2021/11 Obytným autem Bobínský prales, psycholog psů p. Desenský, Písek, Strakonice

19.11.2021 jsme vyrazili na výlet na Šumavu. První trasa vedla do Strakonic, kde jsme si prošli obě náměstí a na Velkém náměstí jsme si prošli místní trh. Dále jsme pokračovali až k místnímu „Stonehenge“, a pak podél řeky až do zámku Strakonice, kde jsme pokoukali po nádvoří, pak pod zámkem u řeky a okolo mini místní zoo a přes lávku zpět opět již po tmě okolo obou náměstí až nahoru k autu. Na náměstí jsme si vzpomněli na psychologa psů p. Desenskýho, který mívá volné soboty, což bylo plánováno na zítra, takže jsme se ještě k večeru přemístili do Písku na parkoviště poblíž centra a Kamenného mostu, kde jsme nakonec i přespali. Po zaparkování jsme se ještě šli projít nočním Pískem a hned na začátku mostu jsme potkali starší pár lidí, od kterých jsme se dozvěděli místní zajímavosti. Popsali nám detailně každoroční vznik soch z Písku, doporučili místní čínskou restauraci Chang Cheng a českou v parku U Reinerů. Pak jsme se šli ještě projít okolo všech tří náměstí, obešli jsem místní kostel přes park jsme se vrátili zpět na hlavní parkoviště, kde jsme i v pohodě a v klidu přespali.

 

Hned ráno jsme si ještě jednou, ale v rychlosti obešli skoro stejnou noční trasu hned ráno již za světla. Po prohlídce jsme se již přemístili k panu Desenskému, psychologovi psů na 10 hod. Chvilku před 10 hod. už se hromadilo dost lidí, takže jsme se k nim taky přidali. Jednoho staršího psa jsme měli na vodítku a druhého mladého na volno, protože poslouchá na slovo. A ostatní čekali všichni se psi na vodítkách.

Nakonec bylo uvnitř velikánské ohrady cca 50 psů a možná polovina z nich měla velkou práci udržet své miláčky na vodítkách. S dotazem na pomoc, že náš pes tahá na vodítku nám sdělil, že to není žádné vodítko, ale naviják na ryby. Ještě jsme chtěli vyřešit problém, když jde nebo jede, tak psi vždy štěkají. A to je prý tím, že jsou málo vyběhaní, i když celý den pobíhají po zahradě.

Další pár přijel až z Bratislavy s velkým a dost ostrým psem, který na každého startoval a páníček ho sotva držel na tlustém vodítku a stejně s ním pořádně cloumal. Když toto viděl pan Desenský, tak ihned po psovi skočil a začal ho škrtit na ohryzku až pes začal chrčet a napustil ho do té doby, než pes přestal chrčet. Situace se opakovala ještě 2x a pak už si statný a silný pes přestal dovolovat.

Po obědě jsme se přemístili do Boubínského pralesa, kde jsme zaparkovali poblíž Schwarzenberské myslivny přesně uprostřed na trojúhelníku křižovatky (49.015339, 13.849643), kde jsme nakonec i přenocovali. Ale po zaparkování jsme se vydali na turistiku do Milešického pralesa, kde jsme prohlédli oboru, kde skutečně je příroda „napospas“, protože tu nechávají přírodu bez zásahu lidské ruky. I když i to je diskutabilní, protože díky ohradě je tu zabráněno volnému pohybu lesní zvěře, která taktéž často ovlivňuje porosty. Přijde mi to skoro podobný les, jako u nás ve středních Čechách, akorát je zde v lese hodně mechového porostu.

Ještě jsme se vydali na nedaleký Boubínský zámeček a nakonec jsme zjistili, že se jedná o 2 nově postavené dřevěné sruby, které vlastní lesní zpráva. Očekával jsem menší zděnou zámeckou stavbu, ale sruby mně opravdu nenapadli. Vedle srubů byla ještě malá dřevěná minikaple a studánka. Sruby byli bez elektrického osvětlení.

Již po tmě jsme dorazili zpět do auta na naší křižovatku, kde byl celou noc klid.

Ráno jsme poblíž projeli obec Svatá Máří a přiblížili jsme se k vrchu Mářský vrch, na který jsme již došli pěšky. Na „vrcholu“ se nachází malá rozhledna, naštěstí ne příliš vysoká, tak jsme se ani moc nezadýchali. Na rozhledně se neplatí a přitom je pro veřejnost otevřená. Nahoře byl krásný výhled do okolní šumavské krajiny.

Dále jsme se přemístili do obce Hoštice, kde jsme zavzpomínali na krásné filmové scénky. Autem jsme zastavili vpravo uprostřed vesnice a rovnou jsme se šli podívat do JZD za obec a cestou jsme se ještě v posledním baráčku na konci obce díky psům zapovídali s jednou místní domorodkyní, od které jsme se toho hodně dozvěděli.

V JZD se mi moc líbilo. Už kvůli tomu, že je to funkční JZD, kde stojí i funkční zemědělské stroje, a přestože byla neděle, tak byl dobrovolný vstup 30 Kč a volný vstup bez jakéhokoliv místního „pozorovatele“. Bavili mě tam ty budovatelské hesla např.: Bojuj za mír, plň a překračuj plán. Zdar okresní konferenci ROH. JZD Hoštice, nejlepší družstvo v kraji. Proletáři všech zemí, bavte se. Dost bylo bídy. Pak ještě některé fotoobrazy filmových herců vtipně rozmístěných po družstvu, socha Škopkové a jiné. Zpět v obci jsme okoukli kanceláře družstva, fackovací prostranství, hřbitov a hrob Michala Tučného, prošli jsme okolo domu pana Trošky a okolo spodní části obce s filmovou hospodou jsme se vrátili zpět k autu. Nakonec jsme to u hlavní silnice stočili okolo hoštického nádraží směrem k domovu. Na závěr jsme si ještě udělali krátkou svačinovou zastávku na kraji Prahy v restauraci Škoda lásky, kde se nám i moc líbilo. A pak už jsme pouze dorazili domů. Opět hezký výlet na zajímavá místa a celkem i hezké počasí.