2015/12 Za zážitky se zimním vánočním karavaninkem v Rakousku ve středisku Tauplitz

28. – 31.12.2015 před vánoci jsme plánovali nějaký zimní karavanistický výjezd na vánoční prázdniny za sněhem. Samozřejmě jsme sledovali počasí v různých zimních střediscích, ale i hlavní karavanistické fórum www.caravan24.cz, kde jsem také čerpali ze zkušeností různých karavanistů, kteří už měli některé předvánoční výjezdy za sebou.

Nakonec jsme se 28.12.2015 rozhodli vyrazit do

Rakouska do lyžařského střediska Tauplitz, které bylo na fóru nejvíce doporučováno.

Vyjeli jsme po deváté a ještě jsme se stavili na nákupu a obědě v Globusu v Českých Budějovicích. Byly svátky, ale normální pracovní den, ale lidí bylo velké množství, takže jsem měli i trochu problém s parkovacím místem a fronty na oběd byli také neobvyklé.

151228 (1) 151228 (2) 151228 (4) 151228 (5) 151228 (6) 151228 (7) 151228 (10) 151228 (14) 151228 (16)Původně jsme si říkali, že to zkusíme těch cca 150 km mimo dálnice bez známky. Ale po prvních desítkách kilometrů jsme zjistili, že to rozhodně dobrý nápad není, a tak jsme na první možné pumpě koupili známky a dále již pokračovali po dálnicích.

Pod Tauplitz jsme dojeli již v přítmní, a když jsme si zakoupili lístek za 9,5 EUR za vjezd nahoru, tak akorát dolu sjel jeden středočeský karavanista, s kterým jsme ještě na chvilku dali řeč o místní situaci nahoře. Nahoru do nadmořské výška 1650 m, což bylo cca 9 km jízdy do kopce. Nahoře byl správce parkoviště, který nás ještě zkasíroval o dalších 4 EUR za noční parkování. Celým zaplněným parkovištěm jsme projeli dozadu až na konec parkoviště, kde se shromažďovali karavanisti. S námi tam bylo 12 obytných aut a z toho 2 x Němci a 10 x Češi. Tak jsme se dali do hovoru s místními Čechy a po konzultaci ohledně parkování jsme se tam také naskládali mezi ostatní. Sešla se tu různá sorta Čechů. Byli tu Pražáci, Hradečáci, Děčíňáci, Chomutováci, Středočeši a v průběhu dalších dní se tu vystřídali i obyvatelé dalších měst. I povoláním byli dost rozliční. Jeden byl grafik, druhý obchodník se strojírenskými technologiemi, vedoucí obchodu pro východní Evropu, učitel tělocviku a zeměpisu, řemeslník, bankovní úřednice, podnikatel, účetní, prostě všehochuť. Po zaparkování, jsme trochu vybalili, připravili večeři, a pak jsme vyrazili ven na kus řeči, kde sousední kluci už začali již po tmě grilovat klobásy i pro rodinné příslušníky v karavanech. Na zbytek popelu se začalo přikládat dříví a hned byl táborák. Běhej chvíle se oheň rozhořel, a pak jsme táborák vysypali na vedlejší kámen, kde jsme pokračovali i s přikládáním. Pak někdo z přítomných přines pícháky na opékání a další přinesl pár buřtů, a už se opékalo. Později se zjistilo, že kámen není kámen, ale velký pařez. Ten den bylo cca 8 stupňů nad nulou, svítil plně měsíc, takže bylo velmi dobře vidět, a tak jsme v přátelské atmosféře setrvali až do 11,30 hod. venku. Přítomni byli samí zajímaví lidé. Jeden Děčíňák je kiter a tím i hodně cestuje za tímto sportem po Evropě. A to na Rujánu, na Lago di Garda, do Calabrie, na Sardinii. Jedna posádka tu byla dokonce již od 23.12.2015 a plánovala až do 2.1.2016 i s malým dítětem. Topení měli na naftu, takže dost zásob v nádrži, a elektriku brali 1x za dva dny z elektrocentrály a s ostatními médii dost šetřili, ale i tak měli možnost doplňovat na vzdálenějších sociálkách.

Během večera jsme se ještě dozvěděli, kde jsou sjezdovky, kde se jezdí, kde se nastupuje, kde se běžkuje. Prostě nám předali takový rychlý přehled o zdejším lyžařském středisku. Ráno jsme vyrazili na manšestr hned na 8,45 hod. a vyrazili k vleku, kde jsme předpokládali nákup permanentek mezi jednou výstupní a druhou nástupní stanicí. Bohužel jsme zjistili, že se tu lístky koupit nedají. Takže nahoru to nešlo bez lístků a dolů zde zrovna nevedla sjezdovka, takže jediné možné východisko bylo, jet pouze dolů lanovkou zdarma si koupit permanentky na dolní stanici. Byli jsme asi jediní, kdo jel ráno lanovkou dolů namísto nahoru. Často jsme cítili od naproti jedoucích lyžařů i údiv našeho počínání. Než jsme se zase dostali zpět nahoru včetně nákupu lístků jsme se zdrželi cca 1 hodinu. Lyžování bylo bezvadné tak do 11 hod., ale permanentky jsme měli do 13 hod. Od 11 hod. začal být sníh hodně mokrý a tím i dost těžký. Dále okolo 10 hod. začalo najíždět velké množství lyžařů, takže to zhoustlo i na sjezdovkách. Ve 13 hod. jsme se vrátili do karavanů na oběd a vzhledem k tomu, že bylo krásné slunečné a relativně teplé počasí, tak jsme se ještě vydali na krátký výlet do kopců. Nahoře jsme navštívili restaurační terasu na kávu a čokoládu. Později jsme pokračovali ještě okolo blízkého jezera zpět na parkoviště k našim obytňákům již během stmívání se. Po mnoha hodinách strávených na čerstvém vzduchu jsme padli únavou a po cca hodinovém odpočinku jsme se vydali dělat večeři ven na plynovém grilu, kde jsme si ugrilovali bohužel již po tmě pěkné šťavnaté krkovičky. Během odpoledne a včera se opět vyměnili nějaké karavanistické posádky. Cca 5 jich odjelo a stejný počet přijelo. Večer jsme si opět udělali táborák v kruhu přátel.

Druhý den ráno jsme vyrazili na sjezdovky již v 8,30 hod. a lístky jsme jeli zakoupit už na jisto k lanovce. Lyžování jsme opět zahájili na manšestru. Cca do 11 hod. vydrželo docela trochu mrazivo, takže to bylo úžasné lyžování a ještě bez front. A po 11 hod. to mělo stejný průběh jako předchozí den. Mokrý sníh, těžký sníh a hodně lidí. Takže jsme to tentokrát ukončili již ve 12,30 hod. Pak následoval oběd, odpočinek a již kratší výlet do blízké horské restaurace na terasu na Alpský knedlík s krémem. Po jídle jsme se zašli ještě podívat na další z jezer, a pak jsme se již vrátili za stmívání ke karavanům. Na místě jsme se dohodli ještě s další posádkou na přejezd do dalšího střediska ve Schladmingu do Hauser Kaibling na parkoviště č.6, které bylo vyhrazeno pouze pro obytná auta a parkování zdarma. Jakmile jsme se dohodli a sbalili věci, tak jsme popojeli na začátek parkoviště, kde jsme na WC vylili fekálie z chemického WC a doplnili vodu konvemi z umyvadla záchoda. Když jsme vyjížděli z parkoviště, tak akorát přijížděli další 3 posádky z Čech. První z nás zastavil a z druhé strany také, aby si předali rychlé informace a pomohli jsme nově přijíždějícím posádkám rychle se zorientovat. Cestou dolu zhruba v polovině kopce jsme potkali v protisměru opět další 3 posádky z Čech. Zajímavé na tom bylo to, že poslední posádka byla osobní auto s přívěsem. Pokud bude silnice bez sněhu, tak v tom problém nevidím. Ale kdyby nasněžilo, tak se budu bát sjíždět i obytným autem, natož pak s přívěsem. Klobou dolů před řidičem s přívěsem. Přejezd byl cca 47 km a cestou jsme měli ještě zastávku u zavřené benzínky, kde jsme vypustili odpadní vodu do kanálu. Parkoviště jsme našli bez problémů. Opět tam bylo několik obytek cca 50% Čechů a 50% ostatních zahraničních posádek. Po zaparkování jsme dali nějakou rychlejší večeři, a pak jsme se sesedli v jednom z obytňáků, kde jsme si dali zábavnou karetní hru, trochu jsme popili, popovídali a ne příliš pozdě jsme pak šli spát. Vzhledem k tomu, že bylo pod nulou, tak snad všichni zasněžovali sjezdovky, a při parkování pod sjezdovkami nám tam celou noc hučeli za hlavou sněžná děla a občas nám to tam rozhrnovala i rolba. Brzo ráno měl soused s Concordem prázdné kolo, tak ho začal dofukovat automaticky kompresorem, kvůli kterému musel ještě spustit i elektrocentrálu, takže to na parkovišti ráno vypadalo jak na staveništi. Kolega dodal, že ještě tu schází zvuk sbíječky. Kolegové vyrazili poměrně včas na svah a já se musel vydat na cestu domů, abychom stihli ještě tradiční večerní silvestrovskou návštěvu u naších přátel.

Výjezd byl hezký, pestrý, akční, sportovní, trochu dobrodružný, zajímavý, zábavný i díky setkání se zajímavými lidmi jak na parkovištích, tak i na lanovkách. Ale i tak jsem se těšil domů a zase se budu těšit na další dobrodružné zážitky s karavanem.