Erice TP, Itálie, kde jsme nakonec i přespali. Ještě v sobotu po obědě jsme vyrazili na motorce do městečka Erice, které je na kopci, takže jsme tam jeli 15 km stále do kopce silnicí plné zatáček, takže to bylo motorkářsky velmi hezké. Nahoře krásné výhledy po okolí. Jedná se o starobylé městečko s množstvím kostelů, restaurací, krámků, kde se prochází úzkými uličkami po kamenitých cestách. Dolů jsme jeli rovnou do Trapani, kde jsme si prohlédli solné pole na kraji města i s plameňáky. V centru jsme se stavili na brzkou večeři z místních pochutin na prkénku. Pak jsme si prošli staré centrum, částečně jsme se zúčastnili svatby v katedrále San Lorenzo, v druhé části města byla na pláži akce s koňmi. Zdálo se nám, že to byla aukce koní. Večer jsme se již vrátili ke karavanu, kde jsme si ještě chvíli popovídali s anglicky mluvícím Italem, který žije a pracuje v Miláně jako stavební inženýr a staví domky ze dřeva. Pochází ze Sicílie, tak tu byl zrovna na návštěvě za maminkou.
Dále jsme se přemístili do Marsaly, kde jsme parkovali na parkovišti nedaleko přístavu. Skočili jsme si na svačinu místních specialit na prkénku a pak jsme se šli projít do centra. Cestou jsme potkali skupinu cca 13 motorkářů, v jejichž tvářích byl znát věk 65 až 75 let. A to měli BMW, Goldwinga, sportovní BMW R atd.
V centru jsme prošli starobylými úzkými uličkami, navštívili místní katedrálu a pak už jsme se vrátili druhou stranou zpět.
Dále jsme se vydali hledat kitovy spot mezi Marsalou a Trapani těsně okolo potřetí v jednosměrné cca 8 km dlouhé ulici, kde občas bylo parkoviště a tím i bar s hlasitou muzikou a převážně omladinou. Když už jsme kvůli úzké uličce nemohli jet dále, tak jsme zakempovali na nedalekém parkovišti a dál jsme šli kite spoty prozkoumat pěšky.
Dále jsme se přemístili na pláž krásnou Spiaggia di Timpi Russia, kde břehy na pláži vypadaly jako velká skalka. Byly tam naskládány velké kameny a mezi nimi rostli velké kytky a ti začínající palmy. Po vykoupání, a po obědě jsme vyrazili do nejtipičtější Sicilské vesničky 92010 Caltabellotta, která byla celá v kopci, takže jsem si tu musel podkládat hrnek s kávou cukrem, aby nám hrnek po stole stále neujížděl. Zde měli snad nejlevnější kávu espresso za 1 eur .
Dále jsme se přemístili ke krásným býlím vápencovým skalám Scala dei Turchi, kde jsme se pokochali shora a na spaní jsme se přemístili do slepé ulice u moře před firmu vedle plážového baru. Ráno jsme se šli projít a pokochat k útesům i ze spoda. Cestou jsme si popovídali s babičkou od slovenské rodiny, která tam byla na dovolené letecky. Na Slovensku má paní důchod 800 eur a nájem za byt v Bratislavě platí 200 eur.
Dále jsme se přemístili do rybářské vesničky, kde jsme nakonec přespali na parkovišti na náměstíčku v centru. Prošli jsme si městečko, kde jsme v přístavu objevili několik stánku se stoly a tekoucí vodou na prodej ryb v přístavu. Ráno jsme šli na snídani do nedaleké pekárny na dobrotu s černou kávou. Pak jsme se chystali jít doplnit rybí zásoby, ale nakonec jsme dnes v úterý zjistili, že ryby se tu prodávají ve středu. V nedaleké menší hale, kde se také prodávají ryby syrové i upravené se otevírá až od 15 hod. Tak jsme zklamaně odjeli na další štaci do Agricenta. Tam jsme navštívili rozsáhlí archeologický areál údolí chrámu, kde jsou zbytky rozsáhlých řeckých chrámů.
Dále jsme se přemístili do Noto, kde se nám podařilo najít parkování cca 1 km od centra. Město přetéká nádhernou barokní architekturou, kde jsme navštívili 2 kosteli, prošli celé centrum a ochutnali 2 kornouty mořský plodů po 6 eur.
Pak jsme se přemístili cca 10 km na pláž před Syrakusy kde jsme přespali u moře asi vedle hotelu.
Ráno jsme navštívili archeologické naleziště v Syrakusách, kde jsme navštívili amfiteátr se římskými zápasy, divadlo, dionýzovu jeskyni s uchem, kde byla velmi silná akustika.
Pak jsme jeli do centra a prošli jsme trh celou ulici a za 10 eur jsme si dali mix ryb, zeleniny a dalšího neznámého. Dále jsme navštívili místní katedrálu. Následně jsme prošli historické uličky starého města až na okraj k pevnosti. Na závěr jsme chtěli ještě nakoupit ryby, ale už bylo pozdě a všechny byly vyprodané. Tak jsme dokoupili pouze zeleninu. Návrat ke karavanu a pozdě odpolední koupačka ve studené vodě. Ještě ten den večer jsme se přemístili 20 km za Catanii, kde jsme našli parkování na konci městečka u skal. Ráno jsme rovnou z okna viděli východ slunce. Dopoledne jsme se vydali do Catanie, kde jsme začali místním divadlem. Objednali jsme se na prohlídku za 6,5 eur a na závěr v horním patře nám průvodkyně dala pokyn, že můžeme jít sami dolů a ven. Dole jsme se ovšem ještě stavili na záchodě, a pak jsme slyšeli jak na jevišti hraje celý orchestr, kde asi byla dopolední zkouška na večerní koncert. Bylo to celé velké hudební těleso, což bylo velmi krásné, tak jsme se tam nakonec zdrželi déle. Když už jsme cca po hodině chtěli odejít, tak jsme zjistili, že je již divadlo zamčeno a my zůstali uvnitř. Nakonec nás vyvedli muzikanti, kteří si dali také přestávku zadním východem. To už bylo poledne, takže nás hlad zavedl na místní tržiště, kde jsme si objednali mořské mušle a ve frontě jsme se potkali s brazilkou, se kterou jsme strávili i náš oběd. Dále jsme se šli podívat ke katedrále, pak jsme navštívili klášter sv. Benedikta, projeli jsme také kolem zbytků amfiteátru ale nenašli jsme vchod, takže jsme se projeli úzkými uličkami města. Pak jsme narazili i na další tržiště, to ale zřejmě skončilo, a tak jsme jen projeli okolo a pozorovali, jak se vyklízí.
Vrátili jsme se do karavanu, najeli jsme 54 km a večer poseděli u vína u moře.
Další den jsme měli naplánovanou Etnu ale počasí nám nepřálo, takže jsme změnili plány a kolem poledne jsme se vydali do starobylého městečka Taormína. Auto jsme zaparkovali poblíž a to ve městečku Giardini Naxos, kde jsme našli dům květin, který opečovávají dvě sestry. Dům je nádherně vyzdobený květinami a kaktusy a je vyfocený na Pinterestu.
Dále jsme pokračovali do vesničky nad Taorminu, do Castelmoly, na motorce serpentinami, protože nahoru byl zákaz vjezdu karavanů. Užili jsme si krásné výhledy právě na Taorminu a moře s pozadím Etny.
Poté jsme sjeli zpět do Taorminy, prošli jsme nádhernou hlavní ulici, která byla takovou osou celé Taorminy.
Zastavili jsme se ještě cestou zpátky na výtečné pizze – pec na pizzu byla vytápěná dřevem, pizza byla výborná a stála 7,5 eura. Snědli jsme si ji venku na plotové zídce, abychom opět mohli sledovat pouliční život.
Pozdě večer jsme se přemístili do vesničky Zafferana Etnea, která byla ideálním výchozím bodem na cestu na Etnu. Ráno nás čekalo 19 km zatáček do kopce. Vystoupali jsme do 1900 m n. m. na parkoviště ke spodní stanici lanovky, kde to dále již nešlo pokračovat vlastními prostředky – pouze na treking s průvodcem za 11 eur nebo lanovkou za 50 eur plus autobusem za 20 eur. Pokoukali jsme na menší krátery a obrovské lávové pole kolem parkoviště a vrátili se zpět. Odpoledne jsme se přemístili k cca 10 km vzdálenému moři, kde jsme strávili zbytek dne na pláži.
U moře jsme i přespali a pak jsme druhý den, v pondělí, spěchali do Messiny, abychom v poledne stihli místní turistickou atrakci – orloj, kde lev řve, kohout kokrhá a teprve potom chodí apoštolové. Na náměstí jsme si dali kávu a v uličkách jsme narazili na rodinnou pekárnu i s pecí a pekařem, kde jsme ochutnali místní pochutiny, které byly excelentní a za normální cenu.
Na odpoledne jsme vyjeli asi 6 km na místní pláž, kde jsme strávili odpoledne až do večera.
Večer jsme se přemístili do přístavu na trajekt kolem 17 hod., odkud jsme odpluli Messinskou úžinou do Itálie.
Na přespání jsme našli pěkné místo u moře v Kalábrii v městečku Pizzo přes Park4night. Ráno jsme si ještě prošli městečko, vystoupali do vysokých schodů na náměstíčko s výhledem na moře, dali si kávu a pobavili jsme se s Italem, který uměl dělat show a lákal hosty do své restaurace. Dárkem jsme dostali ke kávě zdarma 2 mini koblihy plněné citronovým pudinkem.
Na cestu domů jsme se vydali kolem 11 hod. východní stranou, kde byly placené dálnice hned odspodu.
Cestou jsme se stavili ještě v Bari na městské pláži Spiaggia Pane e Pomodoro (GPS 41.118314, 16.892504) a auto jsme odstavili na nedalekém parkovišti zdarma (GPS 41.116277, 16.895044).
Bari je převážně moderní město, ale část centra tvoří labyrint starých křivolakých uliček a balkónků s vonícím prádlem, kde ani auto neprojede. U každého domu je nazdobený a nasvícený oltáříček.
V uličce Strada delle Orecchiette najdete babičky, které ručně vyrábějí, suší a prodávají místní těstoviny orecchiette přímo na ulici před svými domovy, a ještě je často vidět otevřenými okny až do kuchyně.
Dále jsme museli ochutnat tradiční focacciu barese (fokáču), což je velmi podobné pizze – je to těsto, kam se přidává brambora, olivy, rajčata, peče se to v peci a jí se to rovnou horké z pece. Celá fokáča je za 4 EUR a ½ za 2 EUR. Je to strašně dobré a levné. Nejstarší pečení dělají v pekárně Bakery Panificio Santa Rita na ulici Str. dei Dottula 8, 70122 Bari BA, Itálie, kde jsou stále fronty, které ale rychle postupují. Nyní mimo sezónu jsme čekali tak 20 lidí před námi a v sezóně fronta i 50 lidí. Jsou nejlepší v Bari. Když přijdete na řadu, prodavač bez emocí odběhne dozadu a hodí na pult vařící fokáču z pece, kterou vám nařeže dle potřeby, dá do papíru a už se konzumuje horká z pece. Skoro každý, kdo jde okolo pekárny, se rovnou zařadí do fronty na fokáču.
Ve středu ráno jsme se přemístili na Gargano, do „ostruhy boty“ Itálie, do obce Mattinata, kde jsme zaparkovali u hřbitova (GPS 41.708921, 16.061958). Zde jsme vytáhli motorku z karavanu a vydali jsme se na 40 km jízdu horskou serpentinovou silnicí okolo pastvin do asi 40 km vzdáleného městečka Vieste, kde jsou bílé vápencové útesy s krásnou průzračnou vodou. Městečko jsme si nejdříve projeli na motorce a pak jsme zastavili v centru, kde jsme se prošli po okolí. K obědu jsme si u nábřeží objednali pizzu. Po obědě jsme se vydali na cestu zpět, kde jsme na skalnatých útesech zatáčkovitě kopírovali moře po celou dobu cca 40 km. Poblíž auta jsme si ještě zajeli na koupačku na pláž Spiaggia di Piana di Mattinata (GPS 41.702798, 16.068046), kde jsme se vykoupali v krásné čisté, průzračné vodě s výhledem na široké moře, ale i okolní útesy.
Pozdě odpoledne jsme se přesunuli do necelých 500 km vzdáleného Rimini, kam jsme dorazili již v pozdních večerních hodinách. Parkování na přespání zdarma jsme našli na menším parkovišti poblíž centra (GPS 44.073692, 12.567648). Dopoledne jsme šli na nedalekou pláž se ještě na závěr slunit a koupat, a po obědě jsme se opět začali přibližovat k domovu.
Již potmě jsme dojeli do městečka Tarvisio těsně před Rakouskem, kde jsme našli hezké místo na přespání na parkovišťátku (GPS 46.503275, 13.577540).
V pátek jsme jeli přes celé Rakousko za deštivého počasí ještě na Moravu, na karavanistický sraz při příležitosti otevírání sklepů v Šatově pod Znojmem, kde byl kemp součástí sportovního areálu.
Večer jsme poseděli s přáteli, v sobotu jsme udělali půldenní cyklovýlet po okolí. V jedné vesnici jsme se stavili na oběd, ale když jsme viděli, že knedlíky s uzeným a se zelím stojí 250 Kč, tak nás přešla chuť a jeli jsme dál. Paní servírku to sice překvapilo a dle jejího vyjádření jsou široko daleko nejlevnější. Nakonec jsme si dali koprovku s hovězím masem za 180 Kč o dvě vesnice dále.
Odpoledne jsme vyrazili v Šatově mezi sklípky, kde jsme strávili nějaký čas u muziky postupně u několika sklípků, ochutnali jsme víno a další pochutiny. Jedna z nich byla dle názvu gulášová polévka, ale byla to hnědá voda s nakrájeným párkem.
Večer jsme pak poseděli a popovídali si převážně o našich cestovatelských zážitcích u karavanů do pozdních hodin.
V neděli dopoledne jsme se postupně zabalili a odjeli ke svým domovům.
Ujeli jsme cca 5 700 km autem, 1 100 km na motorce a 100 km jsme nachodili během měsíce. 50T.