2021/06 Obytným autem – karavanem do Řecka na Chalkidiki

19.6. – 7.7.2021 Obytným autem – karavanem do Řecka na Chalkidiki

Na cestu jsme se vydali v sobotu okolo oběda a cílem bylo kvůli bezpečnostní situaci v Srbsku přespat kousek před hranicemi Srbska v okolí Segedínu na GPS S 46⁰15´56,3″, V 20⁰6´27,7″. Ten den jsme ujeli 800 km. Bylo to v odhlehlé čtvrti a velkým bonusem byla místní studna, kde jsme ráno doplnili vodu a pokračovali dál. Na další cestu jsme se vydali v 6,40h a cca po 10 km jsme přijeli na hranice, kde jsme se zařadili do poměrně dlouhé fronty. Jeden kolega karavanista si myslí, že mají v noci zavřené hranice a otevírají až v 7 hod. ráno. Je fakt, že fronta se začala hýbat až po 7 hod. Na hranicích jsme strávili cca 1,5 hod.

Srbsko jsme projeli jedním tahem cca 650 km i z důvodu bezpečnosti, ale opět jsme se zdrželi na hranicích srbsko- makedonských, a to 2,5 hodiny.

   

V Makedonii jsme se zastavili pouze na tankování a během necelých 200 km jsme byli v Řecku, Na hranicích sice byla pouze 2 auta, ale i přesto jsme tam čekali cca 15 min. Řekové chtěli vidět i nějaký formulář stažený z internetu kvůli covidu, ale my jsme jim s úsměvem a s radostí nacpali formulář o očkování, na který se ani nepodívali. Evidentně jim stačilo pouze lejstro. Ale co snad kromě občanek všichni chtěli byli dokumenty k autu a hlavně zelenou kartu.

Srbsko bylo skoro rovinatá placka a Makedonie zase hornatá. A hlavně se cestou skoro všude stále platí. Slovensko 12 EUR, Maďarsko 19 EUR, a v Srbsku a Makedonii často 1 až 3 EUR. Když jsme sjížděli od hranic do Řecka, tak je tam dlouhý sjezd. kde se samozřejmě dobře a svižně jede, a to vědí i Řekové, tak si tam samozřejmě postavili radar s policistou. Ale zrovna, když jsme projížděli my, tak se asi chtělo policistovi čůrat, protože stál k radaru zády a koukal s rozkročenýma nohama na opačnou stranu do přírody. Takže klika jako hrom.

Cesta okolo Soluně až k moři byla stále skoro z kopce a i když byla již noc, tak se jelo pěkně a svižně.

Celá cesta byla pohodová, akorát těch cca 20 hod. času se musí odsedět za volantem. Díky tomu se snažíme stále jet konstantní rychlost 110 km/hod. a všechny potřeby vykonáváme cestou, a to i vaření stravování, toaletu, odpočinek, střídání se za volantem atd. Zastavuje nás pouze hranice, placení dálnic, nákup dálničních známek, tankování a na přespání v noci. Jinak stále jedeme a jedeme a jedeme.

Nakonec jsme dojeli před půlnocí až poblíž začátku levého prstu Chalkidiki, kde jsme tentokrát náhodně našli šikovné místo hned u moře na již pouze po štěrkové cestě vedle plotu cca 13 kroků od moře. Místo na přespání bylo v místě městečka nebo obce Neapropontida nebo Triglia na souřadnicích GPS S 40⁰15´59,0″ V 23⁰11^´4,4″. A vzhledem k tomu, že jsme dorazili unavení, upocení, nikdo tu nebyl, moře před autem, voda teplá, tak jsme po zaparkování a vypnutí klíčkem motoru skočili rovnou do moře se příjemně ochladit.

V pondělí, první den našeho pobytu jsme zahájili koupelí v moři, pak snídaně a odpočinek na vedlejší prostornější pláži až do oběda. Po obědě a odpoledním odpočinku jsme vyrazili na výlet po okolí na motorce, kterou si vezeme s sebou. Výlet jsme udělali podél pobřeží, co nejvíc to šlo, tak jsme občas jeli i po velmi úzké stezce pro pěší, po polních cestách a vyjímečně jsme se odklonili od moře, ale i to bylo zajímavé vidět, jak tu lidé bydlí a žijí většinou ve skromnějších podmínkách. V menšině se najdou i velmi hezké a upravené domy a vyjímečně i luxusní. Vícekrát jsme viděli i domy, které byly velkoryse postaveny, ale skončili velmi zanedbaně. Cestou jsme jeli okolo běžných rodinných domků, kde si kolikrát místní udělali hromadu bordelu na veřejných prostranstvích, kde kromě větví, trávy byl vyhozený i gauč. Jindy jsme jeli okolo typické turistické oblasti např. Sahara, kde byli hlavně bary, upravené pláže se slunečníky, lehátky a samozřejmě hlasitá muzika, jak na technoparty, což není náš šálek kávy.

Dále jsme projížděli i turistická městečka, kde nebyla hlasitá muzika, ale byli tam klasické kavárny, restaurace, s obchůdky s „potřebnými“ lákadly pro turisty. I my jsme k večeru v jedné hezké restauraci zakotvili na večeři. Dali jsme si 2 nealkoholická piva, jedny malé smažené rybičky, asi šproty, dále kalamáry a misku řeckého salátu. Vše bylo velmi dobré, chutné, místní atmosféra skvělá za cenu 27 EUR.

Na motorce jsme vyrazili v tričku a v kraťasech a večer jsme byli rádi, když jsme se mohli přiobléknout. Byl to hezký a dobrodružný výlet.

V úterý jsme měli podobné plány. Běh, koupačka v moři, snídaně, čas u vody a po obědě výlet na motorce na první prst Kasandra, který jsme začali i ve městě Kasandra. O toto městečko je minimální turistický zájem ve vnitrozemí, takže je trochu zanedbané. Sem tam jsou tam nepříliš lákající restaurace, krámek, některé obchůdky s oprýskanou omítkou. Ale přesto to bylo turisticky zajímavé městečko položené na kopci s úzkými uličkami a s baráky hodně nalepenými na sobě většinou v zanedbalém stavu.

Pak už jsme se přemístili k moři na východní stranu, kde už vládnul turismus. Na chvíli jsme se zde pouze poohléhli a již jeli dál. Cca po 5 km jsme se opět přiblížili těsně k moři a za turistickou oblastí jsme našli trochu divočejší pláž s minimem lidí, kde jsme pozorovali svatebčany, kteří se fotili na kamenech na pláži u moře. Strávili jsme tu část pozdního odpoledne, a pak už jsme se vydali na cestu zpět částečně i po dálnici. Večer jsme strávili posezením u karavanu se skleničkou vína až do setmění při západu slunce.

Ve středu opět běh, koupačka, snídaně, koupačka, opět a přesun na pravý prst Chalkidiki Athos, který je hlavně mnišský. Když už jsme se přiblížili k moři a ocitli jsme se v městečku Nea Paga, kde jsme strávili osamoceni 2 noci na parkovišti vedle vedle turistického centra hned cca 20 kroků od moře, takže jsme tu strávili i pěkné odpočinkové odpoledne na krásné písčité pláži.

Ve čtvrtek ráno běh, koupačka snídaně, trochu odpočinku a výlet do města Uranopoli (Ouranopoli), které je vstupní bránou do Mnišského státu Athos. Do Uranopoli se dojede po asfaltové silnici a pak už pouze po prašné silnici cca 4 km ke vstupu do Mnišského státu. Jená se o oplocený objekt se zrezlým plotem a vrátnicí a „vrátným“, která vypadá jako chatrč před rekonstrukcí. Téměř hned za plotem je velká kamenná budova bez oken a polorozpadlými dřevěnými rámy v docela havarijním stavu. Vzhledem k tomu, že nebylo možné učinit návštěvu u mnichů, tak jsem se vydali na téměř osamocenou pláž, kde byl jemný písek a pláž i voda byla poseta velkými skalnatými kameny, které dokreslovaly nevšední atmosféru, kde jsme se i vykoupali a zaplavali si v krásné průzračné vodě mezi skalnatými kameny. Cestou zpátky jsme nakonec udělali ještě jednu zastávku na pláži, která nebylo úplně tak krásná, ale pro nás byla opět kouzelná. Jednak na pláži byl praktický stín od jednoho stromu, krásná průzračná voda, opět skalnaté kameny a samota pouze pro nás.

Cestou zpátky jsme si v městečku Uranopoli dali pozdní oběd, a to Gyros (pita chleba, maso, zelenina, hořčice za 3 EUR. Pak u návrat zpět, koupačka, odpočinek, večeře, procházka, zevlování, večerní posezení s dobrotami a spánek.

V pátek ráno v 6,30 jízda na motorce do místního přístavu zjistit možnost nákupu ryb z lodi, což se nakonec podařilo. 2 – 3kg sardinek za 10 EUR čerstvě vytažené z moře, potom jsme se vyběhli proběhnout podél pobřeží, tentokrát na blízký kopec odkud jsme pak po cestě zpátky spatřili nádherné výhledy na azurové moře a ač bylo časné ráno, sluníčko už se svými paprsky mělo takovou sílu, že jsme krátce po doběhnutí s radostí skočili do moře. Běhání s kombinací plavání je pro naše těla tak povzbuzující a nabíjející… Na závěr běhu jsme probíhali místní obchodní zónou, kde jsme pozdravili při běhu místní důchodkyni řecky „kalimera“ a paní se velmi mile usmála a ještě nám zamávala. My jsme to samé samozřejmě opětovali. Kousek dál jsme to stejné vyzkoušeli na chlapíka okolo 30 let, ale ten sotva otevřel ústa a jeho pohled nebyl nijak vřelý. Spíše naopak. Dále jsme již viděli v místní taverně muže důchodového věku a při pozdravení slovem „kalimera “jsem opět sklidili to samé s úsměvem. Tady je názorně vidět odlišné chování 2 generací.

Následovala snídaně a rovnou výlet na motorce, abychom dnes stihli ještě přejezd na prostřední prst Sithonii. Na výlet jsme vyjeli po 10 hod. severním svěrem po pravé straně. První zastávku jsme měli ve vedlejším městě v obchodě s mobilními potřebami kvůli drobnému problému na mobilu.

Ve městě jsme přejeli až k pláži, po které jsme pokračovali několik kilometrů po polní i písčité cestě. Za městem začaly dlouhé osamocené pláže s minimem lidí. Našli jsme jedno zajímavé místo skoro bez lidí a kousek od pláže plné borovic, kde kempovali dva Němci s obytnými auty ve stínu pod borovicemi na adrese GPS 40.413062, 23.863711. Před sebou měli trochu porostlé planiny a před ní už velkou rozlehlou pláž. Pokračovali jsme dále severním směrem a kousek odtud již začali být cedule No camping. Cesta to byla dost členitá po polňačkách nebo spíše po místních cestách několik kilometrů. Až kousek před městem Stagira-Akanthos 630 82 Řecko, jsme museli najet na okresní asfaltku, po které jsme dojeli do již zmiňovaného městečka, kde jsme po jeho projetí nic převratného neobjevili. V městečku jsou obytné domky a vily, jedna fabrika a kemp u moře. A tam poblíž Paraty-Beach Baru jsme narazili na starší české důchodce s Adria polointegral, cca 10 starou a se skútrem v garáži. Docela mě překvapilo, že hodně cestují. Měli najeto za 10 let 170 000 km. Hodně jezdili do Itálie – Calabrie, do Španělska na zimu, byli i v Maroku. Na Gibraltar 3 500 km a do Maroka dalších 1 000 km. V Maroku byli v kempu za cca 10 EUR na noc a okolí objížděli na půjčeném skútru. V poslední době si zamilovali Řecko, kde už byli potřetí na 1,5 měsíce.

V místě našeho parkování jsme nabrali vodu z kohoutku vedle pláže a cca 1 km od auta jsme zajeli do minipřístavu vyklopit fekálie do toiky, v místě jsme ještě zašli doplnit drobné zásoby a již jsme se vydali na přejezd konečně na prostřední prst, kdy jsme původně plánovali před týdnem začít. Na prst jsme přijížděli přes město Pyrgadikla, abychom ho mohli projíždět v těsné blízkosti moře, kde jsme projížděli i občasná přímořská městečka. Celou dobu jsme jeli po krásné klikaté asfaltce okolo útesů. Během cesty jsme se na doporučení cestovatelů z internetu usídlili na Pomerančové pláži (Orange Beach Bar), kde jsme se spočinuli ve stínu pod borovicemi. Jde o poměrně známé a vyhlášené místo, takže po 10 hod. sem začíná najíždět poměrně dost lidí. Ten den večer jsme se šli ještě vykoupat a pak jsem se zastavili u jedné obytné dodávky Poláků na pokec. A nakonec jsme zjistili, že jsou to velcí cestovatelé. Bydlí v Gdaňsku, takže to mají všude poměrně daleko. O vánocích byli v Portugalsku, teď jsou již po několikáté v Řecku, takže jejich život je cestování. Během rozhovoru nám doporučili ještě krásné místo s krásnou pláží Karydi Beach, cca 22 km od tud, kam jsme se zajeli druhý den podívat na motorce.

Místo, kde jsme nyní kempovali bylo také kouzelné. Byla tam jedna větší pláž se slaměnými deštníky, cca 3 menší písčité pláže mezi docela velkými skalisky, kde na menších místech taktéž turisté našli svá místa na koupání v soukromí.

V sobotu ráno místo běhu, protože kromě stání u silnice nebylo kde běhat, jsme šli trochu pochod přes skalnaté útesy a také hledat i koupací místo v soukromí, což se nám cca po 1,7 km podařilo. Bylo to v malé lagunce mezi obrovskými kameny. Akorát trochu tam byl komplikovanější výstup z vody, tak si partnerka píchla trny od mořského ježka do prstu nohy a já do prstu ruky. Po obědě jsme se vydali na prozkoumání na doporučení Poláků pláže Karydi Beach. Původně jsme odbočku přejeli cca o 4 km, ale nakonec bylo možnost se vrátit silnicí kousíček od pláže. Ale na pláži jsme se také zastavili okouknout možnost překempování. Na místní pláži jsme zjistili, že se asi jedná o pláž, kde probíhá největší business s půjčováním lodí, protože zde byla největší koncentrace lodí a podvozků na lodě. Ale jeden stánek nebo spíše půjčovna mě velice zaujala. Bylo na něm napsáno: řecky, rusky, německy, anglicky a česky. Tak jsme přijeli ke stánku a začali rovnou česky na paní provozovatelku. Ano, byla to také Češka Radka od Bruntálu, a byla námi velice překvapena, a tak se pak rozjel příběh cca na 1,5 hod. Paní Radka, neměla nikdy v plánu opustit své rodné městečko, ale nadarmo se neříká, že odříkaného největší krajíc. Takže na dovolené v Řecku se zamilovala do Řeka a skončila na dobro v Řecku. Má 25 letou dceru a 21 letého syna a oba na studiích a oba mluví i česky. Život v Řecku vůbec není jednoduchý a žití Češky v cizině se problém násobí. Mnohokrát by se nejraději vrátila domů, ale kvůli dětem to nejde, protože je z pochopitelných důvodů nedokáže opustit. Ještě jsme probrali ekonomickou situaci, děti, rodiny, zavzpomínali jsme na staré dobré časy v Čechách a to i na toho neslavnějšího Čecha Karla Gotta a jeho krásné i nezapomenutelné písničky a některé jsme si rovnou i společně zapěli. Bylo to hezké s milé setkání „s domovem“ v cizině a s velmi milou a sympatickou Radkou ve věku okolo 50 let. Byla to docela příjemná a neplánovaná zajížďka.

Pozdě odpoledne jsme se již přemísťovali na Karydi Beach a cestou jsme vyhledávali něco k snědku a stále se nám nic nezdálo a v jednom místě jsme odbočili k pláži ke sportovnímu centru, kde jsme se zastavili u baru s fastfoodem na gyros za 4 eura při čekání jsem se koukal do mapy, kde vlastně jsme a nakonec jsem zjistil, že už jsme na Karydi Beach, kterou jsme i hledali. Po jídle jsme si prohlédli okolí. Parkoviště bylo z většiny mezi stromy, takže tu bylo i dost stínu, kde parkovalo i pár obytek. Pláže byly docela rozhlehlejší než u nás na Orange Beach a i rozložené mezi skalnatými kameny, ale bylo jich méně a nižší a pláž nebyla posazená tak nízko jakou „u nás“ na Orange Beach. Velmi krásné místo a po pokoukání jsme se vydali zpět k cca 25 km vzdálenému karavanu. Pak už večeře, odpočinek u karavanu, po příjezdu sousedky v citroenu Berlingo i pěkný rozhovor, protože to byla velká řecká cestovatelka. Je na cestě na 1,5 měsíce po Řecku, kde navštěvuje nejhezčí místa Řecka a již nacestovala za tuto cestu cca 6000 km. Berlingo má upravené na přespávání. Má tam přenosný chemický wc, mini kuchyňku, mini ledničku, venkovní sprchu, nádrž na 50 l vody, přídavnou baterii, solár a další potřebné věci. Vestavbu už má cca 2 roky a úprava jí stála okolo 5 000 EUR. Vzhledem k tomu, že přijela večer a ráno už zase odjížděla pryč, tak mám podezření, že to neděla kvůli poznávání okolí, ale kvůli najetým km a fotkám, aby jich co nejvíce mohla prezentovat na Facebooku.

K večeru jsme šli ještě udělat po celodenním martýriu osvěžují koupačku v krásné čísté a v průhledné vodě i v nádnérném okolí při stmívání se.

V neděli jsme udělali opožděnou ranní koupačku až okolo 9 hod., pak obvyklou snídani, abychom jsme mohli brzo vyrazit na výlet, protože nás čekal i odpolední přejezd karavanem na nové místo. Takže jsme se vydali tentokrát na jih okolo 11 hod. směrem na Sarti, kde jsme ke konci městečka kromě jiných objevili i 2 slovenské kampery. Sartie jsme projeli hlavním turistickým centrem u pláže a vedle i kousek po pěší zóně v těsné blízkosti stánků, kde občas museli uhnout i chodci, abychom se protáhli na motorce. Partnerka to komentovala slovy, že si připadá, jak když projíždíme v Bangkoku na tržišti. Dále jsme okolo městečka Platania (630 72 Řecko) až do oblasti okolo Skala Sikias a Kriaritsi Beach, kde byla hornatá oblast, ale i trochu nížin s loukami, kde se páslo i dost ovcí a koz a tato celá oblast byla protkaná mnoha asfaltovými silnicemi, i panelovými, i polními stezkami. Zpočátku bylo obtížné se v tom zorientovat, protože občas se stalo, že i asfaltka končila travnatou loukou, aniž by měla pokračování. Občas jsme museli sjet i po travnaté strání, abychom se mohli napojit na jinou cestu, aniž bychom se museli daleko vracet. Nakonec jsme v této oblasti objevili více pláží, ale s poměrně dosti lidmi. A pak jsme nakonec z dálky zahlédli pláž Tigania Beach, která byla krásná a téměř bez lidí. Trochu složitě jsme k ní našli cestu, ale cca 100metrů jsme museli na pláž dojít více z kopce. Pláž mohla být cca 200 m dlouhá a na ní byli 4 lidé plus my dva. Pláž byla krásná písčitá s dobrým přístupem do krásně průzračné vody. Připadali jsme si jak v Karibiku, i když jsme v Karabiku nikdy nebyli, ale myslíme si, že to tam vypadá podobně. Pozdě odpoledne jsme se vrátili s krásným pocitem, že jsme zažili něco vyjímečného. Cesta zpátky byla asfaltová, hodně klikatá, velmi pěkná a technická silnice ideální pro motorkáře, protože kopírovala skalní útesy okolo moře v délce cca 10 – 15 km.

Po návratu jsme si udělali brzkou večeři, sbalili věci v autě, naložili motorku a vydali se vstříc dalšímu dobrodružství na další štaci. První zastávka byla před Sarti u benzínové pumpy Elin, kde jsme měli domluveno, že si můžeme naplnit vodu do karavanu bez sebemenších problémů. Ještě jsme se tam se zbytkem vody vykoupali a doplnili plnou nádrž. Ještě jsem se zeptal na možnost vylití chemického záchodu a to mi pumpař doporučil záchody v 1 km vzdáleném přístavu na adresa GPS: 40.102142 23.986289.

Nakonec jsme zakotvili v městečku Koufo. Z hlavní silnice jsme odbočili k dlouhé pláži cca 1,5 km, kde se nám moc líbilo původně s možností parkování na pláži, ale záhy jsme zjistili, že z druhé strany je cedule :No camping. Tak jsme dojeli až na konec do přístavu, kde jsme zaparkovali – zakempovali hned na kraji mola vedle spouštění lodí na vodu z vleků za auty. Nakonec jsme zjistili, že se jedná o skvělé místo, protože večer tu vznikla krásná atmosféra. Byl teplý večer, u hladiny zátoky, v blízkém okolí osvětlené restaurace, domy a hotely, občas nedaleko korzovali turisté, průběžně se vraceli z výletů nebo rybolovů lodě, do toho jsme si pouštěli pěkné české písničky a popíjeli víno. A tím skončil hezký den.

V pondělí ráno začalo během 4 km, cestou jsme potkali skupinu cvičenců thaichi, která byla z Rumunska, tak jsme se k nim na 10 min. cvičení přidali. Po snídani z melounu jsme se přemístili na nedalekou pláž cca 500 m vzdálenou, ale strašně krásnou. Pláž byla písčitá s průzračnou vodou a po 5 metrech od břehu jsme již nestačili, takže ideální na plavání. Po obědě jsme se vydali opět na motovýlet severně po pravé straně prstu, kde jsme projížděli okolo oblasti Toriny a Dastenika až k oblasti Ag.Kiriaki. Celou oblast jsme co to šlo, kopírovali pobřeží, útesy a pláže v délce cca 20 km a to převážně cca 1/2 cesty po polňačkách a druhou polovinu po asfaltkách. Pokud jsme projížděli městem, tak většinou okolo turisticky upravených plážích. Pokud jsme jeli mimo města, tak jsme jeli vesměs divočinou a u opuštěných pláží jsme potkali dost karavanistů, a to i některé Čechy.

V úterý ráno opět běh 4km ,k snídani meloun a na dopoledne na nedalekou ale nádhernou a krásnou pláž. Po obědě motovýlet, ale velmi blízko východním směrem do nedaleké 6 km vzdálené Mamba Beach. Příjezd byl i dost technicky náročný po polňačce a místy, kde byl prudší sjezd, kdy za deště teklo asi více vody, takže to na cestě udělalo vymleté krátery, tak jsme to museli i dost prokličkovávat. Kvůli tak špatné cestě to vypadalo, že na místní pláži budeme úplně sami, ale nakonec jsme objevili jednu obytnou dodávku Mercedes – hymer asi 4×4, jinak by nebylo možné se zpět vrátit. V podstatě ve dvouch párech, aniž bychom na sebe viděli, jsme strávili radostné odpoledne na téměř prázdné pláži.

Po návratu ke karavanu jsme se navečeřeli, naložili motorku, sbalili věci a popojeli do centra přístavu doplnit vodu do karavanu z místního kohoutku. Tentokrát jsme se ani nikoho neptali a taky si nás nikdo nevšímal. Plánovali jsme se přemístit do oblasti okolo města Elia Nikitis, kde jsme nedaleko našli na Park4night docela zajímavé místo. Bylo to místo pro 1 auto, možná s problémy pro 2 auta na GPS 40.173437 23.717857. Místo bylo zajímavé tím, že bylo na útesu hned u vody, takže krásné večerní posezení s vyhlídkou na moře. Nedaleko cca 200 metrů je Spathies Beach (v mapě jsou označené, a byla to ta menší). Jediné negativum bylo, že to bylo u prašné cesty a okolní auta trochu prášila a hned vedle karavanu byla skládka, ale naštěstí pouze větví, takže to bylo v pohodě. Pláž byla úžasná, písčitá s velkým stromem, který dělal dost stínu, pozvolný a ideální písčitý vstup do vody. Prostě jedním slovem fantazie.

Ve středu ráno běh 4 km, snídaně, koupačka, oběd a na motovýlet jižním směrem do Neos Marmaras a Ag.Kiriaki. V podstatě pláže kolem měst jsou dost komerční s deštníky, okolními bary a upravenými písečnými plážemi s dost lidmi. A pláže mimo tyto komerční města jsou divočejší, neupravené a bez zázemí. Pod Ag. Kiriaki již začíná cca 25 km úsek více přírodní a trochu divočejší s občasnou kulturnější částí s rekreačními domky.

Ten den jsme nakonec našli koupání na konci Neos Marmarasu severním směrem, kde byly dost komerční pláže s jemnými kamínky a na konci pláže se to lehce stáčelo do moře a ještě k tomu tam rostla velká borovice, která tvořila velký stín, kde jsme se na hodinku uchýlili střídavě s koupačkou.

Ve čtvrtek jsme jeli severně do města Nikity, které jsme si opět prohlédli, místo na koupání jsme našli opět severně mezi menší pláží a rodinnými domky, kde úplně končila cesta a díky tomu tam skoro nikdo nebyl. Po vykoupání jsme si dali deku nad příjezdovou cestu pod 2 velké borovice na jehličí, kde jsme střídavě setrvali s koupáním v moři.

Další zastávku jsme udělali na opačném břehu Sihtonie ve městě Ormost Panagias. Projížděli jsme to městečko od severu k jihu a hned na severu okolo Beach of Pirgos GPS 40.251672 23.722966 jsme našli velká prostranství na volné kempování pro karavany, kterých i několik na daném místě parkovalo. Nejdříve rozlehlé pláže řídce obsazené a níže opět menší centrum s vybavenější plážemi a okolními bary. Pak už návrat ke karavanu nad útes, večeře, sbalení věcí, uklizení motorky a přemístění na poslední místo do nám už dobře známého soluňského zálivu.

V pátek jsme původně měli v plánu ještě dnes prohlédnoud Soluň, ale včera ráno mě začalo bolet ucho, tak jsme se rozhodli k návratu domů o 2 dne dříve. Ale vzhledem k tomu, že jsem si již včera začal kapat antibiotikové kapky do ucha, tak v průběhu cesty jsme změnili plány a ještě jsme se zastavili u Balatonu v Siófoku, kam jsem dorazili okolo 23 hod. na volné místo dle Park4night GPS 46.925396 18.094652. Večer jsme tu zastavili sami a ráno za námi stála další 2 česká auta. Dozvěli jsme se, že ty 2 posádky s partnerkami jsou bratři a jedni sem přijeli z Albanie a druzí byli akorát na cestě do Albanie. A my dojeli z Řecka. Ten den jsme ujeli 1 160 km na jeden zátah. Ráno v 7,30 jsme nastartovali motor a kromě 2 tankování jsme za celý den nevypli motor. Nejdříve jsme natankovali ke konci Makedonie na cca 30 Kč/L nafty a pak ještě na konci Srbska za 35 Kč/L nafty. I když na hranicích vždy bylo málo aut, tak i tak jsme se tam chviličku zdrželi, obzlášť na Srbsko- Maďarských, kde chtěli vidět zavazadlové prostory osobáků a i k nám do karavanu nahlédli ze dveří. Také všude chtěli vidět zelenou kartu k autu. Přejezd na poplatcích Makedonie nás stál necelých 10 EUR (250 Kč) a Přejezd Srbska na cca 1000 Kč. Na Maďarsko jsme již měli koupenou měsíční snámku za 19 EUR a na Slovensko za 12 EUR. Cesta docela pohodová, akorát na začátku po startu jsem zapomněl zavřít střešní okno, takže, když jsme dosáhli rychlosti 110 km/hod., tak se ozvala nezvyklá rána a chrastící zvuk. Zjistilo se, že to nevydrželo nápor vzduchu a ulomilo se střešní okénko. Po zastavení jsem vylezl nahoru na střechu s lepicí páskou a zavřené okno jsem přilepil a několikrát oblepil lepicí páskou. Naštěstí jsem s sebou měl kvalitní pásku z PVC a s kvalitním solventním lepidlem. Díky tomu to vydrželo celou cestu.

V sobotu ráno jsme odběhli 4 km, nasnídali jsme se, naměřili jsme, že voda v Balatonu má 20 stupňů celsia, a tak místo opalování a koupačky jsme raději prozkoumali pěšky. Je zajímavé, že v Řecku jsme potkali docela málo Čechů a Slováků, ale tady u Balatonu jsme jich viděli poměrně dost, tedy hlavně v kempu. Co bylo také pozitivní zjištění, tak jsme potkali poměrně hodně běžců, ale více převažovaly běhny ženy, než běžci muži. Potkali jsme běžce všech kategorií. A to hodně mladé i hodně starší, ale i střední proud. Mezi nimi byli pochopitelně hubení, ale i ti dost korpulentní.

Po obědě jsme se opět vydali na výlet na motorce po okolí směrem do Zamardi. Cestou jsme potkali jednu pěknou louku, na které se dalo kempovat hned u vody, ale příjezd byl asi přes zákaz na adrese GPS 46.899124 18.004087. Druhou šikovnou louku na kempování u vody jsme objevili na adrese GPS 46.884864 17.933755 , jenže na ní se vjíždělo přes parkovací hodiny, takže se tu asi muselo platit.

Dále jsme cestou potkali minilunapark, pak menší tržnici s širokou škálou pochutin v přístavu pro výletní lodě po jezeře. Ještě jsme si všimli, že tu staví nějaké podium, tak nám pořadatelé sdělili, že dnes od 20 hod. tu bude populární koncert. Dále jsme pokračovali do Zamárdi na trajekt, který jezdí každých 10 min. v sezóně. Za 2 osoby a motorku jsme platili cca necelých 10 EUR. 1000 Ft motorka, 800 Ft za osobu. 1000 Ft je 72 Kč. Na druhém břehu cca 1 km od trajektu jsme potkali 4 člennou skupinu česko-slovenských motorkářů, kteří byli na cestě do Bosny a zde si dělali zrovna koupací pauzu. Celou tu část Balatonu jsme objeli zpět do Siófoku cca 73 km plus do Zamardí 22 km, tj. celkem 95 km. Cestou jsme projeli pár komerčních oblastí, kde stála na volno i obytná auta na parkovištích a to pravděpodobně i přes noc. V jednom městečku jsme se stavili na odpolední svačinu na gyros, který je stejně drahý, jako v Řecku za 3 EUR, což je krásná cena. Cca 1/3 okolo Balatonu byla dlouhá 96 km až k našemu parkování. Ten večer po večeři jsme ještě vyrazili na koncert, který měl začít ve 20 hod. Ale vzhledem k tomu, že měli problém s elektrikou, a proto koncert začal až ve 21,30 hod. Mezitím jsme čekali na betonovém ochozu u vody, kde korzovalo překvapivě mnoho lidí širokého věkového spektra, různé vypracovanosti těl od těch modelkovských až po ty nepředstavitelně vykrmených, od modelkovsky oblečených a o sebe hodně opečovávaných, až po ty obyčejné někdy i když vyjímečně vypadajících, jak bezdomovci.

Na koncertě zpívala asi nějaká velmi známá populární maďarská zpěvačka, protože bylo znát, že posluchači její písně evidentně znají. Byla to přibližně padesátnice se štíhlou postavou, velmi dobře vypadající, světlé trochu nakrepované středně dlouhé vlasy a zpívala velmi živě, akčně stále poskakovala po pódiu a dost komunikovala s obecenstvem, což bylo dost příjemné. Na závěr jí posluchači ani nechtěli nechat odejít. Akorát mě překvapilo, i když to nebyl playback, tak na pódiu žádná kapela nebyla. Prostě nahraná muzika a k tomu živý zpěv. Také zajímavé řešení, které může mít dobrou ekonomiku.

V neděli ráno běh 5 km, koupačka v Balatonu, snídaně a pak už odjezd do Budapešti, kde jsme si pouze z venku prohlédli krásný a velký rozsáhlý parlament. Před parlamentem jsme ještě navštívíli historickou, zrekonstruovanou válečnou loď, kde byl vstup zdarma, kterou jsme si nakonec prolezli úplně celou včetně podpalubí, kde byli kajuty mužstva, pracovna hlavního důstojníka, spižírna, prostě celé zázemí, včetně prostoru pro obsluhu 2 děl. Pak jsme se ulicemi Budapešti ještě přesunuli na prohlídku do krásné katedrály sv. Štěpána, kde jsme i chvíli poseděli v krásné atmosféře kostela.

Pozdě odpoledne jsme se již vydali na cestu k domovu, ale nakonec jsme to ještě stočili na Moravě do Valtic na zámek, kde byly letní slavnosti vína na nádvoří zámku, kde jsme ještě stihli strávit večerní pohodu při víně a tanci u cimbálové muziky.

V pondělí ráno jsme dali běh 5 km a po snídani jsme se vydali na motovýlet přes Rakousko do Mikulova, kde jsme projížděli městečkem Scgrattenberg, kdy snad každý druhý barák měl zakrytou střechu nějakou plachtou, které poškodilo nedávné tornádo.

V Mikulově jsme museli zaplatit parkovné za motorku stejně jako za auto 40 Kč/hod. V Mikulově jsme tentokrát obešli celý zámek, kde byly krásné vyhlídky na část města, do Rakouska i na Svatý kopeček. Následně jsme zašli na náměstí, kde jsme si dali v místním bistru kebab v tortille za 110 Kč, kde již několik let vede nebo možná i vlastní několik let mladý kluk okolo 28 let, vlasy naodulované, dost výřečný, snažící se občas i o vtipkování a na můj vkus je strašně schopný, protože je i hodně rychlý, takže tu vpodstatě nejsou fronty, a pokud se udělá, tak jí rychle dokáže zlikvidovat a třeba mě i tentokrát malá fronta bavila, protože jsem alespoň chvíli mohl pozorovat jeho schopnosti a vtipnou rétoriku. Následně jsme projeli Horní Věstonice, Dolni Věstonice, které jsou známy hlavně Věstonickou Venuší. Jeden místní soukromník a hlavně vinař měl z obchodního hlediska skvělý nápad. Věstonická Venuše je umístěná v místním muzeu, které je o víkendu a o svátcích uzavřené, a tak si nechal vyrobit věrnou kopii v živé velikosti před svůj dům, kde má vinný sklípek a provozuje i občerstvení s dalšími svými pochutinami. Takže díky soše nepotřebuje žádnou reklamu, protože všichni turisti vyhledávají Venuši, aby se s ní mohli vyfotit a to před jeho občerstvením, a když už se tam po náročné cyklojízdě zastaví kvůli Venuši, tak si i trochu odpočinou

a občerství se. Takže obchod založený na Venuši funguje velmi dobře a je to skvěle vymyšlené. Potom jsme si ještě projeli Lednici narvanou lidmi a to i včetně přilehlých uliček. Snad všechny místní restaurace byly úplně zaplněné. Odpoledne již návrat k autu, pozdní oběd, odpočinek a již cesta domů. Ještě malá zastávka u tety na krátké povyprávění a již nám zbývalo 3,5 km konečně domů. 25T.